okolí Brna 27.+28.9.2025

s fotoaparátem na houbách

 

Už aby byla sobota... Všude samí praváci, hřiby jak z atlasu a já zatím jen odpočítávám dny do víkendu.

 

Lelekovice

Fotky hřibů smrkových se na mě přes Internet valí ze všech stran, košíky přetékají a houbaři se smějí do objektivů jak po výhře v loterii. Konečně sobota, vyrážím do lesa s košíkem, nožem a optimistickou představou, že se vrátím s nákladem na několik sušáků :-)

Klouzci jsou jedlé a dobré houby. Jen je trochu problém zbavit je slizu - je záhodno je otřít papírovým kapesníkem hned v lese.

Bedla vysoká je známá svým velkým kloboukem ve tvaru deštníku, který může mít v průměru 10–30 cm.

Muchomůrka červená je druh snadno rozpoznatelný podle svého jasně červeného klobouku s bílými bradavicemi. Je považována za jedovatou a psychoaktivní houbu.

A tady ho máme, hřib smrkový, jedna z nejoblíbenějších jedlých hub v České republice

Hm… nakonec bych svůj úlovek praváků spočítala na prstech jedné ruky – a ještě by mi zbyly na podrbání se na hlavě. Domů jsem nakonec nesla spíš ingredience na smaženici než materiál na titulku houbařského fóra.

 

 

Dránský žlíbek

Neděle a druhý pokus - v lese mezi obcemi Závist, Malá Lhota a Černá Hora. Nejvyšší místo se jmenuje Dránský žlíbek (512 m) a na odpočívadle v sedýlku za Závistí nebývá problém zaparkovat.

Ani tentokrát to nebyly žádné houbařské žně. Ale nelitovala jsem, v lese bylo nádherně. Praváků jen pár, ale hlavu jsem si vyčistila.

Vracela jsem se kolem vysílače nad obcí Závist, takže jsem to měla s výhledem směrem na Lažany.

Pastvina pod kopcem byla ohrazena, takže mi nezbylo než se prodírat okrajem lesa. Nakonec jsem se ale dostala tam, kam jsem chtěla – k baroknímu kamennému sloupu se sochou Nejsvětějšího Salvátora, stojícímu v poli západně od silnice Brno–Svitavy.

Je památkově chráněn od roku 1958 a pojí se s ním poměrně zajímavá historie. Před rokem 1989 byla socha těžce poškozena při polních pracích místním JZD. Poškození této mimořádně kulturně-historicky cenné památky představovalo značnou ztrátu. Dochované fragmenty byly později znovu sestaveny a celý objekt byl roku 1991 přemístěn z původní polohy v poli západně od státní silnice Brno–Svitavy na nové, sekundární místo při odbočce lesní cesty na východní straně silnice. Zde však byla skulptura v roce 1999 odcizena. V roce 2022 byl pilíř s kopií původní sochy znovu osazen na své původní místo. Křesťanství používá latinský výraz salvator jako označení Ježíše Krista, Spasitele světa (Salvator Mundi).

S tímto objektem je spojena řada legend a pověstí. Historické jádro má zřejmě pověst o jeho vzniku: jeden z nejvýznamnějších moravských šlechticů, Beneš Černohorský z Boskovic, byl roku 1446 přepaden v lesích mezi Černou Horou a dnešní obcí Závist, když jel do Brna zajistit křtiny svého prvorozeného syna Tase. Za svou záchranu slíbil, že syna zasvětí duchovní dráze, a nedaleko místa přepadení nechal vztyčit sochu Spasitele. Jeho syn Tas se později skutečně stal významným olomouckým biskupem.

 

Na závěr celý úlovek.

Ale mám i hromadu vlašských ořechů :-)