Javorníky 24.-28.10.2025

podzimní prázdniny na e-kolech

 

Využít podzimních prázdnin k poslednímu delšímu cyklovýletu je pro nás už taková tradice. Někdy to vyjde, někdy ne. Ty letošní se řadí někam mezi :-)

Z domova vyrážíme v pátek až po třetí odpolední, takže než se popojížděním protáhneme přes Židenice na výpadovku z Brna, nabereme docela zpoždění vůči našemu plánu dorazit na Kohútku za denního světla. Poprvé nás navigace vede po D49. První úsek dálnice D49 z Hulína do Holešova je v provozu od prosince 2024. Další zpoždění nabíráme přes Fryšták a Slušovice, občas nám cestu zpestří přeháňka a teplota postupně klesá.

 

Za Vsetínem už je to naprosto jasné, že nahoru na javornický hřeben vyjedeme za tmy a do mlhy. A kdyby jen to, než zaparkujeme a ubytujeme se, mrholení přechází v déšť, je děsná zima a tma je jako v pytli :-( Slušná dávka stresu...

 

Přes web jsem ubytování v horském hotelu Kohútka objednávala před týdnem online - přímo v chatě už nebyl volný pokoj, ubytovali jsme se tedy v pětilůžkovém pokoji ve srubové chatě č. 8, přímo na sjezdovce a s nádherným výhledem. Za 4 noci a se snídaní jsme zaplatili 7920Kč.

 

sobota

Ráno konečně vidíme, kde jsme se to vlastně ocitli.

Jsme v nadmořské výšce 913 m na javornickém hřebeni. Historie chaty sahá do roku 1930. Architekt Dušan Jurkovič udržoval dlouholeté přátelství se vsetínským rodákem, brněnským umělcem a pedagogem, malířem Františkem Hlavicou, který si v malebné horské krajině Javorníků, na moravsko-slovenském pomezí nechal na počátku 30. let postavit na vrchu zvaném Kohútka soukromou chatu. Traduje se, že autorem architektonického návrhu byl právě D. Jurkovič. Původní stavení však brzy po dostavbě vyhořelo - přes značné potíže bylo časem obnoveno a rozšířeno na turistickou stanici.

Dnes je Kohútka jedním z nejznámějších a nejnavštěvovanějších lyžařských center v Javorníkách. První lyžařský vlek byl vybudován v roce 1953 a následovalo postupné budování moderního lyžařského areálu. Významný rozvoj nastal v roce 2009 - nový investor SKI CENTRUM KOHÚTKA, a.s. zahájil zásadní modernizaci výstavbou čtyřsedačkové lanovky. Historii lyžování podrobně popisuje stránka na webu zapomenuté vleky.

 

Dle předpovědi počasí nás dneska čeká relativně slušné počasí. Zítra se má pokazit - ještě víc zesílí vítr, teplota ještě víc klesne a v pondělí má dokonce sněžit :-( Tím pádem je pro dnešek trasa jasná - máme jedinou šanci projet se po hřebeni na Velký Javorník.

 

Kohútka (913 m) - Malý Javorník (1019 m) - Stratenec (1055 m) - Kasárna (950 m) - Velké Karlovice, rozc. Podťaté (551 m) - Nový Hrozenkov, rozc. Vranča (445 m) - Kohútka (913 m), celkem 41 km, převýšení ⬆️⬇️ 738 m

Nejprve sjezd do sedla s parkovištěm, poté prudký výjezd podél sjezdovky k chatě Spartak a jsme u horského hotelu Portáš. Až sem to bylo jednoduché, protože až sem vede zpevněná cesta.

Kameny se skrývají pod listím a docela to klouže.

Bezpečnost především - občas kola vedeme jak do kopce, tak z kopce :-) Přípomoc motoru při chůzi je do kopce skvělá!

Využíváme pohostinnosti bistra Vintrovka, takže si vychutnáváme kafe či svařák s výhledem.

Bistro Vintrovka 2 je oblíbenou zastávkou asi v půlce hřebenovky na trase Kohútka-Kasárna s otevírací dobou o víkendech - své dvojče má v Bílých Karpatech nedaleko odbočky na Javořinu mezi obcemi Slavkov a Strání.

Plochý odlesněný vrchol Stratenec (1055 m) nabízí krásné výhledy na moravskou stranu a v létě je porostlý nekonečnými koberci borůvčí.

Stratenec na mne vždycky působil tak trochu tajemně a poeticky, ale většinu té krásy dávno ztratil - stojí tu rozhledna, přístřešek, lavičky, obrovská mapa... Sice se zásluhou rozhledny otevře aspoň částečný pohled na slovenskou stranu do údolí Papradianky, ale veškerá poezie je totálně pryč... Památník ve tvaru tří křížů připomíná osvobozenecké boje v květnu 1945. Betonové kříže tu stojí od roku 1969 a tři jsou z prostého důvodu, padli zde tři českoslovenští vojáci - Andrej Rabčan a dva původně neznámí, kteří ale nedávno dostali své jméno - Rudolf Miko, Ludvík Somoši.

Při pohledu k západu je jasné, že slunce už si moc dneska neužijeme a budeme nakonec rádi, když z těch mračen opravdu zaprší až večer :-(

Pokračujeme po hřebeni, ale nejvyšší vrchol Javorníků, Velký Javorník (1072 m), po úzké pěšině po zralé úvaze raději vynecháváme. V našem věku nejsme žádní bajkeři, spodem to bude na Kasárna téměř po vrstevnici mnohem bezpečnější.

A s blátem je konec, lyžařské středisko Kasárna znamená asfalt a už se ho budeme držet.

Sjezd údolím Podťaté do Velkých Karlovic jsem si skvěle užila, v zimních rukavicích, čepici a v zimní péřové bundě mně bylo dobře, ale Vaška to docela profouklo. Nejvyšší čas najít nějakou otevřenou a vytopenou hospůdku. Podařilo se - v restauraci Potocký ve Velkých Karlovicích jsme dostali i dobré jídlo za dobrou cenu.

 

Teď si užijeme cyklostezku Bečva, kterou nám ráno doporučoval jeden ze zaměstnanců Kohútky, když nad naším nápadem vyrazit po hřebeni kroutil hlavou :-)

Z Nového Hrozenkova údolím Vranči to máme nahoru na Kohútku 7,5 km a převýšení 465 m. Ještěže máme elektrokola :-) A aspoň si za světla prohlédneme tu uzounkou silničku s výhybnami, na kterou nebylo včera večer za tmy v mlze vidět.

 

neděle

Snídaně byla opět vynikající.

Není kam spěchat, z našeho panoramatického okna to dneska zatím vypadá nějak takto:

Prokluzování kol v blátě bylo včera dost, dneska se raději budeme držet asfaltu a zpevněných cest. Okruh přes Papajské sedlo bude navíc kratší, odpoledne se zkazí počasí.

 

Kohútka (913 m) - Nový Hrozenkov, rozc. Vranča (445 m) - Huslenky, rozc. Kychová (405 m) - Papajské sedlo (691 m) - Čertov /Lazy pod Makytou (529 m) - Kohútka (913 m), celkem 41 km, převýšení ⬆️⬇️ 653 m

CYKLO PIT STOP nás mile překvapil, ale nějak jsme nepřišli na to, jak se obsloužit a pokračovali bez Deli tyčinky :-(

Proti proudu potoka Kychová pokračujeme údolím stejného jména. V roce 1995 byla lokalita Kychová vyhlášena vesnickou památkovou zónou. Známý je Čemanův dvorec – soubor valašských dřevěnic s kamenným podstavcem. Ze zajímavostí lze ještě zmínit zámeček zvaný "Babo", letní sídlo paní Thonetové, který byl v roce 1945 adaptován na malou dětskou ozdravovnu. Ale to už je taky historie, na jaře roku 2005 nastaly problémy s financováním tohoto objektu a tak byl provoz ozdravovny zrušen.

 

Přechod prvního československého armádního sboru v SSSR přes Papajské sedlo připomíná skromný pomník v Kychové.

Rozbitá silnička začíná stoupat a dovede nás až do Papajského sedla, s nadmořskou výškou 691 m nejníže položeného sedla v Javorníkách.

Tudy v závěru II. světové války vstoupili na území Vsetínska vojáci 4. brigády 1. československého armádního sboru v SSSR.

Čeká nás opatrný sjezd do obce Lazy pod Makytou, do její části zvané Čertov.

Do sedla pod Kohútkou je to z Čertova 5,5 km s převýšením 356 m.

Naše panoramatické okno ve srubu je lepší než televize:

Kdyby jen tolik nefoukalo, byly by odsud i nádherné záběry z dronu.

A třešnička na závěr s pozdravem pro čtenáře toulavých stránek, který stihl registrovat nejen západ slunce, ale identifikovat i mne.

 

pondělí

Ochladilo se :-(

Kola z kolárny jsme vůbec nevytáhli - pěšky jsme se prošli cca 2 kilometry směrem na Provazné a zbytek dne strávili v posteli s knihou.

 

úterý

V úterý ráno je z okna opět výhled do mlhy, ale naštěstí nemrzne. Po snídani balíme a odjíždíme. Tak snad někdy jindy za příjemnějšího počasí.

 

Na závěr ještě vysvětlení existence modrého trpaslíka - většina fotografií jsou snímky z videa z kamery DJI Osmo Action 4 upevněné na Vaškově kole na řídítkách. V rukavicích se špatně fotí :-(