Lesnický Slavín 30.12.2023

památníky v lesích nad Adamovem

 

Adamov je město formované průmyslovým závodem ve stísněných podmínkách členitého terénu západního okraje Moravského krasu - rovných ploch tady bylo k dispozici poskrovnu. Adamovské strojírny zabraly kromě úzké cesty a železnice na druhém břehu Svitavy veškerou plochu údolí. Bytová zástavba, ale také některé méně významné provozy továrny musely netypicky využít poměrně strmé svahy údolí a rozlezly se během čtyřiceti let prudkého rozvoje strojírny po všech stráních v okolí. Když přestal stačit strmý svah nad strojírenským podnikem, pokračovalo se na jihu - sídliště na Ptačině na protilehlém svahu je proto nezvykle daleko od původního centra.

 

Auto odkládám u Alberta a vyrážím na pěší výlet do lesů za památníky Lesnického Slavína, což je soubor památníků a studánek rozmístěných mezi městy Brno a Blansko v Moravském krasu a jeho okolí. Tyto objekty jsou věnovány lesníkům či umělcům, ale i samotné přírodě a zvířatům. Počátek budování spadá do období 20. let 20. století. Oficiální otevření Slavína proběhlo 18. června 1929 v polesí Olomučany. Za zakladatele Slavína jsou považováni Rudolf Haša a Josef Konšel, na jejich práci navázal Josef Opletal, který je nejznámějším budovatelem objektů ve Slavíně. Objektů je celkem cca 70 a podrobně popsány jsou v knize Jiřího Truhláře Památníky adamovských lesů.

 

Mým prvním cílem bude Purkyňova vyhlídka na skále nad zátočinou s výhledem do údolí řeky Svitavy v místech kousek nad jezem. A protože k ní značky nevedou, držím se pěšin a GPS podle mapy.cz.

Míjím jeden z bunkrů. Těžké strojírenství, zejména železniční a silniční mosty, parní a pontonové elektrické jeřáby byly postupně z výrobního programu Adamovských strojíren vypuštěny a byly nahrazeny přísně tajnou zbrojní výrobou pro různé sovětské systémy. V návaznosti na možnost amerického útoku jadernými zbraněmi se v 50. letech 20. století vybudovala řada protiatomových krytů, pozorovatelen, podzemních skladů a vodojemů - bezprostřední okolí města se stalo podivnou krajinou protkanou záhadnými bunkry. Konkrétně tento chátrající objekt popisují jako objekt o jedné místnosti určený jako sklad roznětek.

Hřebínek je souvisle porostlý lesem, budu muset najít aspoň nějakou minimýtinku, abych dron dostala nad stromy.

Podařilo se :-)

Ale kdysi na Purkyňovu vyhlídku turistická značka vedla, na stromech se občas značky dají ještě rozeznat a dodnes je na vyhlídce umístěný ukazatel.

Jsem přibližně o 100 metrů výš než je hladina Svitavy a škoda, že se obloha postupně zatahuje.

Pamětní deska českého přírodovědce a fyziologa Jana Evangelisty Purkyně je umístěna na skále pod vyhlídkou.

Pravděpodobně při příležitosti 150. výročí narození vědce Josef Opletal vypracoval v roce 1937 nový projekt památníku, který by nahradil zmíněnou desku. K realizaci však již nikdy nedošlo. Jednalo se o památník v podobě pyramidy nesoucí zeměkouli, jako výraz Purkyňova světového významu. Mělo se jednat o jeden z největších památníků Lesnického Slavína. Na přední straně měl mít Purkyňovu podobiznu a pod ní rukopisně jeho výrok:

Na zadní straně pak Purkyňův verš:

Na sluníčku si neposedím :-( Směrem na Vyškůvku pokračuju cestou necestou a směr si občas upřesňuju podle GPS v mapě.

 

Studánka sv. Huberta na palouku u Dívčí cesty byla postavena v roce 1937. Slabý pramen byl podchycen za cestou nad studánkou a sveden potrubím a na průčelí studánky byl umístěn obraz sv. Huberta klečícího před jelenem.

Nejvyšší čas k pozdnímu obědu.

Studánka U kukačky byla vybudována v roce 1938 na křižovatce lesní cesty Hradské a Doubské v blízkosti bývalé lesní školky - pramen je slabý a v létě vysychá.

Někdo si vyhrál :-)

Hradská lesní silnice prochází od Olomučan k Novému hradu (proto Hradská) a dále až k řece Svitavě. Památník jí věnovaný stojí od roku 1937 na křižovatce lesních cest na nejvyšším bodě silnice.

Na spodní krychli jsou ukazatelé směrů a vzdáleností, na horní parametry silnice, sluneční hodiny a citáty. Slovy Anatola France technicky zaměřený prof. Opletal vysoce ocenil krásu:

Stavbou památníku udělal prof. Josef Opletal v roce 1937 tečku za svou celoživotní aktivní lesnickou činností. Své myšlenky a pocity výstižně vyjádřil výrokem Ivana Sergejeviče Turgeněva:

Máchův památník patří k těm nejnavštěvovanějším a nejznámějším. Byl zbudován v roce 1936 k 100. výročí úmrtí Karla Hynka Máchy z betonu, vápencových kamenů a mramorových desek. Na třech stranách jsou úryvky z Máje, čtvrtá strana je celá věnována Máchovi.

Od památníku je krásný výhled do údolí Svitavy až k Brnu. Slibované sluníčko sice nehřeje, ale dohlednost je naprosto neskutečná.

Zpátky do Adamova se pohodlně dostanu po Doubské cestě.

 

V prudké zatáčce pod Vyškůvkou byl založen lesní palouk osazený exotickými a okrasnými keři. Studánka U srnce má v průčelí obraz stojícího a pozorně jistícího srnce a text: "Co stvořil Bůh, to cti a ochraňuj, Zbudováno Léta Páně 1937".

Pokračuju k Adamovu, stihnu to tak akorát se setměním.

Celkem cca 10 km.