Španělsko, Malaga 5.-9.6.2025

letecky z Brna :-)

 

Už v listopadu 2024 se objevila zpráva v médiích, že se brzy dostaneme letadlem z Brna do nové destinace. Pravidelné lety společnosti Ryanair mezi Brnem a Malagou začnou v pondělí 31. března 2025. Linka do šestého největšího města Španělska bude létat každé pondělí v čase 11:05-14:40 a ve čtvrtek v čase 14:10-17:45. Trasa Málaga–Brno se pak chystá na pondělí 7:15-10:40 a na čtvrtek 10:20-13:45.

 

Když to syn Honza nadhodil jako variantu na prodloužený víkend s dětmi, vůbec jsem nezaváhala. Přidám se taky :-)

 

Malaga je druhé největší město Andalusie a šesté největší město Španělska (město má 600 tis. obyvatel, včetně přilehlých obcí žije v širší metropolitní oblasti přibližně 1,1 milionu obyvatel). Leží na pobřeží Středozemního moře, na tzv. Costa del Sol (Slunečné pobřeží), známém svým teplým klimatem a krásnými plážemi. Patří k atraktivním turistickým destinacím, které lze díky příznivému klimatu navštěvovat prakticky celoročně.

Město bylo založeno Féničany kolem roku 770 př. n. l. Postupně zde vládli Římané, Vizigóti, Maurové a nakonec Španělé po znovudobytí v roce 1487. Historii města připomínají například římské divadlo, maurská pevnost Alcazaba, Castillo de Gibralfaro a katedrála v Malaze. Malaga je rodné město Pabla Picassa.

 

Letenky máme koupené na odlet z Brna ve čtvrtek a návrat z Málagy v pondělí, zpáteční letenka nás vyšla na 5400 Kč za osobu. Teď už jen zajistit si ubytování pro 3 dospělé a 2 děti na čtyři noci a můžeme se těšit - Honza přes Booking rezervoval tří ložnicový apartmán na ulici Calle San Andrés Planta v docházkové vzdálenosti od centra za částku 722 € a v ceně byl zahrnut i taxík zdarma z letiště.

Z Brna jsme odletěli podle plánu s jediným zádrhelem - jako nezkušený letecký cestovatel jsem si dostatečně nenastudovala pravidla o velikosti zavazadel společnosti Ryanair a musela si před vstupem na palubu připlatit, protože batoh s pevnou kostrou prostě nenaskládáte do krabice o rozměrech 40x25x20 cm, což je velikost malého příručního zavazadla zdarma, které se musí vejít pod sedadlo před vámi. Jen pokud si zakoupíte prioritní nástup, můžete si vzít i jedno větší kabinové zavazadlo o rozměrech 55 x 40 x 20 cm a maximální hmotnosti 10 kg pro uložení do přihrádky nad hlavou :-(

 

Taxikář si nás našel na předem domluveném místě a poté odvezl do centra. Ještě je třeba nakoupit jídlo a vodu. Děti půjdou spát po osmé, jak jsou z domova zvyklí - na oknech jsou žaluzie, takže to není problém, ale venku stále svítí slunce celkem vysoko. Jsme totiž cca 2000 km západněji než leží Brno, ale Španělé používají středoevropské časové pásmo namísto západoevropského, kam by mělo z geografického hlediska měli spadat. Důvod je historicko-politický. V roce 1940, během vlády generála Francisca Franca, Španělsko změnilo čas ze západoevropského na středoevropský, aby se symbolicky sblížilo s nacistickým Německem a fašistickou Itálií. Tato změna byla plánována jako dočasná, ale po druhé světové válce se už nikdy nevrátili zpět. A tak je slunce ve Španělsku "opožděné", poledne podle slunce tam nastává přibližně v 13:30 místního času a vše se posouvá – oběd je běžně kolem 14:00, večeře po 21:00, pracovní den končí později atd.

Takže děti jdou spát, rodiče budou odpočívat a já jdu ven :-) Na pláž San Andrés je to vzdušnou čarou 850 m.

Neuvěřitelné, ráno ještě v práci za pracovním stolem, teď v podvečerním slunci na pláži.

 

pátek

Na pátek máme v programu návštěvu Castillo de Gibralfaro - pevnosti, která byla vybudována na místě starověkého fénického opevnění s majákem. Nachází se na kopci, ve výšce 132 m nad mořem, takže nebudeme děti ani sebe trápit výstupem, ale využijeme místní hromadnou dopravu, linku s č. 35. Cena jízdenky pro dospělého je 1,40€, děti do 4 let cestují zdarma a starší platí jako dospělí.

Spolu se vstupným do Castillo de Gibralfaro si přikupujeme vstupné i do "dolního" hradu zvaného Alcazaba. Je to levnější než jednotlivé vstupy a společná vstupenka platí dva dny.

 

Castillo de Gibralfaro představuje výjimečnou kombinaci arabské vojenské architektury, bohaté španělské historie a dnešní kulturní a turistické atrakce na ideálním vyhlídkovém místě s dechberoucím výhledem na Malagu i přístav.

Ale jakmile děti zahlédly shora pláž, bylo ohledně dalšího programu brzy rozhodnuto. Jdeme se koupat :-)

Na pláži Malagueta jsme si našli místo ve stínu pod palmami a šli vyzkoušet vodu - moc lidí se nekoupalo :-(

 

Moře s dvaceti stupni na pohled láká, na dotek varuje a po pás už přemýšlíš, jestli si fakt potřebuješ zaplavat. Prvních pár vteřin je výborným rychlokurzem sebeovládání :-)

Nakonec byl náš největší problém najít vhodnou restauraci s jídlem, které by jedly i děti. Honza si dal paellu, typické španělské jídlo z rýže, podobné rizotu, ale my ostatní raději těstoviny bolognese či carbonara.

 

Podobně jako v případě rizota existuje spousta receptů s různými ingrediencemi. Na rozdíl od rizota se však v paelle častěji objevují plody moře, zelenina a koření. Připravuje se na speciální nízké rovné pánvi s uchy zvané paellera a výsledný pokrm je méně lepivý.

 

sobota

V sobotu dopoledne vyrážíme prohlédnout si Alcazabu. Ještěže ty společné vstupenky opravdu platí dva dny, včera už nebyla šance, že by se to dětem líbilo.

Alcazaba je výjimečná kombinace vojenské pevnosti a luxusního paláce. Postavena byla v 11. století dynastií Hammudí (cca 1056–1063), dále rozšiřována Ziridy a přestavována Nasridy. Skládá se ze dvou obranných okruhů s několika křivolakými branami, dimenzovanými na obranu proti útočníkům a je řešena v terasách podle svažitého terénu, což také zvyšuje odolnost a strategický význam.

 

Obnova začala v roce 1933, dnes je Alcazaba jedním z nejlépe zachovaných palácových fortifikačních komplexů v Andalusii a ročně ji navštíví velké množství turistů – nabízí nádherné výhledy na přístav, katedrálu i pevnost Gibralfaro.

Po návštěvě Alcazaby míříme do muzea - aspoň na chvilku, není to zrovna nejzajímavější program pro 5 a 7 leté dítě, ale vstup máme jako obyvatelé EU zdarma a je tady příjemně klimatizováno.

Alameda Park odpovídá středomořské zahradě s četnými tropickými a subtropickými druhy, což z něj činí jeden z nejvýznamnějších veřejných parků v Evropě pokud jde o exotickou flóru. Kromě stromů a flóry se v parku v Málaze nacházejí romantická zákoutí a regionalistické detaily, jako jsou lavičky pokryté sevillskými dlaždicemi a různé busty a obelisky na památku slavných obyvatel Málagy.

Chodníky doplňují fontány a nad hlavou létají papoušci. Ale s těmi je problém. Je to invazivní druh jihoamerického papouška mníška šedého. Ptáci uniklí z chovů vytvořili místy v Evropě (v Belgii, v Itálii, ve Španělsku) životaschopné populace. Postižená města zvažují dvě možnosti, jak proti mníškům zasáhnout: odchyt nebo odstřel.

K obědu bude pizza a pak se jde na pláž :-)

V parcích je k vidění zvláštní strom s kmenem posetým velkými trny. Zřejmě Vlnovec nádherný, latinsky Ceiba speciosa či starším názvem Chorisia speciosa. Vlnovec patří mezi nejkrásnější a nejkurióznější stromy, které můžete spatřit. Týká se to nejen květů, listů, lahvovitého kmene, ale hlavně neuvěřitelných trnů pokrývajících kmen i větve.

Jen s katedrálou jsem měla smůlu. Včera bylo pozdě, už pouštěli dovnitř jen na mši, dneska pro změnu je pro veřejnost zavřeno kvůli svatbě. Tak aspoň něco z její historie a pár fotografií zvenčí. Jsem aspoň ušetřila 10€ za vstupné :-( Vnitřkem se můžete pokochat na oficiálních stránkách katedrály.

Katedrála v Malaze, celým názvem Katedrální bazilika Vtělení svaté církve, je římskokatolický kostel postavený v letech 1528 až 1782 podle plánů Diega Siloé. Je syntézou architektonických stylů, mezi nimiž renesance převládá nad původní gotikou a barokními prvky přidávanými od začátku 18. století. Severní věž je vysoká 84 metrů, což z chrámu činí druhou nejvyšší katedrálu v Andalusii, po Giraldě v Seville. Jižní věž zůstala nedokončena.

Debata o dokončení katedrály stále probíhá, protože kromě chybějící druhé věže a četných dekorativních prvků nebyl postaven ani kryt kleneb. Cílem je dokončit ji do pětistého výročí její výstavby po více než dvou stoletích paralyzovaných prací, což by z ní učinilo klenot španělské renesance.

Město prošlo velkou modernizací a revitalizací od 90. let, kdy začalo systematicky investovat do obnovy historického centra, pěších zón, přístavu i promenád. Má striktní pravidla pro vlastnictví a údržbu historických budov a programy na podporu obnovy fasád a historických prvků. Zmizely opuštěné domy, špinavé ulice i nebezpečné zóny, centrum je plné kaváren, obchodů a života i večer, což přirozeně zabraňuje chátrání a zanedbání.

 

Pro našince je ale nejlákavější přístav.

 

neděle

Na neděli jsme si naplánovali návštěvu botanické zahrady. Je docela daleko od centra, pojedeme autobusem ze zastávky Alameda Principal linkou č.2 a pak ještě pošlapeme kus pěšky. Vstupné do Jardín Botánico-Histórico La Concepción činí 5,20€ za dospělého, 3,10€ za dítě a děti do 6 let mají vstup zdarma.

Historická botanická zahrada La Concepción je anglická zahrada v krajinářském stylu s více než sto padesátiletou historií. Je jednou z mála zahrad se subtropickými rostlinami v Evropě a sbírka zahrnuje více než padesát tisíc rostlin. Čeká nás procházka alejí s 80 vzácnými stromy ze všech kontinentů (Around the World in 80 Trees), variace palem z celého světa, pouštní druhy, které by v Evropě normálně vyžadovaly skleník a nakonec hustý bambusový háj, který dokreslí exotickou atmosféru.

Jen vyhlídku Mirador v horní části zahrady jsme vynechali, přes otevřené plochy pod spalujícím sluncem se nikomu z nás nechtělo. A protože je červen, nemůžeme se ani kochat pod pergolou z vistárií (Cenador de Glicinia ) - ta rozkvétá od konce března do začátku dubna.

Pokračování? Samozřejmě u moře :-)

 

pondělí

Odlet v pondělí v 7:15 znamená brzké ranní vstávání a odjezd na letiště prvním ranním vlakem. Tentokrát mám dokoupen prioritní nástup předem, takže doplatek není tak vysoký.

Úžasný byl výhled na zasněžené Alpy. S pomocí GPT byla odhadnuta výška letu cca 11 km a jsme pravděpodobně nad Rakouskem v blízkosti Innsbrucku nebo Bolzana, tedy v Tyrolsku, případně Jižním Tyrolsku.