okolí Soběšic 22.11.2025

pěšina Karla Morávka

 

Když si přiblížíte turistickou mapu severovýchodně od brněnských Soběšic, zřejmě vás zaujme nezvykle klikatá červeně značená cesta označená názvem pěšina Karla Morávka. Donedávna byla z obou stran označena uzavírkou - po deštích v září 2024 zde došlo k rozsáhlým polomům a na několika místech byla neprůchozí. V lednu 2025 jsem to musela v polovině vzdát, ale tentokrát jsem těch cca 7 km zvládla bez nutnosti přelézt či podlézt jediný spadlý strom :-) Ale pro procházku s kočárkem či vozíčkem to v žádném případě není.

 

K přesunu do Soběšic jsem využila autobus. Ze zastávky Klarisky, konečné linky 30, je to k posledním domům směrem k Útěchovu pouhých 300 m. Tady se už napojím na červeně značenou pěšinu Karla Morávka.

Pěšina trasována ze Soběšic směrem na Melatín a končící na silnici před myslivnou Jezírko je pojmenována po Karlu Morávkovi (1877-1934), který se o zdejší lesy staral v první polovině 20. století, když působil jako vedoucí velkostatku Schönburg-Hartensteinů v Králově Poli. Byl vynikajícím odborníkem a zároveň ukazoval lidem, že lesy jsou částí naší krajiny a našeho domova. Za řadu pěšin a odpočívadel, po kterých se dnes procházíme a kde relaxujeme, vděčíme právě jemu.

Na trase naučné stezky je sedm zastavení, kde si informace lze načíst pomocí QR kódů. Pěšina Karla Morávka má dokonce vlastní web na adrese pesinakarlamoravka.cz, který provozuje Školní lesní podnik Křtiny spolu s MENDELU.

 

Tudy se dalo v lednu projít pouze s přelézáním/podlézáním a obcházením popadaných stromů.

Toto je z dronu, výhledů pěšina moc nenabízí.

Barevné zůstaly jen modříny.

Pěšina je v těchto místech úzká a klikatí se téměř po vrstevnici, v létě bude procházka zřejmě zkomplikována prodíráním se houštím kopřiv a jiné bujné vegetace. Kdysi ji využívali cyklisti jako singletrail, ale po jejím znovuobnovení v roce 2020 je určena především pro pěší.

 

Jedním z mála vyhlídkových míst je rozcestí Červené vrchy.

Opět z dronu.

Posledně jsem si toho nevšimla, protože lavičky byly ojíněné, ale s trochou snahy lze vygravírované nápisy přečíst:

Tady jsem to v lednu vzdala a sešla dolů k potoku Melatín. Nevidět to na vlastní oči, neuvěřím - terén nezničený, jako by se ty stromy odtěžily nějakým zázrakem.

Bláta tak akorát a sluníčko je moc fajn. Na některých místech si můžete připadat jako ztraceni v "divočině".

Panská louka je nepříliš rozlehlá nezalesněná plocha na křižovatce červené a modré značky. Okolo palouku bylo vysázeno několik okrasných dřevin, ale představovala jsem si tohle místo trochu jinak. Trochu upraveněji a možná i s nějakou tou lavičkou...

V dalším úseku byla v roce 1972 pěšina upravena na lesní cestu a trasa nepatrně změněna. Cesta tak nyní vede asi 4 metry nad památníkem a zbytky původní pěšiny jsou těsně pod ním.

 

Velký přírodní balvan má na sobě černým rytým písmen nápis pěšina lesmistra Karla Morávka 1934.

I tohle odpočívadlo nabízí dva citáty:

V další zákrutě se lze osvěžit z Melatínské studánky. Původní drobný vývěr byl zachycen v roce 2020 do skruže a vyveden trubkou pod stříšku přímo u cesty.

Další strž obejitá po vrstevnici a došla jsem do lokality zvané U Jezírka, kde pěšina končí.

 

Jeden lidský osud je pouhým mžikem proti hlubinám miliónů let, které jsou zapsány v zemi jen pár centimetrů pod našimi chodidly. V geologické expozici se můžete poučit a kameny si i osahat.

Kam dál? Mohla bych se přímo odsud vrátit do Brna autobusem, ale do setmění času dost. Sním si svačinu, z termosky si naliju čaj a pak se kousíček vrátím a po neznačené pěšině sejdu do údolí k potoku Melatín.

 

Studánka z roku 1934 byla nazvána Konšelova na památku profesora Lesnické fakulty v Brně Josefa Konšela (1875-1958), ale voda stěží kape a spíše si "hledá" cestu jinudy. Každopádně tohle není to původní místo z roku 1934. Při stavbě lesní silnice v roce 1999 byla studánka narušena a proto byla přemístěna na pramen níže ve žlíbku. Původní betonový blok s nápisem se zachoval a byl postaven na novou kamennou podezdívku.

Pokračuju k dalším studánkám pod paloukem U buku. Studánka Jana Doležala vznikla v roce 1933 jako vůbec první stavba, která slouží k připomínce těch, kdo se zasloužili o rozvoj lesnictví - v kraji lesů, vod a strání se rodí Lesnický Slavín.

Jen pár kroků po proudu byla zbudována studánka Jaromíra Tomečka. Jsou do ní svedeny prameny, jejichž hladina je pod výtokovou trubkou Doležalovy studánky.

 

Jaromír Tomeček (1906-1997) byl brněnským spisovatel s mimořádnou schopností jedinečného vypravěčství a zaujetí pro krásu přírody, jejím milovníkem i ochráncem. Svá vyprávění umisťoval do okolí Brna, na Pálavu, Vysočinu, Hanou i do Moravského krasu.

Pár snímků z výšky nad paloukem:

Pokračuju k Ořešínu. Do Brna mne odveze autobus linky 70.