Křižanovská vrchovina 19.-20.10.2024

cyklotoulání mezi Tišnovem a Radešínem

 

Za tento tip děkujeme našim mladým. Když k nám před dvěma týdny odložili na víkend své dvě děti, aby si trochu oddechli a my si naopak užili vnoučat, byli na výletě právě v Radešíně a jako poděkování nám přivezli místní pivo a nakládaný hermelín. Obojí bylo výborné :-)

 

Tišnov (žst) - Borač - Doubravník - Sejřek - Nedvědice - Dolní Rožínka - Bobrová - Radešín (nocleh Balónový hotel) - Bobrůvka - Horní Libochová - Svatá hora - Osová - Kuřimská Nová Ves - Dolní Loučky - Tišnov (žst), cca 95 km (49 + 46)

Do Tišnova jsme se přepravili vlakem a vyrážíme proti proudu Svratky směrem na Borač. Počasí nevypadá nic moc, teplotně žádná pohoda, ale obloha se má během dne protrhávat.

 

Mezi Štěpánovicemi a Boračí projíždíme kolem lesního baru. Tak nic, jen řepa...

Cyklostezka kopíruje řeku i železnici.

Za Boračí míjíme další lesní bar. Ani řepa, jen mokro :-( Si tady z toho někdo udělal podnikatelský záměr??

Dřevěný krytý most přes řeku Svratku v Prudké je z roku 1899 a na délku měří 33 metrů. Původně sloužil dělníkům z nedaleké papírny, kteří se díky němu dostávali na druhý břeh řeky Svratky. Do roku 2017 kvůli restitučním sporům chátrala, ale pak ji získal do vlastnictví městys Doubravník - od roku 2021 je most kompletně opravený.

Kostel v Doubravníku, kostel Povýšení svatého Kříže, je významný nejen svou historií, ale i architekturou. Původně gotická stavba byla později upravována v barokním stylu a kostel je známý především díky své spojitosti s významným šlechtickým rodem Pernštejnů, kteří byli jeho patrony a také zde mají rodinnou hrobku.

A máme obrovské štěstí, do kostela něco stěhují, takže můžeme na prohlídku dovnitř.

Před námi je až do Sejřku pořádný kopec. Ale máme elektrokola, nebude to po asfaltu žádný problém :-)

Kamenná deska z bílého mramoru s odlomeným rohem a s reliéfem kříže byla zasazena na místě, kde se prý vzájemně zavraždily ze žárlivosti nůžkami na ovce dvě stříhačky ovcí. Boj o mládence zaplatily obě životem. A mně se ho povedlo na třetí pokus najít. Jana i Pavel mně po mém popisu druhého neúspěšného pokusu poradili, že musím od kravína dolů a potom doprava (ač v mapě je nalevo). Ještě jednou díky :-)

Pernštejn je jeden z našich nejzachovalejších, největších a historicky nejcennějších hradů. Cokoli vás o něm zajímá, jistě to najdete na jeho oficiální stránce www.hrad-pernstejn.cz.

 

Hrad je obklopen vyššími okolními kopci, ale my jej z téhle strany od Sejřku máme z lesní cesty jako na dlani.

Nádherné pohledy na hrad si užijete i bez dronu - po vykácení lesa je vyhlídek více než popisuje naučná stezka :-)

Pokračujeme proti proudu Nedvědičky. Cennou památkou je krytý most přes Nedvědičku v osadě Pernštejn, součást středověké kočárové cesty vedoucí od hradu Pernštejn do Sejřku. Most je 4 m široký, 12 m dlouhý, v bočních stěnách má po čtyřech oknech a zvláštností tohoto mostu jsou jeho 4 zděné rohové pilíře. Poprvé je zmiňován už v roce 1864.

Postupně nabíráme zpátky zbytečně ztracenou výšku - bylo chybou sjíždět do Nedvědice, měli jsme se raději vrátit do Sejřku a pokračovat na Střítež.

Na soutoku potoků Nedvědičky a Rožínky leží obec Rožná a nad ní začínáme opět prudčeji stoupat.

 

V Dolní Rožínce je tak akorát čas na krátkou pauzu. Koncem 16. století byl na místě zdejší tvrze vybudován renesanční zámek. Roku 1808 zámek vyhořel, ale byl znovu vystavěn do dnešní podoby. Stavbě dominuje barokní vížka s cibulí a rodové heslo Mitrovských v průčelí do parku ("Věčný, protože čistý") - jako letní sídlo sloužil zámek Mitrovským do roku 1945. Z přilehlých hospodářských budov zaujme mohutná sýpka, dnes Strašidelný zámek DRAXMOOR - strašidelně-fantastická expozice s ozvučenými a pohyblivými modely nadpřirozených a pohádkových postav. My ale dovnitř na strašidelnou prohlídku nešli, nám úplně stačil ten bufet a krvavé kafe :-)

V roce 1954 bylo v okolí Dolní Rožínky nalezeno jedno z největších uranových ložisek u nás. Těžba probíhala na ložisku Rožná (dlouhé 7 km, široké 0,8 km a přes 1 000 m hluboké). V roce 1957 na něm byl otevřen důl Rožná I, od roku 1959 Rožná II a od roku 1962 Rožná III, který se stal nejhlubší šachtou na Moravě. Celkem se z ložiska vytěžilo 19 milionů tun uranové rudy a symbolický poslední vozík s rudou vyjel z dolu 27.4.2017.

 

Přes Blažkov míjíme areál Šiklova mlýna, který ale funguje jen v létě a pokračujeme proti proudu říčky Bobrůvky.

Balónový hotel a pivovar je naše dnešní konečná. Pro kola tady mají prostornou garáž, na pokoji je krásně teplo a za rybníkem je krásný les.

Večer je restaurace plná, ale jako ubytováni máme automatickou rezervaci stolu. Tento víkend jsou zvěřinové hody, ale my nakonec volíme stejně jen klasiku - smažák.

Historie pivovaru v Radešíně sahá až do 16. století. Jeho zakladatelem byl Samuel Radešínský - na jeho počest se světlá výčepní jedenáctka jmenuje "Samuel". A máme nakoupeno i sebou - do Vaškovy cyklobrašny se vešel Samuel i dvanáctka Václav v petkách.

 

Jen z nočního focení komety Tsuchinshan-ATLAS nic nebude :-( Vysoká oblačnost jako zázrakem nezmizí :-(

Ráno to máme včetně snídaně a vypadá to, že počasí bude o něco příjemnější než včera.

Začínáme u radešínského zámku. Původně nevelká gotická tvrz jednoduché obdélné dispozice vznikla zřejmě někdy v průběhu 15. století. Později byla rozšířena a kolem roku 1720 nechal opat Václav Vejmluva k tvrzi ze severní strany přistavět patrové barokní křídlo snad podle plánu G. Santiniho, který v té době ve Žďáře působil. Po zrušení kláštera v roce 1784 spravoval Radešín moravský náboženský fond, který jej roku 1826 prodal rodině Schneiderů. Ti jej roku 1827 upravili klasicistně, sjednotili fasády a kolem zámku založili velký park. Jejich potomci, rodina Duré, vlastnili Radešín až do roku 1945. Státní statky, které jej poté využívaly k hospodářským a administrativním účelům mají na svědomí jeho dnešní zanedbaný stav.

V současné době jej vlastní rodina Kubíčkových, majitelů firmy Balóny Kubíček - ze zámecké louky startují balónové lety.

Pod obrovskou lípou u silnice směrem na Bohdalec se nachází pozdně barokní pískovcová socha sedícího Krista trpitele. Je unikátní především svým nepříliš častým námětem, pro nějž se také užívá označení "melancholický Kristus", které vychází z podoby se slavnou mědirytinou "Melancholie" od A. Dürera z roku 1513.

Slunce prosvítá závojem vysoké oblačnosti o něco více než včera, ale do letní pohody má tenhle cyklovýlet hodně daleko. Bez čepice, rukavic a bundě odolné větru ani náhodou... Máme před sebou jen 46 km - rádi bychom se do vlaku naložili v Tišnově, ale v případě nouze se můžeme do vlaku naložit už ve Vlkově.

Svatá hora (680 m) je dominující vrchol hřebenu mezi Křižanovem a Osovou Bítýškou z mírně zvlněného reliéfu okolní krajiny. Býval zalesněný, ale kůrovec se zde vyřádil :-(

Už samotný název „Svatá" dává ale tušit, že pro věřící z blízkého i vzdálenějšího okolí má toto místo zvláštní význam. Důvodem je jeho spojení se životem svaté Zdislavy, která se narodila v nedalekém Křižanově. Vypráví se, že svatá Zdislava putovávala na tento kopec a modlila se tu. Tento příběh ožívá vždy před poutí, která je v Křižanově v neděli kolem svátku sv. Zdislavy – 30. května. Před ní v sobotním podvečeru putují mladí i staří pěšky na Svatou a po cestě si dělají křížky z nalezených kousků dřeva. Pouť vrcholí bohoslužbou ke cti naší slavné rodačky a patronky rodin v altánku vybudovaném občany z Kadolce a Lesy České republiky L.P. 2001.

Změněno k nepoznání...

Ani pramen Bílého potoka není snadné nalézt :-( Poškrábáni od šlahounů ostružin jsme nakonec úspěšní - cedule tu zůstala, ale vody ani kapka.

V místě zvaném Rohy, cca 50-60 m od silnice na Heřmanov lze objevit výrazný a zachovalý reliéf zaniklé tvrze čtvercového půdorysu s valem a příkopem. Doba vzniku se odhaduje na druhou polovinu 14. století a zničena byla zřejmě v důsledku husitských válek. Ale pro fotku mezi ostružiny znovu nejdu :-(

Zámek Osová leží při jižním břehu rybníka Okolníku. Barokní zámek uzavřené čtyřkřídlé dispozice vznikl přestavbou gotické vodní tvrze z počátku 14. století, později renesančně přebudované. Poslední úpravy provedli po roce 1830 Haugvicové z Biskupic, kteří jej připojili k náměšťskému panství. Nechali západní část rybníka zasypat a hráz posunout do stávající polohy a tak zanikl vodní příkop kolem zámku. Haugvicům patřila Osová až do roku 1945, poté sloužil okresu Žďár nad Sázavou k sociálním účelům - v 60. letech byl adaptován na ústav pro mentálně postižené. Po roce 1990 se vlastníci střídali, kvůli nedostatku financí je rekonstrukce nedokončená.

Nevěřícně zíráme při průjezdu kolem stavby nové zastávky Vlkov-Osová. Přístup k nástupištím je chodníkem ve sklonu a zastávka je blíže zástavbě - zřízena byla při modernizaci tratě a otevřena byla 8. října 2024. Od téhož dne přestaly osobní vlaky obsluhovat stanici Vlkov u Tišnova.

 

A konečně z kopce. Přes Kuřimskou Novou Ves a Kuřimské Jestřabí do Dolních Louček a poté podél Loučky do Předklášteří.

Na závěr sladká tečka - zastávka v cukrárně Cherry na kávu a větrník, který byl sněden dříve, než mohl být nafocen.

Ve vlaku neunikly bedlivému zraku průvodčí naše špatné jízdenky. Šalinkartu má jen Vašek - svoje kolo vozí ve vlaku v zóně 100+101 zadarmo, mne zadarmo může přibrat, mohl by přidat i tři děti, ale moje kolo prý ne. Jenže otázka, kolik těch šalinkaret máme, v pokladně vůbec nepadla... A tak prý mělo moje kolo platnou jízdenku jen do České. Reagovala jsem, že tedy klidně v České vystoupím a dojedu po svých, ale nakonec jsme tu jednu zónu mohli dozaplatit :-) Průvodčí byla moc milá a přidala i informaci, že kolo se v Brně sice vozí zadarmo, ale elektrokolo do šaliny, trolejbusu či autobusu vůbec nesmí. Člověk se furt učí...