PP Soběšické rybníčky 24.3.2024

skokani a ropuchy

 

Odpoledne se má počasí pokazit, takže v plánu mám jen krátkou vycházku - užít si sluníčko a teploty kolem 18°C. Jaro je tady se vším všudy.

Kvetou už všechny typické jarní rostliny - vyrůstají časně na jaře ještě před olistěním stromů, aby využily sluneční světlo.

Voní to tady :-)

Od myslivny pokračuju proti proudu potoka Kubelín.

PP Soběšické rybníčky leží ve stinném údolí v lesích Soběšické vrchoviny v nadmořské výšce 290-330 m mezi Řečkovicemi a Soběšicemi. Původně zde byly dva malé rybníčky, ale namísto horního rybníčku je po protržení jeho hráze dnes jen tůň, takže momentálně je zde jeden rybníček a tři tůňky.

Lokalita je významná pro rozmnožování obojživelníků - ropuchy obecné, skokana štíhlého, skokana hnědého a v minulosti i čolka velkého (naposledy v roce 2001) a nově byl zjištěn čolek horský.

 

Před čtyřmi lety jsem byla vybavena jen mobilem, ale tentokrát jsem to nezanedbala - mám fotoaparát, stativ i odraznou desku :-)

Z obojživelníků se v oblastech kolem Brna můžeme nejčastěji setkat s ropuchou obecnou, skokanem hnědým a skokanem štíhlým. V menší míře i s ropuchou zelenou, rosničkou zelenou a kuňkou obecnou. Tohle stanoviště vyhovuje prvním třem, ale rozpoznat skokana hnědého od skokana štíhlého neumím. Prý nemá skokan štíhlý skvrnité břicho, ale na břicho žabám vidět rozhodně nebylo :-(

 

Ropucha obecná (Bufo bufo) je naše nejobyčejnější žába. Přesto ji v přírodě vídáme vcelku zřídka, neboť po většinu roku vede samotářský a noční způsob života. Jako typicky suchozemská žába tráví den zalezlá v děrách, norách hlodavců, pod kameny a ve štěrbinách skal a teprve v noci se vydává za potravou. Pouze v době páření, od poloviny března či začátkem dubna, je aktivní i přes den - putuje k vodě, do místa svého rodiště, aby se mohla zpářit. Jak ale nacházejí cestu ke své rodné vodě, je stále záhadou.

Hnědo zeleně zbarvené tělo je relativně mohutné (především u samic) a je pokryté malými hrbolky připomínajícími bradavice. K vytvoření páru někdy dochází již během cesty k vodě. Samec samici objímá předními končetinami a jakmile začne samice vypouštět šňůru s vajíčky, počne samec vypouštět své sperma a tím dochází k vnějšímu oplození.

Jednotlivá vajíčka jsou černá, měří 1,5–2 mm v průměru a vypadají jako korálky na šnůře. Chráněná jsou souvislou želatinovou bílkovinnou blankou a každé vajíčko má ještě svůj vlastní slizový obal.

Po 12 dnech se vylíhnou černí pulci velcí přibližně 5 mm, kteří tvoří hustá hejna a ti se za 2–3 měsíce se přemění v 1–2 cm velké žabky - projdou metamorfózou: narůstají jim zadní nohy, poté nohy přední a pomalu mizí ocas, zmizí žábry a vyvinou se plíce.

Skokan hnědý (Rana temporaria) i skokan štíhlý (Rana dalmatina) mají vajíčka ve shlucích - rosolovitý chuchvalec plovoucí při hladině obsahuje obvykle 1000 až 2500 vajíček. Pulci se líhnou za 3 až 4 týdny, k proměně v malé žabky potřebují asi 3 měsíce. Zbarvení obou druhů je dosti proměnlivé, obecně se však pohybuje v odstínech hnědé barvy a podobně jako ropuchy obecné žijí oba skokani kromě období rozmnožování na souši.

V zahradách a polích významně hubí různé bezobratlé, především druhy s noční aktivitou, které unikají hmyzožravým ptákům.

 

Ještě se musím pochlubit prvním letošním motýlem. Žluťásek řešetlákový bývá k vidění časně na jaře, stačí, když se trochu oteplí.

Mihla si kolem mne i babočka admirál, ale ta odmítla pózovat. Ale ono obecně platí, že pohyb motýlů po období zimního klidu je zvlášť za jasných slunečných dnů překotný a velmi rychlý. Sotva chvíli usednou na jeden květ a vy se snažíte ostřit a zároveň si nestínit, už je motýl ve vzduchu. A nejsem na louce, kolem mne jsou mokřady nebo prudké srázy.

 

Těsně po poledni se počasí mění jako mávnutím kouzelného proutku. K horšímu... Přesně podle předpovědi, slunečné a relativně teplé ráno vystřídalo větrné a deštivé odpoledne spolu s postupným ochlazováním. Je nejvyšší čas zamířit domů.