okolí Hustopečí 22.3.2026

mandloňové sady a Kamenný vrch nad Kurdějovem

 

Já vím, v neděli během Slavnosti mandloní a vína nemám do Hustopečí jezdit, ale když ono by mi to jinak letos nevyšlo... Hustopeče byly jedno velké parkoviště a ze všech stran nahoru k rozhledně mířily zástupy lidí...

Takže opět z druhé strany, od silnice z Kurdějova do Nikolčic.

Na svahu Kamenného vrchu (343 m) severozápadně od obce Kurdějov se daří teplomilné květeně. Opuštěná pastvina, která nikdy nebyla přetvořena na pole nebo vinohrady, je přírodní rezervací od roku 1956 a brzy na jaře se zde daří hlaváčkům jarním, koniklecům vělkokvětým i koniklecům lučním.

A všude žlutá sluníčka v převážně suché trávě.

A tohle je s tmavě fialovými květy nenápadný koniklec luční.

Zamířím jen do sadu v lokalitě Kamenec, tenhle blázinec u rozhledny vynechám.

Mandloň obecná ( Amygdalus communis L.) je domovem od severní Afriky až do střední Asie a velmi hojná ve Středomoří. Kvete jako jeden z prvních stromů. Historie pěstování mandloní na našem území sahá až do 17. století, ale první rozsáhlé sady byly vysazeny až ve snaze o soběstačnost socialistického hospodářství v roce 1949 na svazích v okolí Hustopečí. Mandloně totiž potřebují slunečné, dobře chráněné stanoviště v teplých polohách. V době největšího rozmachu v šedesátých letech dvacátého století rostlo v Hustopečích okolo 50 000 stromů na 185 hektarech.

Hustopečské mandle nechyběly v žádné čokoládě tehdejší továrny na cukrovinky Zora Olomouc. Postupně však mandloně začaly ustupovat perspektivnějším meruňkám a sady se zmenšovaly - zůstaly pouze dva a po listopadu 1989 přestal být zájem i o úrodu z těchto sadů. Dnes je totiž levnější mandle dovézt - jejich pěstování je poměrně náročné. Oba sady s celkem asi 850 stromy zabírající rozlohu tři a půl hektaru zůstaly tedy nevyužívané a neudržované. Zanedbávané nekvetly a nepřinášely žádné plody. Naštěstí se podařilo prosadit dobrou věc - v roce 2009 se tyto sady patřící společnosti Nestlé podařilo městu Hustopeče odkoupit a zahájit jejich obnovu. Stromy obsypané na jaře růžovými květy tak zůstávají i nadále potěchou pro oči a nejen to, v roce 2015-2016 bylo vysazeno dalších 280 nových mandloní.

Prozkoumala jsem i studánku pojmenovanou Jasmínka. Jedná se o hloubenou vyzděnou jímku se zakopanou odtokovou rourou, která byla později navýšena o betonovou skruž a opatřena cedulí. Bohužel, i teď v březnu byla studánka beznadějně suchá.

Hlaváček jarní patří k rostlinám, které své květy na noc zavírají.

Sluníčko se objevuje vždy jen na chvilku, ale i koniklec luční je v podvečerním světle fotogeničtější:

A pár snímků z výšky:

Kdo si počká, ten se dočká... S notnou dávkou štěstí mám i fotografie mandloní s troškou podvečerního sluníčka :-)