Žalostinská vrchovina 6.-8.3.2026

cyklotoulání okolím Radějova

 

Předpověď počasí slibuje víkend se sluníčkem a bez deště. I teploty by měly být na začátek března nadprůměrné :-) Krajina v odstínech hnědé nebude zrovna nejfotogeničtější, ale ve vzduchu bude cítit jaro.

 

Dva noclehy domlouvám telefonicky v penzionu Rony v Radějově. Sice zrovna přestavují část s jídelnou, ale snídani slibují zajistit přímo na pokoj. Není to úplně ono, ale vybírat není z čeho a cena 1300 Kč/noc za pokoj pro dva se snídaní je na dnešní poměry docela v pohodě.

 

pátek, z Moravského Písku k Radějovu

Nízkopodlažní rychlík Moravan nás odvezl do Moravského Písku a poté pokračujeme na kole.

 

Moravský Písek, žst. - Veselí n/Moravou - rozh. Radošov - Kněždub - Tvarožná Lhota - Radějov
cca 30 km,⬆️ 150 m / ⬇️ 100 m

 

Raději oklikou po cyklostezce než po hlavní silnici přímo k mostu přes odlehčovací rameno Moravy.

Trvalo několik staletí, než naši předci dokázali proměnit kdysi lužní, podmáčenou pravobřežní oblast Veselska ve vyhlášenou pícninovou lokalitu. Provede vás tudy naučná stezka "Po zapomenutých stezkách", ale my si zajíždíme jen kousek a pak se pro jistotu raději zase vracíme na asfalt.

Do druhé poloviny 30. let 20. století spojovala Veselí s oblastí kolem Moravského Písku a Bzence pouze tzv. Hatěcká cesta. Byla budovaná na mokré podmáčené půdě pomocí proutí a dřeva, kterou na nejproblematičtějších místech doplňovaly dřevěné či cihlové mostky. V tomto úseku jich bylo 17. Ten největší čtyřklenutý, zvaný "francouzský", překlenoval Starou Moravu - někdejší rameno zvané Buková v délce cca 25 m. Nezbylo z něj téměř nic - historickou fotografii jsem si dovolila stáhnout ze stránky www.veselihistoricke.cz.

Poslední mostek byl nedávno zrekonstruován. Právě tady se Hatěcká cesta napojila k nákladní odstavné koleji úzkorozchodné železničky, po níž byla z řepných polí Veselska svážena cukrová řepa do cukrovaru ve Bzenci.

Veselí bývalo kupeckou osadou na důležité obchodní cestě podél Moravy. Řeka i její ramena zásadně ovlivňovaly život ve městě – umožňovaly přepravu, byly zdrojem energie i obživy a každoroční záplavy přinášely úrodné seno. Opravdovým požehnáním pro město bylo koncem 19. století zbudování železnice - z Veselí nad Moravou se stal důležitý železniční uzel. Důležitý pro město byl také Baťův kanál využívaný k dopravě uhlí do Otrokovic. Průmyslový rozmach nastal po roce 1961, kdy ve Veselí začala výstavba železáren.

Již ve 13. století stával na místě dnešního zámku hrad. Majitelé se střídali a současnou podobu získal zámek ve vlastnictví Chorinských klasicistní přestavbou v 19. století. Na konci II. světové války odešli Chorinští do Vídně a během bojů byl zámek vážně poškozen a vyrabován. Po vynuceném odchodu rodiny Chorinských z republiky se stal zámek po válce majetkem státu a byl střídavě využíván jako sídlo úřadů, školy a železáren. Několik posledních desetiletí je prázdný a chátrá. Město jej prodalo v dražbě, vlastní jej soukromá společnost a je veřejnosti nepřístupný. Více z historie se spoustou fotografií viz veselihistoricke.cz

Na bližší prohlídku ale nemáme čas, do Radějova to musíme stihnout ještě před setměním. Takže šlapeme dál...

Na vrchu Radošov (242 m) stojí celoročně volně přístupná rozhledna ve tvaru číše na víno. Je 15 m vysoká a byla slavnostně otevřena pro veřejnost na konci května 2014.

A výhledy? JV a V Bílé Karpaty s dominantou Velkou Javořinou, Z Dolnomoravský úval, SZ Chřiby či Strážovský kopec (Babí lom) za Kyjovem a především na kopec svatého Antonínka, poutní místo nad Blatnicí vzdálené pouhých 5 km vzdušnou čarou na SV. Ale dneska počasí dalekým výhledům nesvědčí, dálky se halí do jemného oparu a moc tomu nepomáhá saharský písek ve vyšších vrstvách atmosféry.

Už to nemáme daleko.

V penzionu Rony nás vítá vytopený pokoj a moc milá paní domácí, ochotná udělat pro své hosty cokoli. K snídani jsme vyfasovali bohatě obložené talíře už večer, takže si nemusíme dělat starosti ani s večeří :-)

 

sobota, okruh z Radějova přes Čupy, Koválovské lúky a Kobylu

Dneska to bude celodenní cyklovýlet - spíme v penzionu s elektrickými zásuvkami, takže šetřit elektrony nemusíme :-)

 

Radějov - Mlýnky - Skalický vrch - Kamenná búda - Koválovské lúky - Chvojnica, U Bajzu - Kopánky - Tři kameny - Kobyla - Výzkum - Lučina, přehr. - Radějov
cca 45 km,⬆️⬇️ 1000 m

 

Kopec Žerotín (322 m) byl pojmenován z úcty k slavnému panskému moravskému rodu Žerotínů, kterému Strážnice i s okolím během 16. a začátkem 17. století patřila a který se nezapomenutelně zapsal do její historie. Tvoří velmi výraznou dominantu strážnické krajiny a je místem krásného výhledu na Dolnomoravský úval. Loučka s křovinami dřínů, kaliny či klokoči a stromy dubu pýřitého zvaného šípák je jediným zachovalým fragmentem šípákové doubravy v Bílých Karpatech.

Kaple Panny Marie Královny míru je docela nezvyklého tvaru a nemá ani zvon. Postavit ji nechal v roce 1947 kožešník Jan Hrdý jako poděkování za uzdravení syna a vysvěcena byla v roce 1949.

Od roku 2015 stojí na Holém vrchu v nadmořské výšce 388 m dřevěná rozhlednička s vyhlídkovou plošinou ve výšce 6 metrů.

Kruh jedenácti jeřábů břeků zde tvoří stromovou kapli - Kapli ve větru - prostor pro rozjímání, pro radost, pro návrat k tomu, co nás převyšuje. Symbol kontinuity, který budou ve své plné kráse, majestátnosti a plnosti vnímat až naši potomci - tahle kaple byla vysázena 5.11.2016.

Vodní nádrž Mlýnky na toku Sudoměřického potoka slouží rekreaci. Jejím středem prochází státní hranice mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, což je patrné podle hraničních patníků, které se nacházejí přímo na hrázi. Proto má přehrada také dva názvy – český (Mlýnky) a slovenský (Kostolnica). Vašek si navíc vzpomněl, že zde kdysi brigádničil při stavbě dětského tábora Jihomoravských lignitových dolů, takže jsme se zajeli podívat až k penzionu Jana a chatky tam stále stojí :-)

U přehrady překračujeme česko-slovenskou hranici a pokračovat budeme Bielymi Karpatami - po asfaltové silničce přes Skalický vrch ke Kamenné búdě pod vrcholem Čupy a poté na Koválovské lúky.

V lesích se tady skrývá turistická chata s názvem Kamenná búda, základna Klubu turistů Holíč, který v ní zajišťuje víkendový provoz. Více aktuálně viz jejich FB či historie na treking.cz.

Les střídá louka - Koválovské lúky s výhledem až na Javořinu. Jen škoda, že hodně fouká.

Trasa směrem na Chvojnici částečně kopíruje česko-slovenskou hranici. Trochu to tady po rozbité šotolině drncá, ale celkem to jde.

Žalostiná je s nadmořskou výškou 625 m nejvyšší vrchol téhle části Bílých Karpat, ale my tentokrát vrchol s rozhledničkou vynecháme. Vezmeme to úbočím panoramatickou cestou s výhledy na Vrbovce až k osadě Kopánky a poté nahoru na Tři kameny.

Vítá nás cedule, že projekt Rozvoj siete cyklistických cest v prihraničnom regióne Horňácka a Kopaníc k prírodným a kulturným dedičstvom stál v letech 2017-19 téměř milión €. Koukáte a nevěříte vlastním očím. V místech s vyšším sklonem se cyklostezka vždy rozděluje na dva pruhy!!! A ty značky!!! Opakující se vždy se změnou sklonu po pár desítkách metrů!!! Nikde nikdo, konečně jsme pořádně otestovali selfie dron Neo 2 v režimu follow bike :-)

V místě zvaném Tři kameny, v sedle mezi vrcholy Stráň a Kobyla, bývalo trojbokými hraničními kameny vyznačeno rozhraní panství Lichtenštejnů (Kuželov), Magnisů (Hrubá Vrbka) a Uher (Slovensko). Jeden z nich byl zcizen a dnes je nahrazen kamenem čtyřbokým.

Trojmezní kameny byly nejdůležitější body hranic a byly vztyčovány nejdříve – proto jsou nejvíce postiženy vlivy prostředí a jedině na nejmenším kameni tak dnes můžeme přečíst text Salvis regni limitibus, což lze volně přeložit ve významu kámen osazen k označení neporušených hranic království (tj. uherského).

Kobyla (584 m) je nejvyšším bodem naší dnešní trasy. Teď už nás čeká jen sjezd :-) Cca 350 výškových metrů :-)

 

neděle, přes Skalicu, Holíč a Mikulčické Valy do Hodonína

Čeká nás odpočinkový program, původně jsme sice plánovali dojezd kolem Moravy až do Břeclavi, ale nakonec jsme to přehodnotili. Nebudeme se honit...

 

Radějov - Mlýnky - Skalica - Kátov - Prietržka - Holíč, rozh. - Holíč, zámek - kostel sv. Margity - slovanské hradiště Mikulčice - Hodonín, žst.
cca 44 km,⬆️ 200 m / ⬇️ 250 m

 

První zastávka je u kávy v cukrárně na náměstí ve Skalici - v penzionu byla kvůli rekonstrukci jídelny k dispozici jen varná konvice a sklenice s granulovanou.

V okresním městě Skalica žije dnes cca 15 tisíc obyvatel, ale kdysi to bylo jedno z největších a nejvýznamnějších uherských měst na území dnešního Slovenska. Zachovalé historické jádro nabízí spoustu pamětihodností - centrem Skalice je atypické trojúhelníkové náměstí s kostelem sv. Archanděla Michaela a karnerem.

Před karnerem, osmibokou centrální kaplí sloužící jako zvonice, stojí socha krále Ludovíta (Ludvíka) I., který povýšil Skalici na město.

U Skalických rybníků chvilku pozorujeme rybáře a pak pokračujeme ke Kátovu.

Rozhledna na Hrebeni byla zprovozněna koncem roku 2020. Železobetonová konstrukce je obložena kamenem a stříška je ze dřeva. Vyhlídková plošina ve výšce 12 m nabízí pohled na město, blízké okolí a přilehlou část Bílých Karpat.

O malý kousek výš se v lesoparku skrývá větrný mlýn.

O kousek níž leží židovský hřbitov. Památka není přístupná veřejnosti, ale podle vyšlapaných pěšinek se dovnitř leze jednoduše přes plot.

V Holíči kdysi žila jedna z největších židovských komunit na území Slovenska. Nejstarší náhrobky na hřbitově jsou pískovcové, ty z konce 19. a začátku 20. století z umělého kamene či žuly. Nejstarší nápisy jsou hebrejské, ty pozdější hebrejsko-německé a po vzniku ČSR i slovenské.

Kaštel v Holíči je barokně-klasicistní zámek s bastionovým opevněním, který vznikl přestavbou středověkého vodního hradu. Zásluhou výhodné polohy na důležité obchodní cestě v blízkosti česko-uherských hranic se původní strážní hrad stal předmětem zájmu mnohých politických kruhů a centrem politického dění. Do dnešní podoby byl přestavěn poté, co ho získal v roce 1736 František Lotrinský, což ho řadí mezi císařská sídla. Z reprezentačních prostor letního císařského sídla se i díky zestátnění habsburského majetku po roce 1918 mnoho nedochovalo a na současném stavu se podepsalo i období, kdy byl zámek za socialismu využit jako odborná škola. Obnovit chátrající stavbu si dalo za úkol vedení města, ale kde vzít tolik peněz... Možná, že časem dojde i na zpřístupnění Čínského sálu s koženými tapetami s motivy čínské krajiny.

Za zámkem si lze vybrat, nově vyasfaltovaná cyklostezka vede těsně podél vyasfaltované původní silničky historickou alejí do Bažantnice Holíčského zámku. Se speciálními nájezdy uprostřed polí a luk... Další ukázka ne úplně šťastně investovaných peněz.

 

Kostel svaté Margity Antiochijské poblíž obce Kopčany je skutečným unikátem - je jedinou dodnes stojící zachovanou architektonickou památkou pocházející z doby Velké Moravy. Pochází z 9. století a vznikl jako součást velkomoravského hradiště Valy v Mikulčicích buď v období vlády Rostislava I. (846–870) nebo Svatopluka I. (870–894).

Lávka z železobetonu a oceli propojuje Mikulčice v okrese Hodonín a Kopčany v okrese Skalica a byla postavena koncem roku 2019. Než jsme ji tehdy stihli vyzkoušet, začal řádit koronavirus a přes hranice se nesmělo.

Slovanské hradiště Valy v Mikulčicích je nejrozsáhlejším slovanským archeologickým nalezištěm v Česku z doby Velké Moravy a pravděpodobně zde působili slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj.

Hlavní archeologické nálezy pocházejí z 8. a 9. století. K vidění jsou základy dvanácti objevených staveb (kostelů) a knížecího paláce, pohřebiště s celkovým počtem přes 2 500 objevených hrobů, pozůstatky mohutného valu a kůlových mostů. Část lokality je volně přístupná, ale prohlídka některých kostelů a knížecího paláce či vstup na vyhlídku a do muzea je zpoplatněna.

 

Je tu spousta lidí – dnešním lákadlem však nejsou ani tak samotné vykopávky, ale možnost snadno zaparkovat a projít se lužním lesem plným sněženek a medvědího česneku.