Malé Karpaty 4.-5.4.2025

Vápenná, Klokoč, Jelenia hora a Plavecký hrad

 

Podruhé letos využívám možnosti dojet bez slovenské dálniční známky kvůli rekonstrukce mostu přes Moravu mezi Lanžhotem a Kúty až ke sjezdu na Kúty. Loni mne těchto pár kilometrů stálo pokutu 100€ :-(

 

Malé Karpaty, asi 100 km dlouhé a 15 km široké pohoří se táhne od bratislavského Děvína nad soutokem Moravy a Dunaje až k Novému Mestu nad Váhom. A ač nejvyšší vrchol - Záruby - dosahuje výšky "pouhých" 768 m, je třeba vzít v úvahu, že oproti podhůří jde o převýšení 500 až 550 metrů.

Plavecké Podhradie je ideálním výchozím místem pro jeden z nejkrásnějších pěších okruhů - okruh přes Vápennou (752 m), Klokoč (661 m), Jelení horu (415 m) a Plavecký hrad (423 m) měří cca 18 km, ale lze jej v případě potřeby zkrátit a zaparkovat je možno před Hostincem pod Bubnom ve středu obce. Já si ho tentokrát míním užít s přenocováním ve stanu na Amonově lúce :-) Duben sice teprve začíná, ale teplota bude "tričková" a ani v noci neklesne pod 7°C.

 

Plavecké Podhradie (241 m) - Vápenná (752 m) - sedlo Uhliská (584 m) - Klokoč (661 m) - Amonova lúka (560 m) - Javorinka (562 m) - Jelenia hora (415 m) - Plavecký hrad (404 m) - Plavecké Podhradie (241 m), cca 21 km, převýšení 800 m

 

den první

Stoupání po žluté na Vápennou dává docela zabrat, ale lze se utěšovat tím, že pokračování už bude převážně dolů. A taky lze nabrat dech na hřebínku s Orlí skálou nad Čertovou dolinou.

Sněženkové koberce se objevují až těsně před vrcholem Vápenné.

A konečně je tady ostrý vápencový skalnatý hřebínek. S nadmořskou výškou 752 m se Vápenná (nebo také Roštún) řadí jako třetí nejvyšší vrchol Malých Karpat.

Je čas odlehčit propoceným zádům.

Východní srázy Vápenné jsou velice strmá vápencová bradla, ale západní část je porostlá lesem. Částečné výhledy k západu nabízí jen pět metrů vysoká rozhlednička na betonovém pylonu postavená v roce 2003.

 

Pezinské Karpaty, Borská nížina, Podunajská pahorkatina, Tribeč, Považský Inovec, jeden z nejhezčích výhledů v Malých Karpatech.

Krásný den... A protože je dneska pátek, jsem tady úplně sama.

Značka kopíruje hřeben a vyhlídky se střídají.

Z pramene na Mesačné lúce doplňuju vodu, abych měla dost vody k vaření oběda.

Bukový les vystřídaly louky pod vrcholem Klokoč - daří se zde suchomilné divizně ozdobné. Kvete od června do srpna a lodyhy dorůstají výšky 1-2 metry. Slovensky se tahle rostlina z čeledi krtičníkovitých jmenuje divozel :-)

Ideální místo k obědové pauze. Bude má nejoblíbenější kombinace - mexiko tuňákový salát s bramborovou kaší

Vrchol Klokoče (661 m) označuje dřevěný kříž s hřebíky všech velikostí. Tenhle byl nedávno vyměněný, dřevo ztmavne a hřebíky budou postupně přibývat a rezavět.

U Ámonovy louky stojí přístřešek nabízející úkryt před nepříznivým počasím a spolu s nedalekým pramenem se jedná o ideální místo k přenocování při přechodu Štefánikovy magistrály (Cesty hrdinů SNP).

Stavím stan u jednoho z ohnišť a problém nemám ani se dřevem na oheň. Popadaných suchých větví je zatím dost, v sezóně to budou mít horší.

Do večera je ještě daleko, mám spoustu času prozkoumat okolí. Lokalita je zajímavá i svou historií, v minulosti zde žili "huncokári", lidé, kteří se starali o lesy - těžili dřevo, sadili stromečky či udržovali lesní cesty. Tahle louka dostala své jméno podle huncokára Ámona Gažiho. Po Ámonovej smrti v roce 1908 zůstaly v dome žít jeho dospělé a dospívající děti (měli jich 11). Dům opustili po 2. sv. válce, z usedlosti se dochovala jen část kamenného sklepa.

Čas zapálit oheň a nařezat špekáček.

Na obloze září Orion, ale nad slabšími hvězdami vítězí měsíční záře.

den druhý

Zbytečně jsem se bála nočního a především ranního chladu - v zimním spacáku mi bylo nakonec tak horko, že jsem se musela svléknout do trika a spodního prádla.

 

Z Amonovy louky pokračuju směrem na Javorinku zkratkou po neznačené lesní cestě téměř po vrstevnici dymnivkovým lesem. Nádhera.

Těch kilometrů jsem si tentokrát naplánovala tak málo z toho důvodu, že dneska už to nebude z pohledu počasí taková paráda, odpoledne se má charakter počasí prudce zlomit. Důrazné varování vůči silnému větru a dešti/sněhu jsem vzala vážně :-( Nebýt toho varování, naplánovala bych si trasu přes Čierny kameň.

Lavička pod Javorinkou (562 m) stále stojí a přede mnou se otevírají výhledy směrem na Kršlenici, Ostrý kameň, Veterlín, Čiernou skalu či nekonečnou Borskou nížinu. Škoda toho oparu :-(

Pěšina se stáčí k západu a začíná klesat. Ten vyšší kopec je Pohanská a na tom nižším je zřetelná silueta Plaveckého hradu.

Pěkné výhledy nabízí i Jelenia skala. Jen škoda, že koniklec už je po odkvětu.

Následuje další mimořádně krásné místo - Jelenia hora (415 m). Pro fajnšmekry platí, že jsou odsud v létě vizuálně velmi atraktivní západy slunka za Plaveckým hradem.

Klesáním po zelené ztrácím výškové metry, které bude třeba opět vystoupat po žluté do sedla pod Báborskou. Vítr zesiluje a obloha se zatahuje :-(

Úbočím vrcholu Pohanská po okraji stejnojmenné NPR je to už jen kousek k Plaveckému hradu. Sněženky tady kvetou po obou stranách pěšiny od pramene do sedýlka.

A konečně Plavecký hrad - mohutná hradní zřícenina středověkého pohraničního strážního hradu se tyčí na 423 m vysokém strmém bradle. Vstup do hradu je zdarma a jen na vlastní nebezpečí. Přes částečnou konzervaci jsou některé části zdiva značně nestabilní a hrozí případným pádem. Dneska se k tomu přidávají nebezpečné poryvy :-(

Nezbývá než sednout do auta a vyrazit k domovu. Jen musím sehnat ještě něco někde k jídlu...

 

K obědu nakonec byla Pravá Záhorácká cigánská pečienka na parkovišti před Kauflandem v Malackách :-) A ani jsem se moc nepopatlala :-)