Malé Karpaty 16.2.2024

Vápenná, Klokoč, Jelenia hora a Plavecký hrad

 

Malé Karpaty, asi 100 km dlouhé a 15 km široké pohoří se táhne od bratislavského Děvína nad soutokem Moravy a Dunaje až k Novému Mestu nad Váhom. A ač nejvyšší vrchol - Záruby - dosahuje výšky "pouhých" 768 m, je třeba vzít v úvahu, že oproti podhůří jde o převýšení 500 až 550 metrů.

Je půlka února, zřejmě nejteplejšího února v historii měření a příroda se začíná probouzet ze zimního spánku. Na koberce vzácných květů je přece jen ještě brzy, ale sněženky patří k prvním nedočkavcům. Původně jsem se tento týden chtěla toulat na sněžnicích v Jizerských horách, ale deště a rozvodněné řeky v kombinaci s chřipkou všechny plány zrušily. Tak aspoň jeden den dovolené...

 

Vyrážím v pátek brzy ráno autem. Do Plaveckého Podhradí to mám 120 km a cca 1:30 hod. jízdy s vyhnutím se slovenské dálnici. Předpověď počasí slibuje slunce po celý den, teploty kolem 13°C, ale docela větrno.

 

Plavecké Podhradie je ideálním výchozím místem pro jeden z nejkrásnějších pěších okruhů - okruh přes Vápennou (752 m), Klokoč (661 m), Jelení horu (415 m) a Plavecký hrad (423 m) měří cca 18 km, ale lze jej v případě potřeby zkrátit a zaparkovat je možno před Hostincem pod Bubnom ve středu obce.

Stoupání po žluté na Vápennou dá docela zabrat, ale lze se utěšovat tím, že pokračování už bude převážně dolů. A taky lze nabrat dech na hřebínku s Orlí skálou nad Čertovou dolinou.

Občas nějaký ten popadaný strom a první sněženky.

A konečně je tady ostrý vápencový skalnatý hřebínek. S nadmořskou výškou 752 m se Vápenná řadí jako třetí nejvyšší vrchol Malých Karpat.

Východní srázy Vápenné jsou velice strmá vápencová bradla, ale západní část je porostlá lesem. Výhledy k západu nabízí jen rozhlednička na betonovém pylonu, ale za dnešního větru to zkoušet nebudu. I přiblížení se k hraně hřebene je možné jen s největší opatrností.

Značka kopíruje hřeben a terén je to dneska docela náročný - mokré kameny a vodou nacucané kmeny stromů hodně kloužou.

K dalšímu vyhlídkovému místu vede pěšinka od odbočky zelené značky směrem na Sklený vrch.

Z pramene Mesačná lúka zde doplnit vodu, ale horký čaj z termosky je momentálně lepší volbou. Na hřebínku mne to od jihovýchodu docela profouklo a jsem ráda, že teď pošlapu chvilku lesem.

Další odpočinkové místo se nabízí v sedle Uhliská.

Bukový les vystřídaly louky pod vrcholem Klokoč - daří se zde suchomilné divizně ozdobné. Kvete od června do srpna a lodyhy dorůstají výšky 1-2 metry. Slovensky se tahle rostlina z čeledi krtičníkovitých jmenuje divozel :-)

Až tolik tady nefouká - ideální čas k obědové pauze.

Vrchol Klokoče (661 m) označuje dřevěný kříž s hřebíky všech velikostí.

A opět nádherné bukové lesy...

U Ámonovy louky stojí přístřešek nabízející úkryt před nepříznivým počasím a spolu s nedalekým pramenem se jedná o ideální místo k přenocování při přechodu Štefánikovy magistrály (Cesty hrdinů SNP).

Z Ámonovy louky lze pokračovat po modré přes vrchol Báborská nejkratší cestou k Plaveckému hradu, ale pokud máte dostatek sil a času, vezměte to přes Javorinku a Jeleniu horu. Kousek po červené na rozcestí Kubašová a poté po zelené nebo zkratkou po neznačené lesní cestě téměř po vrstevnici.

Otevřou se před vámi nádherné výhledy směrem na Kršlenici, Ostrý kameň, Veterlín, Čiernou skalu či nekonečnou Borskou nížinu.

Pěšina se stáčí k západu a začíná klesat. Ten vyšší kopec je Pohanská a na tom nižším je zřetelná silueta Plaveckého hradu.

Pěkné výhledy nabízí i Jelenia skala. A nejen výhledy - na jihozápadně orientované stráni svítí v trávě první kvítky koniklece velkokvětého.

Následuje další mimořádně krásné místo - Jelenia hora (415 m).

Klesáním po zelené ztrácím výškové metry, které bude třeba opět vystoupat po žluté do sedla pod Báborskou.

Úbočím vrcholu Pohanská po okraji stejnojmenné NPR je to už jen kousek k Plaveckému hradu. Sněženky tady kvetou po obou stranách pěšiny od pramene do sedýlka.

A konečně Plavecký hrad - mohutná hradní zřícenina středověkého pohraničního strážního hradu se tyčí na 423 m vysokém strmém bradle. Vstup do hradu je zdarma a jen na vlastní nebezpečí. Přes částečnou konzervaci jsou některé části zdiva značně nestabilní a hrozí případným pádem.

I vítr se konečně utišil a časově to vyšlo tak akorát. Je 17:00, už stačí jen seběhnout dolů do Plaveckého Podhradí a poté vyrazit na 120 km dlouhou trasu domů. Za Malackami už to bude potmě :-(