Bílé Karpaty 19.-21.1.2024

pěší toulání okolím Radějova

 

Druhá polovina ledna, po sněhu na jihu Moravy ani památka, ale tlaková výše si to tentokráte načasovala na víkend naprosto skvěle. Ranní teploty by se měly pohybovat kolem -5°C, ale přes den se teplota bude pohybovat kolem nuly - zarezervovala jsem si dvě noci ve zděné chatička mezi vinohrady přes Bezkempu s možností si zatopit v kamnech. Zimní táboření ve stanu jsem otestovala jednou a stačilo :-)

 

pátek

Z Brna vyrážím vlakem v 11:28 a s přestupem ve Veselí vystupuju v Petrově u Strážnice po dvou hodinách. Ze Strážnice by to sice bylo pod vrch Žerotín u Radějova o kousek blíž, ale času mám dost, stmívá se až po půl páté a z Petrova to bude zajímavější procházka.

 

Památková rezervace lidové architektury Plže jsou chloubou obce Petrov. Vinné sklepy jsou připomínány již v 15. století a cca 80 vinných sklepů v modrobílé kombinaci tvoří ulicovou zástavbu se dvěma náměstíčky.

Kousek si cestu zkracuju přes pole a pak už mne naštěstí zpevněná jezeďácká cesta vede pod první výběžky Bílých Karpat osázené ovocnými sady a vinohrady. Zablácené boty čistím v kaluži - pás oblačnosti se přesouvá napříč oblohou přesně podle předpovědi a než dojdu na rozcestí směrem na Mlýnky, objeví se konečně i slibované sluníčko.

Tam někde uprostřed svahu mezi Žerotínem (322 m) a Starou horou (340 m) je chatička, ve které budu nocovat.

Spacák a jídlo na víkend si nesu v batohu, pitnou i užitkovou vodu mi majitel dovezl autem a hned mne i proškolil v obsluze sporáku a kamen.

Do setmění je to ještě hodina a půl, tak akorát na výlet na vrch Žerotín s křížem a kapličkou.

Kopec Žerotín (322 m) byl pojmenován z úcty k slavnému panskému moravskému rodu Žerotínů, kterému Strážnice i s okolím během 16. a začátkem 17. století patřila a který se nezapomenutelně zapsal do její historie. Tvoří velmi výraznou dominantu strážnické krajiny a je místem krásného výhledu na Dolnomoravský úval. Loučka s křovinami dřínů, kaliny či klokoči a stromy dubu pýřitého zvaného šípák je jediným zachovalým fragmentem šípákové doubravy v Bílých Karpatech.

Kaple Panny Marie Královny míru je docela nezvyklého tvaru a nemá ani zvon. Postavit ji nechal v roce 1947 kožešník Jan Hrdý jako poděkování za uzdravení syna a vysvěcena byla v roce 1949.

Kříž vysoký 18 m je z roku 1994 - ten původní z roku 1933, na jehož tradici navazuje, byl během přechodu fronty německou armádou 11.-13.dubna 1945 uřezán, protože tvořil důležitý zaměřovací bod pro dělostřelectvo.

 

Teplota prudce klesá, ale jinak to nemá chybu :-)

Dneska to bylo 10 km. Je třeba pořádně přiložit do kamen a ohřát si večeři. Kadibudka je k dispozici venku a není tady elektřina :-)

Se zimním spacákem určitě v noci nezmrznu :-)

 

sobota

Kam ještě slunce nedosvítilo, jiskří v trávě jinovatka a protilehlý hřeben Chřibů se ztrácí v šedi zásluhou inverze. Mám v plánu celodenní výšlap směrem na Čupy, s nadmořskou výškou 574 m nejvyšší kopec této části Bílých Karpat. Dle mapy.cz jsem to naplánovala na cca 20 km. Víc se v krátkém lednovém dni stihnout pěšky nedá.

Je skvělé nemuset se držet cest a vyrazit na Holý vrch rovnou za nosem.

Od roku 2015 stojí na Holém vrchu v nadmořské výšce 388 m dřevěná rozhlednička s vyhlídkovou plošinou ve výšce 6 metrů.

Kruh jedenácti jeřábů břeků zde tvoří stromovou kapli - Kapli ve větru - prostor pro rozjímání, pro radost, pro návrat k tomu, co nás převyšuje. Symbol kontinuity, který budou ve své plné kráse, majestátnosti a plnosti vnímat až naši potomci - tahle kaple byla vysázena 5.11.2016.

Pokračuju směrem Mlýnky, kde překročím česko-slovenskou hranici a pokračovat budu Bielymi Karpatami :-)

 

Dřívější osada Mlýnky měla na konci 19. století asi 10 chalup rozložených v lesnatém údolí potoka Mandát. Dnes je jich obydleno jen pár, zachovala se původní malá kaplička a stále je patrný i mlýnský náhon.

Zelená a modrá značka mne dovede přes PR Šmatlavé uhlisko na rozcestí k lovecké chatě Fráterka.

Postupně nabírám výšku - Malý Rink (420 m), Hrubý Rink (488 m), Skalický vrch (512 m).

V lesích se tady skrývá turistická chata s názvem Kamenná búda, základna Klubu turistů Holíč, který v ní zajišťuje víkendový provoz. Více aktuálně viz jejich FB či historie na treking.cz.

Následují Čupy, s nadmořskou výškou 574 metrů vrchol v této oblasti nejvyšší. Ale nečekejte výhledy, vrchol je to zalesněný a zvláštní pouze betonovým pylonem.

Kolem Kamenné búdy bylo živo, ale na Koválovských lúkach už jsem nepotkala ani živáčka.

Hřeben Malých Karpat byl na obzoru jen stěží rozeznatelný - dalekým výhledům by dnešní počasí přálo jen z větší výšky.

V létě by se dalo pokračovat podél hranice a zpátky se vrátit pře Radějovskou oboru, ale to dneska nepřipadá v úvahu - to bych rozhodně nestihla za denního světla. Proto volím k návratu asfaltovou silničku ze Skalického vrchu.

Ve stínu to občas trošku klouže, ale jinak je to pohoda. Ale v létě je tu zřejmě přecyklistováno...

Vodní nádrž Mlýnky na toku Sudoměřického potoka slouží rekreaci. Jejím středem prochází státní hranice mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, což je patrné podle hraničních patníků, které se nacházejí přímo na hrázi. Proto má přehrada také dva názvy – český (Mlýnky) a slovenský (Kostolnica).

Měli odvahu :-)

Vracím se opět přes Starou horu, vyšlo mi to časově úplně přesně na západ slunce - jen místo slunečních skvrn jsem zachytila větrníky u rakouského Mistelbachu :-)

Než se chatička trochu vytopí, docela to trvá. Stáložárná kamna Club se spodním odhoříváním, zkráceně jen klubky si pamatuju, že mívala babička a to už je pěkných pár let. Ale protože jsou určeny ke spalování uhlí, topí se v nich dřevem docela blbě - mají malý otvor pro vkládání paliva a je to trošku jako tetris. A přestože s uhlím vydržely vytápět na jedno nasypání i 10 hodin, pro dřevo to neplatí :-(

 

neděle

Další den jak vymalovaný. Ale vylézt z vyhřátého spacáku se mi vůbec nechtělo... Ale přírodě neporučíš, na návštěvu kadibudky bylo třeba nahodit i péřovku a čepici.

 

Včera to bylo nalehko, dneska to bude s plným batohem. Naštěstí většinu místa zabírá spacák a jídlo je snězené, takže váha je naprosto v pohodě. Přes Žerotín zamířím do Radějova, potom nahoru na Travičnou a přes Šumárník na Výzkum. Tam se uvidí, jak to bude časově vycházet - buď přes Kobylu na nádraží do Vrbovcůnebo přes Vrbku na nádraží ve Velké nad Veličkou.

Zatím je podklad zmrzlý a nemusím se tedy držet zpevněných cest a bude to takto kratší.

Travičná je kopec nad Tvarožnou Lhotou s nadmořskou výškou 380 metrů a zásluhou mobilního vysílače, který slouží zároveň jako rozhledna, si jej nenelze s žádným jiným kopcem splést. Funguje od roku 2000 a vyhlídková plošina je umístěna ve výšce 34 m. Jen škoda, že rozhledna funguje jen sezónně :-( Dneska nic a mimo letní sezónu nefunguje ani výletní areál Salaš Travičná :-(

Trošku přeasfaltováno, ale parkoviště žádné...

Šumárník je o kousek vyšší, měří 398 metrů. Stávala se zde donedávna stavba strážní věže označovaná za rozhlednu, ale dneska už zde objevíte jen dřevěné sochy bojovníků z dávných dob umístěné sem na upomínku bývalého keltského hradiště.

Zpočátku po loukách, poté kousek lesem a následují opět louky - to už jsem v oblasti Výzkumu (439 m).

Je půl druhé, mám za sebou 11,5 km. Pokud bych chtěla pokračovat podle původního plánu přes Kobylu do Vrbovců, musela bych přidat a neflákat se, protože kdyby mi ujel vlak v 16:29, musela bych na další čekat dvě hodiny a a to bych asi docela promrzla. Tam určitě není kam se schovat do tepla... Směrem do Velké nad Veličkou je to o kousek blíž, určitě je tam i hospoda, ale zas to je furt po silnici a žádný přípoj z Malé či Hrubé Vrbky nejede... Nakonec jsem ale objevila ještě další variantu - z Hroznové Lhoty jede 15:25 do Veselí na nádraží autobus s přípojem do Brna. Tahle varianta bude nejvíc na pohodu :-) Kousek po žluté a potom po loukách.

Celkem to nakonec vyšlo do Hroznové Lhoty 16 km. Jen se panu řidiči moc nelíbily mé zablácené boty :-(