Beskydy v zimě převážně pěšky 16.-21.1.2026

na sever za sněhem

 

úvod + Velký Javorník (tato stránka) - Soláň a Tanečnice - Pustevny - Gruň a Lysá hora

 

Polovina ledna a sněhu pořád málo. Ale aspoň bude sluníčko - slibují inverzi. Vhodný čas dovybírat zbytky loňské dovolené. Sice jsem původně chtěla naplánovat nějaký přechod, ale nic použitelného se mi na 6 dnů a pět nocí nepodařilo vymyslet. Zajistit si navazující ubytování v zimě pod střechou v teple v rozumných denních vzdálenostech není vůbec jednoduché :-( Takže to dopadlo takto - 4 noclehy v hotelu Bečva v Rožnově pod Radhoštěm v ceně 750 Kč/noc a jeden nocleh v Desítce na Lysé hoře za cenu 625 Kč. Běžky i sněžnice zůstanou doma, přibalím si jen nesmeky a pořádné boty. Doprava? Vlak a bus :-) Z Rožnova budu vyrážet hvězdicově s pomocí místních autobusů a nakonec přejedu autobusem do Starých Hamrů a vyšlápnu si na Lysou.

 

z Frenštátu na Velký Javorník a přes Myší horu do Rožnova

Naprostá pohoda - budík mám na půl osmou, autobus přes Frenštát do Ostravy odjíždí 8:35 a na nádraží to mám z hotelu 5 minut.

 

Frenštát p.R., bus, rest. Siberie (417 m) - Skokanský areál Jiřího Rašky (413 m) - zvonička Strážkyně Beskyd (511 m) - Nad Horečkami (575 m) - Velký Javorník (917 m) - Malý Javorník, rozc. (776 m) - Zadní Javorník, rozc. (809 m) - Bačův vrch (761 m) - Jahnova studánka (511 m) - Dolní Paseky (426 m) - Rožnov p.R. (372 m), cca 18 km

 

Podobnou túru už jsem tady popisovala dvakrát - už dvakrát jsem vyrazila za sněhem na sever a vždycky šlapala pěšky, protože sněhu bylo málo. Půjdu téměř stejnou trasou jako v únoru 2019 nebo v únoru 2023 takže texty se budou opakovat.

 

Z autobusu vystupuju na zastávce, která se jmenuje rest. Siberie, ale hospoda s neopakovatelnou atmosférou starých zájezdních hostinců už pár let nefunguje. Takhle zrána to zatím klouže, ale brzy sníh změkne a led zmizí.

Ve skokanském areálu z let 1969-1973 na Horečkách se dnes nacházejí čtyři skokanské můstky s umělou hmotou (K90, K45, K20, K9). Impulsem k jejich výstavbě byly úspěchy Jiřího Rašky (1941-2012), místního rodáka a zlatého medailisty na X. ZOH v Grenoblu v roce 1968.

Tak vzhůru po schodech podél nejvyššího můstku, ať si aspoň jednou v životě připadám jako Raška, i když jen v turistickém módu.

Ještě pár snímků z výšky:

A tady ho máme v plné parádě - Velký Javorník, s nadmořskou výškou 918 m nejvyšší vrchol Veřovických vrchů táhnoucích se od sedla Pindula k Valašskému Meziříčí.

Zvonička na Horečkách, na pomezí Frenštátu a Trojanovic symbolizuje boj proti mocipánům z těžařské lobby ohledně těžby uhlí v Beskydech a odzvání umíráček Dolu Frenštát. Nápad ohledně otevření několika černouhelných dolů vznikl už v době normalizace, ale ještě pár let po revoluci plány přetrvávaly. Zvonička byla „otevřena“ a požehnána 15. května 2010 u příležitosti 3. výročí uzamčení země Valašské na 100 roků. Na spodním okraji zvonu je vysázen citát frenštátského rodáka Josefa Kaluse „Kdo hory mé haní, jako by mne haněl, kdo hory mé chválí, jak by se mi klaněl.“

Objekty, které zde nechal vybudovat frenštátský továrník Petr Polach - chatovou osadu, letní koupaliště a komplex tří budov s názvy Pantáta (1934), Panímáma a Mariánka (1938), dneska chátrají, ale kdysi byly Horečky vyhledávanou lokalitou. Ještě v 80. letech minulého století, jako rekreační středisko Gustava Klimenta, to býval udržovaný areál, ale potomkům pantáty Polacha byl předán v havarijním stavu a dodnes čeká na rekonstrukci.

Na podstavci ze slezské žuly v pozadí se čtyřmi pylony pro řecké ohně a v popředí s prvorepublikovým státním znakem zde stávala v letech 1938-1940 a 1947-1953 socha prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Od roku 2014 je zde busta doplněná o Masarykův citát.

Na sluníčku už sníh změknul a tak to občas čvachtá. Snad to moje boty zvládnou...

Na hřebínku se napojuji na zelenou - přes paseku se otevírají výhledy na obě strany.

Severní svahy kloužou, s nesmeky se šlape mnohem lépe.

Cca 50 minut a jsem z rozcestí pojmenovaném Nad Horečkami až nahoře u chaty.

První turistická útulna byla na Velkém Javorníku postavena v roce 1895 a ta současná, chata Pohorské jednoty Radhošť, je z roku 1935.

Je sobota, zájem je veliký, ani se nepokouším dovnitř dostat - svačinu i čaj si nesu v batohu.

Na vrcholu stojí od srpna 2013 dřevěná rozhledna, která svým vzhledem navazuje na místní lidovou architekturu a má dvě vyhlídkové plošiny - první ve výšce 15,3 m a druhou ve výšce 20,2 m. Jenže na dveřích je zámek - kvůli sněhu a náledí uzavřeno :-(

Kdo chce výhledy, musí vrchol obejít.

Pokračuju směrem k Rožnovu, vezmu to delší trasou přes Malý Javorník, přes paseky pod Kyčerou a přes Myší horu.

Zkusím zase pár pohledů z výšky, z vrcholu Velkého Javorníku to kvůli větru nešlo.

Lesy tady zlikvidoval kůrovec.

Nádhera. A s touto termoskou od firmy THERMOS, kterou jsem dostala jako dárek jsem moc spokojená. Dostatečně velký kelímek, chytře řešený uzávěr, kvalitní izolace, lehoučká a fešácká.

Ještě prozkoumám vyšlapanou pěšinu směrem na vrchol Malého Javorníku, ale pak už se nesmím nikde dlouho zdržovat.

Fakt doporučuju! Než to znovu zaroste po kůrovcové kalamitě...

Převážně po vrstevnici pokračuju úbočím Kyčery směrem k Myší hoře.

Klesám nejprve lesem a poté přes pastvinu k Jahnově studánce vyzděné kamením, jedné z nejznámějších studánek v okolí Rožnova. Ale přestože má i v létě vydatný průtok, patří pro svou polohu u pastviny mezi kvalitativně nejhorší prameny v okolí Rožnova a voda v ní se může pít jen po převaření. Setmělo se a mi nezbývá než šlapat podél silnice přes Dolní Paseky k centru Rožnova.

A tomuhle říkají malý kebab talíř :-( Nemám šanci tohle sníst...

 

pokračování se zpracovává

 

úvod + Velký Javorník (tato stránka) - Soláň a Tanečnice - Pustevny - Gruň a Lysá hora