Malé Karpaty 7.-9.3.2025

cyklotoulky s jarním nádechem

 

den druhý, sobota - na e-kole napříč Malými Karpaty na hrad Červený kameň

Plavecké Podhradie - Sološnica - Sklená huta - Kolovrátok - Sklená huta - Doľany - Častá - hrad Červený kameň - Častá - Doľany - Horné Orešany - Smolenice - Jahodník - sedlo pod Veterlínom - pod Čiernou skalou - Deravá skala - Plavecký Mikuláš - Plavecké Podhradie, cca 65 km, převýšení 1000 m

 

Z Plaveckého Podhradí vyrážíme na kole do Sološnice po silnici II. třídy, protože jiná možnost k dispozici není. Nepříjemný je i vítr, ale naštěstí jsou to pouze 2 kilometry. V Sološnici v místní sámošce pro jistotu přidáváme do cyklobrašny rohlíky a "malokarpatský" salám :-)

 

Šlapeme proti proudu Sološnického potoka po rozbité lesní asfaltce a postupně nabíráme výšku.

V sedle pod Skleným vrchem (459 m) máme za sebou cca 10 km - pořád do kopce, nastoupali jsme 250 m.

Křížů a křížků bude dnes hodně.

Huncokárska pivnička na Kolovrátku byla v roce 2024 obnovená na památku lidí, kteří tu žili a pracovali. V současnosti je využívaná jako turistická útulna - nabízí přespání či úkryt před nepříznivým počasím.

Kdysi stával na lesní louce pod Roštúnem kamenný dům s hospodářským dvorem a ovocnou zahradou. Obyvatelé z této oblasti byli vysídleni po 2. světové válce, dům chátral a sloužil už jen jako noclehárna sezónních lesních dělníků - po roce 1955 byl srovnaný se zemí a zachoval se jen sklep - pivnička.

Víte, kdo to byli huncokári? Pojmenování vzniklo zkomoleninou slova holzhacker - německy mluvící dřevorubci, lesníci či uhlíři, které v 17. století pozvali Pálffyové na své lesní majetky moderně a efektivně hospodařit se dřevem. Jejich úlohou byla i ochrana majetku panstva před zloději dřeva a pytláky. Většina z nich pocházela z rakouských Alp a usadili se v dolinách Malých Karpat či v lesích na Záhoří. Vesnice jim nechyběly, tam chodili jen služebně, za nákupy či do kostela. Žili v semknuté a izolované skupině, zachovali si svůj dialekt, katolické vyznání a etnickou i kulturní odlišnost, což jim vydrželo až do 1. světové války. Až s rozpadem monarchie se postupně asimilovali s místním obyvatelstvem, ale mnozí přežili v horách všechny režimy až do socialismu.

Na Kolovrátku se spojují dvě cesty, jedna zpoza Vápenné a druhá od sedla Uhliská, přes který bychom si to mohli v případě nouze zkrátit. Což není potřeba, je nádherný březnový den a my se vracíme zpátky k rozcestí Sklená huta, abychom mohli pokračovat v přejezdu Malých Karpat napříč.

V přístřešku na rozcestí Skelná huta se nacházejí informační cedule věnující se historii Sklené huty i úzkorozchodné železnici. Mezi lety 1670-1749 se zde vyrábělo především okenní sklo a lité láhve, kolem roku 1749 zde žilo 150 lidí. Ze sklárny a osady nezůstalo nic, jen pár muzejních exponátů, prázdná louka a jméno Sklená huta.

Čeká nás ještě výjezd do sedla nad Sklenou hutou (488 m) a pak už je před námi dlouhý sjezd údolím Podhájského potoka.

Z lesů jsme se ocitli mezi vinohrady.

Hrad Červený kameň nad obcí Častá je skrytou perlou Malých Karpat s propracovaným obranným systémem, mohutnými baštami a obrovským sklepením. Otevřený pro veřejnost je po celý rok.

Založen byl ve 13. století za účelem střežení zemské hranice, ale brzy převládla funkce soukromého šlechtického sídla a správního centra panství.

Mikuláš II. Pálfy (1552-1600) byl uherský šlechtic z významného rodu Pálffyů z Erdődu, politik a diplomat, účastník četných bojů proti Turkům. Na jedné straně byl významným vojenským velitelem, ale zároveň i podnikatelem. Pro císařské vojsko dodával základní potraviny (obilí, víno, maso), čímž nabyl obrovského majetku. Zároveň za své služby dostával různé statky a manželstvím s Marií Magdalenou Fuggerovou získal v roce 1583 hrad Červený kameň a okolní lesy.

Ačkoli byl hrad několikrát poškozený požárem, Pálffyové ho vždy opravili - hrad patří k nejlépe zachovaným hradům na území Slovenska. Pálffyové na hradě žili až do března 1945, kdy před postupující Rudou armádou odešli do Rakouska a posléze byl hrad zestátněn.

Čas na kafe a zákusek :-) Na nádvoří funguje moc příjemná kavárna :-)

V anglickém parku rostou mohutné stromy - park nabízí prostor na procházku či rozjímání. Sochy na podstavcích jsou součástí kalvárie. Kaple Panny Marie Sněžné sloužila Pálffyům jako pohřební kaple. Současná podoba v novogotickém stylu pochází z roku 1869. Tehdy bylo ke kapli přistavené kolumbárium (prostor s výklenky na uložení truhel).

Pod vinohrady se vracíme zpátky do Doľan a poté pokračujeme pár nepříjemných kilometrů přes Dolné a Horné Orešany po silnici II. třídy. Když nad touto možností uvažuju dnes, bylo by bývalo mnohem příjemnější vrátit se k hájovně Zabité a pokračovat po zelené po lesních cestách :-(

 

Přejíždíme hráz vodní nádrže Horné Orešany, po levé ruce zůstává Lošonec a ve Smolenické Nové vsi odbočujeme směrem na Jahodník. Do sedla pod Veterlínem je třeba nastoupat 250 metrů, což je na elektrokole hračka. Nejvyšším místo trasy nás ještě čeká - nejvýš se dostaneme pod Čiernou skalou, do nadmořské výšky 495 m.

 

Poslední zastávkou je "Deravá skala" a "Studénka pri obrázku" v NPR Kršlenica. Rezervaci tvoří Mokrá dolina a okolní vrchy, ale jestli si ji chcete opravdu prohlédnout, musíte pěšky po žluté turistické značce. Ze sedla kola je toho vidět minimum.

Ale k jeskyni Derava skala si od silničky vyběhnout můžete - má docela úctyhodné rozměry, ale krápníky v ní nehledejte. Známá je nálezem kostí jeskynního medvěda a nálezy kostěných či pazourkových hrotů, kamenných seker nebo hrobu s dětskou kostrou pravěkých lovců a sběračů. Jen pozor, odbočka je to celkem nenápadná a schovaná v bujné vegetaci.

A z Plaveckého Mikuláše do Plaveckého Podhradí opět po silnici II. třídy mezi auty :-( Parádní den, jen škoda oparu ze saharského prachu.

 

Rozcestník:

zřícenina Plaveckého hradu

napříč Malými Karpaty na hrad Červený kameň - tato stránka

rozhledna Klenová a mohyla M.R.Štefánika na Bradle