Jevišovická pahorkatina, PP Kozének 30.4.2026

vstavač kukačka

 

V minulosti býval na lukách vstavač kukačka (Anacamptis morio) naší nejhojnější orchidejí a na mnoha místech vytvářel celé louky. Jako mnoho jiných druhů kdysi běžné květeny doplatil na změny v obhospodařování krajiny a vyhynul na drtivé většině svých stanovišť.

 

Ale jsou místa, kde se kukačkám stále daří. Na nehnojených loukách a pastvinách v oblasti pahorkatin - jedno takové se nachází mezi obcemi Lhánice a Senorady, v oblasti mezi dvěma řekami. Už to tady na stránkách bylo, ale je to tak kouzelné místo, že se sem moc ráda opakovaně vracím.

Auto jsem odložila do stínu před penzionem v Senoradech a vyrazila mezi poli po svých. Mám s sebou i oběd, plánuju sejít dolů k Jihlavě a relaxovat u řeky.

Pastviny u hájovny Kozének představují jeden z nejrozsáhlejších a nejzachovalejších komplexů suchomilných krátkostébelných pastvin a luk na hadcích a rulách v okrese Třebíč. Část území tvoří různověký rozvolněný třešňový sad a v místech pastvin, na kterých se páslo až do konce 80. let minulého století, zůstalo několik vzrostlých lip.

Vstavač kukačka (Anacamptis morio) je vysoký 8 až 30 cm a jen ojediněle může být i vyšší. Kvete od května do června a je velice variabilní. Rostlinky se odlišují barvou květu (nachová, růžová, bílá či kombinace barev), tvarem a velikostí pysku i výškou rostliny.

Ochrana platí především pro relativně početnou populaci koniklece velkokvětého, ale s výjimkou jediného kvítku už jsou k nalezení jen střapatá souplodí nažek. Jejich chloupky fungují jako létací aparát, díky kterému vítr roznáší semena do okolí.

Na vyhlídku z Velké skály do údolí Jihlavy je to jen kousíček. Pestré druhové zastoupení rostlin a živočichů má na svědomí rychle se střídající biotopy údolní říční nivy, skalních sutí a skal s dubohabřinami a teplomilnými doubravami i plochami trav.

A právě tam dolů mířím, podle mapy vede k chatám u brodu pěšina.

V létě by přišlo osvěžení v řece vhod a voda je zde čistější než před týdnem v Oslavě.

Býval tady brod, ale dnes už tudy turistická značka na Templštýn nevede.

Nádhera, úžasné místo na přípravu pozdního oběda.

Krásné údolí. I s těmi výhledy na chladící věže jaderné elektrárny v Dukovanech :-)

Vracím se stejnou trasou a neodolám odbočit ještě jednou na vyhlídkovou Velkou skálu.

Ještěrka zelená je největší z šesti druhů ještěrek, které u nás žijí. Může dorůst i s ocasem přes 30 cm, což už je v trávě pořádný kus "draka". To výrazné modré hrdélko je neklamným znakem dospělého samce v období páření. Je to takový jejich "svatební oblek", kterým lákají samičky a zároveň dávají najevo ostatním samcům, kdo je tady pánem skály. Daří se jí zde díky hadcům (serpentinitům), horninám, které se velmi rychle nahřívají, což tyhle velké ještěrky milují.

Už bych se neměla dlouho zdržovat, ale projít tudy jen tak není v podstatě možné :-)