Třebíčskem na e-kole 28.-29.9.2023

s noclehem v Dalešickém pivovaru

 

Dva dny z prodlouženého víkendu má venku kralovat babí léto, ideální na cyklovýlet s jedním noclehem - pojedeme ve dvou, takže tentokrát jsem nocleh hledala přes booking :-) A našla nabídku Pivovarského hotelu v Dalešickém pivovaru. Ano, právě v tom, ve kterém v roce 1980 režisér Jiří Menzel natočil slavný příběh Hrabalových Postřižin.

 

den první, čtvrtek

Křižanov žst - rozhledna Fajtův kopec - Velké Meziříčí - Balinské údolí - Třebíč - rozhledna na Pekelném kopci - Dalešice, cca 72 km

 

Vyrážíme ještě za tmy nízkopodlažním vlakem z Řečkovic až na konečnou do Křižanova. Odjezd 6:09 !!!

Ve vlaku bylo teplo, liduprázdno a 3 minuty před sedmou vystupujeme v Křižanově. Takhle poránu je zatím docela fryšno. Vařit kafe a snídat se bude až někde na sluníčku.

A hezky nám to začíná. Zakufrovali jsme 2 km od startu :-( Jsem to totiž naplánovala jen tak obecně v bodech ve stylu rozhledna Fajtův kopec, Balinské údolí nebo Nesměřské údolí, židovský hřbitov a bazilika v Třebíči, rozhledna na Kostelíčku v Třebíči, rozhledna na Pekelném kopci u Třebíče, Dalešický pivovar a podél řeky Jihlavy k Brnu. Bez navigace ve stylu zabočte vpravo / držte se rovně. A žádná honička, ale pohoda, cokoli lze přidat či odebrat.

Prvním cílem je skiareál Fajtův kopec nad Velkým Meziříčím. Rozhledna ve tvaru šroubovice DNA byla otevřena v roce 2015 a z výšky 32 m si můžete prohlédnout město a jeho okolí. Tedy v případě, že máte 20Kč do turniketu a nepočítáte s tím, že když tam vhodíte 40 Kč za dva, tak se turniket otočí dvakrát. Neotočil :-( Nezbylo než tam naházet dalších 20 Kč :-(

Má to tady jedinou chybu, neutuchající hluk z dálnice :-(

A tyto fotky nejsou z rozhledny, ale z dronu o pár desítek metrů výš.

Pokračujeme Balinským údolím proti proudu meandrující Balinky přes Baliny až do Uhřínova.

Z jedné z cedulí naučné stezky jsem pro vás přepsala báseň

V Uhřínově žije Bobr. Chvilku jsme si s ním povídali a takových lidí je málo. Na výsledky jeho práce tady narazíte všude. Počínaje lesním barem, který mu ale plení místní výrostci, bobrovým křeslem, slunečními hodinami, vyhlídkovou lavičkou nebo veselým rozcestníkem. Jen kolomazný kámen jsme cestou nezazaznamenali, protože se nachází na pravém břehu Balinky a cyklostezka vede po levém. Děkujeme :-)

V Uhřínově říčku Balinku musíme opustit - ta teče dále na sever a my potřebujeme na jih, do Třebíče.

Chvilku nahoru, chvilku dolů. Krajina se lehce vlní, na pastvinách se pasou krávy, lesy zdecimované kůrovcem se střídají s rybníky. A volně v polích leží ostrůvkovitě roztroušené skupinky balvanů - někde v remízku, někde jen tak.

 

Jenže moje kolo si z ničehožnic usmyslelo, že už ho to nebaví a začalo mi vypínat elektropohon. Někdy v kopci, někdy po rovině, někdy i při jízdě z kopce... Zátěží to tedy není... Zkontrolovali jsme kabely, viditelně zlomený žádný není... Vyzkoušeli jsme si vyměnit baterii - ani to nepomohlo. Naštěstí stačí prostě znovu nastartovat... Uvidíme, až bude nejhůř, strčíme ho do vlaku... Ale pro jistotu dnešní naplánovanou trasu trošku pokrátíme.

 

A tak jsme nakonec udělali v Třebíči jen dvě zastávky - jednu u židovského hřbitova a druhou na náměstí při nákupu kebabu k obědu.

 

Židovský hřbitov v Třebíči patří k těm největším a nejlépe zachovalým v České republice. Lze na něm najít 2600 náhrobků, z nichž je nejstarší dosud čitelný datován rokem 1631. Pochováno zde bylo asi 11 000 lidí.

Sjeli jsme z kopce, přejeli Jihlavu a opět šlapeme do kopce. Třebíč svým umístěním na obou březích Jihlavy není město cyklistům zaslíbené :-(

 

Rozhledna na Pekelném kopci má v sobě zakomponován židovský symbol - její půdorys připomíná Davidovu hvězdu.

Věž ze dřeva a oceli stojí v nadmořské výšce 572 m a zpřístupněna byla v prosinci 2014. Vyhlídková plošina ve výšce 23 m nabízí opravdu dokonalý kruhový výhled.

K dispozici je i parádní posezení a místní si tady opékají špekáčky. My schroupali jablko se sušenkou a opět vyrazili. Tahle oblast už spadá pod Jevišovickou pahorkatinu - až vystoupáme do sedla pod Hošťankou, pojedeme do Dalešic sice částečně proti větru, ale převážně jenom z kopce.

A konečně Dalešice a pivovarské komíny.

Počátky pivovaru v Dalešicích sahají až do 16. stol. Privatizace v 90. letech jej málem zničila, ale pivo se tady opět vaří od roku 2002. Dokonce podle starého pivovarského zákona, který říká, že k výrobě piva lze použít jen vodu, slad, chmel a kvasnice, do piva se během jeho výroby nesmí nic přidávat ani odebírat.

 

Při pohledu na zdejší komín si určitě každý vybaví slavnou scénu s hulákajícím strýcem Pepinem a paní sládkovou s vlajícími vlasy. Ve skutečnosti na komín lezli kaskadéři a scéna přímo z vrcholu komína se natáčela na střeše místního JZD, kde se postavila 1,5 m vysoká atrapa.

 

den druhý, pátek

Znalec piva tedy nejsem. V podstatě nepiju nic, v čem je alkohol :-) Takže jak chutná Dalešické májové 13% či Dalešická 11% vám nepovím. A stejně, sto lidí, sto chutí. Ale po takovéto snídani to pojede samo.

Dalešice - Stropešínská vyhlídka - zřícenina Čalonice - zřícenina Rabštejn - Mohelno - Lhánice - Biskoupky - Ivančice - Oslavany - Zastávka, cca 60 km

 

Nejprve zajíždíme ke Stropešínské vyhlídce a poté kopírujeme břehy Dalešické přehrady po šotolinové cyklostezce.

Zbytků strážních hradů je zde povícero a Čalonice na skalnatém výběžku nad přehradou jsou jedním z nich. Archeologický výzkum zařadil vznik hradu na konec 13. století a hrad zanikl kolem roku 1417, když byl během markraběcích válek dobyt a rozbořen.

Do dnešních dnů se z hradu dochovaly zbytky čelní zdi paláce. Ta je na některých místech vysoká přibližně 3 metry a zachovaly se také základy věže či hradeb.

Podzim jak namalovaný. Les je sice suchý, po houbách ani památky, ale kvete tady spousta divokých bramboříků a průzračná voda láká ke koupání.

Další odbočka nás znovu svede až k vodě. Stával tu na břehu řeky Jihlavy Dalešický mlýn.

 

Už v době neolitu se nad údolím Jihlavy tyčilo hradisko s čtyřúhelníkovým půdorysem velkým až 260 × 70 metrů. V současnosti je hradisko zaplaveno, ale je-li hladina nízká, jeho větší část nad ni vystupuje uprostřed zátoky

Na Dalešickou přehradu navazuje 7 km dlouhá vodní nádrž Mohelno. Přehrada z roku 1977 slouží jako zásobárna vody pro jadernou elektrárnu Dukovany a společně s horní vodní nádrží Dalešice tvoří energetický komplex přečerpávací vodní elektrárny Dalešice s výkonem 4×120 MW, která se nachází pod hrází nádrže Dalešice. Břehy nádrže jsou vzhledem k charakteru terénu prakticky nepřístupné, turisticky přístupná je však hráz po značené cestě.

 

Hrad Rabštejn stával u Dukovan na strmé skále na pravém břehu řeky Jihlavy od prvé poloviny 14. století. Na Rabštejně se dochovala zeď hradu dvoupalácové dispozice - zbořen byl v roce 1446, aby nemohl dále sloužit jako útočiště loupežnických výprav.

A nezapomeňte sejít k vyhlídce :-)

Komíny JE Dukovany už zůstaly za námi a my míříme přes pole k hrázi Mohelna, abychom se dostali na levý břeh Jihlavy.

V pohostinství U Staňků jsme si skvěle pochutnali. Nikterak se nehoníme, ale máme skvělý mezičas, tímto tempem určitě dojedeme až do Brna.

Za Padochovem mne přešel humor. Elektropohon se sice během dne několikrát zdánlivě bezdůvodně vypnul, ale vždy šel opět nahodit. V kopci do Zbýšova ho to zřejmě přestalo bavit úplně a znovu nahodit se jej už nepodařilo. Vyšlapala jsem to za své a s představou toho, že dojedeme až do Brna za světla vzala za své. Ani kdybych obsah svých cyklobrašen a také těžkou baterii přestěhovala k Vaškovi, tak to za svoje nedám :-(

 

Zbytek bez fotek, kdo by našel s jazykem až na vestě ještě energii k vytahování fotoaparátu. Ale je to škoda, archivace toho, jak ta kola v Zastávce nakládáme do klasického vagónu s příkrými schůdky bez nástupiště by možná byla i na nějakou cenu :-)

 



 

zpět na začátek

copyright Alena