Vysočina 13.-15.6.2025

na e-kolech okolím Pusté Rybné

 

Předpověď počasí na víkend vůbec nevypadá špatně a oba se můžeme uvolnit z pracovního procesu už v pátek po obědě. Volba padla na Vysočinu - ubytování jsem zarezervovala přes bezkempu v chatce u lesa pro milovníky klidu a přírody. Cena 1250 Kč za chatku pro 4 osoby je v porovnání s nabídkou mnohých penzionů velice příznivá a budeme to mít včetně elektřiny, splachovacího záchodu a tekoucí teplé vody. Hlavně elektřinu potřebujeme, e-kola bude třeba dobíjet.

 

 

pátek

Z Brna vyrážíme vlakem v 12:56 rychlíkem na Prahu. Ve Svitavách přestupujeme na lokálku, která by nás měla odvézt až do Poličky. Pokud se tedy vejdeme, místa moc není, už jsou tam dvě kola, jeden kočárek a spousta študáků - naštěstí průvodčí nám to schválila slovy "Nějak se tam musíte vejít". O půl třetí vystupujeme v Poličce. Do cyklobrašen ještě přijde zásoba potravin z nejbližšího marketu (hlavně nezapomenout na špekáčky) a můžeme vyrazit proti proudu Černého potoka směrem na Oldřiš. K místu našeho ubytování to máme 15 km, netřeba se honit.

Červeně značená turistická trasa nás z Oldřiše nasměruje kolmo do kopce na Přibylov.

Nikde nikdo, ideální místo na otestování dronu DJI NEO. Na téhle fotografii sleduje Vaška v módu "follow" - je to ta věc označená červenou šipkou.

Chata na Luckém vrchu má otevřeno, půllitr birellu přichází vhod. Jsme celkem vysoko, vrchol Luckého vrchu leží v nadmořské výšce 739 m a jsou odsud skvělé výhledy.

Do osady Blatiny na Blatinském kopci (731 m) už to máme po silnici a poté lesem po zpevněné cestě jen 4 km a žádný kopec už nás nečeká.

 

Paráda, přesně podle popisu.

Jednoduše vybavená zahradní chatka, k dispozici máme parádní posezení i přenosné ohniště.

Jde se na dřevo :-)

Byly to skvělé :-) Špekáčky i večerní posezení.

Večer se pokouším o pár záběrů z dronu - Pustá Rybná je hluboko pod námi, budeme muset vymyslet, jak se zítra ráno dostaneme do obchodu.

 

sobota

Na dnešek jsme si naplánovali okruh rozsáhlými lesy kolem vrcholu Žižkov (753 m) směrem na Pustou Kamenici, Rychnov, Krounu a Vojtěchov. Od Vojtěchovské rozhledny zamíříme přes Kameničky do Herálce a pak se uvidí - pokud bude dost energie, objedeme to přes Devět skal, pokud ne, zkrátíme si to přímo přes Svratku. Má být hodně teplo, sluníčko nás upeče...

Pomníček U výbuchu je nejen smutnou vzpomínkou na největší válečný konflikt v dějinách lidstva, ale také mementem zbytečně ztracených životů po jejím skončení. Na konci II. světové války postihla Borovou tragická událost. Skupina několika občanů se rozhodla vyčistit borovský katastr od nebezpečné munice. Tento "odpad" lidé sváželi na předem stanovené místo do lesa, kde mělo dojít k jeho likvidaci. Za nejasných okolností, patrně však neodbornou manipulací, došlo k výbuchu, který čtyři muže usmrtil na místě, pátý pak zemřel po převozu do nemocnice. Další čtyři byli těžce raněni, ale podařilo se je zachránit. Připomínkou této nehody zůstávají už jen krátery v zemi, zbytky vybuchlé munice a pomník padlým.

Lesní asfaltky se střídají se zpevněnými lesními a polními cestami - hlavní silnici jsme naštěstí jen zkřížili a pokračovali po místních silničkách bez provozu a užívali si výhledů.

Pomník připomíná pilota Alfreda Soukupa (1899-1929), který na tomto místě 6. září 1929 zahynul při leteckém Závodu zeměmi Malé dohody a Polskem. Start závodu byl v Bukurešti (Rumunsko) a prvního dne se letělo přes Jasy (Rumunsko), Lvov (tehdy Polsko), Varšavu (Polsko), Krakov (Polsko) a Prostějov do Prahy. Druhý den se letělo z Prahy, přes Brno, Záhřeb (tehdy Jugoslávie), Bělehrad (tehdy Jugoslávie) zpět do Bukurešti. Trať měřila 3100 km. Byl to již třetí ročník tohoto mezinárodního leteckého závodu, ale první a jediný, v němž startovaly jednomístné stíhací letouny. Alfred Soukup byl favoritem, jako první doletěl do Jasů, do Lvova a do Krakova. Etapa z Krakova přes Prostějov do Prahy se mu však stala osudnou. V oblasti zuřily silné bouřky a větrné smrště a Alfred Soukup se v jedné z nich zřítil z výšky asi 500m. Byl to jeden z našich nejlepších vojenských letců v období počátku československé armády.

 

Rozhledna nad Vojtěchovem je otevřena od roku 2010 - o letních prázdninách každý den, jindy jen o víkendech. Z výšky 12 m si lze prohlédnout především Železné hory a Svitavskou pahorkatinu, ale za dobrého počasí lze zahlédnout i Krkonoše (Sněžka je vzdálená 108 km), Orlické hory (Velká Deštná je vzdálená 65 km) či Králický Sněžník (vzdálenost 78 km) nebo Jeseníky (Praděd je vzdálený 96 km).

Rozhledna stojí na vyvýšenině Kladenský kopec v nadmořské výšce 589 m, ale tím stoupání nekončí - před námi je ještě Dědová a Dědovský kopec (676 m).

Následují Kameničky, které se mi jako vždy automaticky spojí s českým krajinářem, který zde roku 1904 namaloval obraz "U nás v Kameničkách".

Projíždíme kolem kolotočů a pouťových stánků, ale v hospodě mají zavřeno. Tady se nenaobědváme :-(

 

Před smrtí hladem a žízní nás zachránilo až občerstvení U Mostu v Českém Herálci. A moc jsme si pochutnali. Horko je úmorné, budeme pokračovat tou kratší variantou přes Svratku a Karlštejn.

Pokračujeme přes Moravský Herálec, hranici tu tvoří řeka Svratka. Cyklostezka z roku 2022 nás vede úbočím Březového vrchu. Spojuje Herálec a Svratku a je jednoduše skvělá. Měří přibližně 3 kilometry, přes řeku a mokřad ji převádí dřevěný most dlouhý víc než 70 metrů.

Ve Svratce jsme se připletli k výstavce Fiatů v rámci akce International Meeting Svratka 2025.

Rybník byl nedávno zrevitalizován.

Opět přejíždíme moravsko-českou hranici. Čeká nás výjezd do kopce směrem na Svratouch a poté k zámečku Karlštejn.

Lovecký zámeček Karlštejn je přísně souměrný ve stylu pozdního baroka. Hlavní zámecký pavilon je jednopatrový, v roce 1770 ho nechal postavit český šlechtic a majitel rychmburského panství Filip Kinský. K zámku náležely dvě lovecké obory, pro jeleny a černou zvěř. V roce 1823 koupil zámek bavorský knížecí rod Thurn-Taxis, v roce 1945 byl zámek vyvlastněn československým státem a od roku 1958 se stal kulturní památkou. Po roce 1989 je zámeček v soukromém vlastnictví - je postupně renovován a areál je zpřístupněn veřejnosti.

Uvádí se, že Karlštejn je nejvýše položeným zámkem v Česku - stojí v nadmořské výšce 780 m. A nás teď čeká jízda dolů :-)

Trošku to vypadalo, že se z těch lesů nikdy nevymotáme, ale vše dobře dopadlo a my se objevili na podmáčených a rašelinných loukách v části Pusté Rybné zvané Damašek.

Ještě krátká zastávka u osmiboké roubené stodoly - sloužila jako první shromaždiště tolerovaných církevníků a místem vysluhování svaté večeře páně pod obojím způsobem. Dnes je ve stodole trvalá expozice starých zemědělských strojů a nářadí. Můžete zde vidět postroje na koně, fukary, sekačky a další zemědělské nástroje.

Noc ze včerejška na dnešek byla hodně studená, teplota klesla někam k 8°C a tenoučký cyklospacák moc nehřeje. Dneska už bude o hodně tepleji, ale pro jistotu se řádně přioblečeme :-)

 

neděle

Dneska pošlapeme směrem na Brno - chceme dojet po dvou kolech až do Tišnova. A aby to nebyla taková ta klasika přes Telecí a Borovnici do Jimramova, naplánovala jsem nám to s malou oklikou - přes vyhlídkovou Prosíčku.

Zpočátku cestou, později necestou, jsme ta kola dostali po modré přes Doly až na Prosičku a kola zaparkovali dole pod skaliskem. Nádherné místo s výhledy údolím Fryšávky přes Javorek do Daňkovic a Sněžného :-) Ale výstup na vrchol skalní vyhlídky je vhodný pouze pro zdatnější turisty. Pro snadnější zdolání skalních bloků jsou v některých místech vytvořeny schody, opatřené lanovým zábradlím.

Oblast kolem vrcholu Prosička (739 m) je chráněna jako přírodní památka. Vlastní skalnatý hřbet je tvořen dvěma mohutnými skalními bloky s délkou 55 m a výškou 17 m, na něž navazuje řada nižších skalních výchozů. Pod nimi se nacházejí odlámané suťové haldy, rozsáhlá kamenná moře a balvanové proudy hojně porostlé mechy a lišejníky.

Teď ještě ta kola dostat dolů do Jimramova a už nás bude provázet jen asfalt.

Už jsme toho moc nenafotili, jen pár snímků z cyklostezky kolem Vírské přehrady.

A vlastně jsme měli docela štěstí, na dvou místech (Dalečín, Švařec) se silnice rekonstruovala a pro běžný provoz byla uzavřena, takže jsme aut moc nepotkali a jediné nepříjemné místo bylo mezi Doubravníkem a Boračí. Mapy.com nás přes Prudkou odmítly vést po cyklotrase kolem řeky kvůli uzavřenému mostu, takže jsme museli mezi auty po hlavní.