Ždánický les, Kyjevská pohorkatina, Chřiby 17.-19.4.2026

na e-kole z Brna do Starého Města

 

Jaro je tady se vší parádou a já mám štěstí, že si můžu prodloužit víkend o jeden den :-) Do Ortlieb brašen letos poprvé balím stan a vyrážím tím nejjednodušším způsobem - na e-kole podél Svratky na jih přímo z Brna. Noc z pátku na sobotu mám zarezervovánu přes Bezkempu mezi vinicemi u Němčiček, noc ze soboty na neděli na zahradě u lesa nad Osvětimany v Chřibech, protože budu potřebovat zásuvku pro dobíjení.

 

z Brna do Němčiček

Brno - Rajhrad - Židlochovice - Nosislav - Křepice - Liščí vrch - Holý vrch - farma Ovčí terasy - Němčičky, cca 65 km, ⬆️ 300 m / ⬇️ 200 m

A konečně jsem z města :-)

Další zastávkou je areál Benediktinského opatství v Rajhradě. Původní proboštství břevnovských benediktinů z poloviny 11. století bylo přestavěno na barokní klášter s kostelem sv. Petra a Pavla podle posledního projektu Jana Blažeje Santiniho-Aichla, ale jeho vybudování se tento slavný architekt již nedožil.

Po roce 1950, kdy byli benediktini vyhnáni a internováni, utrpěl klášter nenávratné škody. Byla rozkradena značná část mobiliáře, část konventu byla využívána jako sklad zemědělských plodin a pouze malá část, historická knihovna, která byla spravována Univerzitní knihovnou Brno nedošla k úhoně. Knihovna patří k největším klášterním knihovnám v České republice a čítá na 65.000 historických svazků od nejstarších pergamenových rukopisů přes prvotisky až po naučné tituly 19. století. V současné době je zařazena do prohlídkové trasy Památníku písemnictví na Moravě.

Opatský chrám sv. Petra a Pavla stojí na místě původního románského chrámu. Původně chrámovému průčelí vévodily štíhlé věže s výškou 65 metrů, ty současné jsou vlastně provizorium z roku 1942, kdy se věže vlivem bouře a větru i s lešením zřítily. Ve výklencích na průčelí chrámu stojí sochy sv. biskupa Vojtěcha a sv. poustevníka Vintíře (Günthera) a štít zdobí mozaikový obraz Neposkvrněného početí Panny Marie a nad balkonem umístěný kamenný dvojitý znak rajhradského kláštera.

Pokračuju podél Svratky, která byla v těchto místech zregulovaná do přímého toku.

Návratu do podoby, která je přírodě výrazně bližší se dočkala pouze v oblasti mezi Vojkovicemi a Židlochovicemi. Slepé rameno a tůň v Povodňovém parku vytvářejí cenné biotopy pro vodní ptactvo či obojživelníky a má i protizáplavovou funkci.

 

Pokračuju přes Nosislavský les s malou odbočkou k tůním PP Knížecí les - zoologům je tento mokřad znám jako jedna z nejpočetnějších lokalit páření skokanů ostronosých u nás. Nebyla jsem tady 5 let a vůbec to tady nepoznávám... Spousty stromů zmizely a ty, co zůstaly, neskutečně povyrostly.

Čas popojet, další zastávkou jsou Křepice, přesněji řečeno železobetonové monstrum v lese nad Křepicemi - nedokončený památník bratislavsko-brněnské operace v roce 1945, pozorovatelna maršála Malinovského. Právě odsud velitel druhého ukrajinského frontu, maršál Rodion Jakovlevič Malinovskij vydal 23. dubna 1945 rozkaz Rudé armádě ke zteči Brna.

Jeho výstavba započala v polovině 80. let, po sametové revoluci však práce ustaly. Dlouho to vypadalo, že torzo půjde k zemi, ale nakonec to dopadlo tak, že se po odstřelení hlavní budovy kulovitá ocelová konstrukce vyhlídkové věže doplnila o schodiště a zábradlí. Areál se dočkal slavnostního otevření v dubnu 2023.

Na Liščí vrch je to ještě kolmo do kopce, ale pak už to bude pohoda. Do Němčiček mám před sebou 12 km střídavě po asfaltu a šotolině přes Liščí vrch (374 m), Žerotínský vrch (382 m) a Holý vrch (401 m). Nejvyšším kopcem je Přední kout (410 m), ale ten zpevněné silničky míjí.

V samoobslužném lesním baru restaurace Ovčí terasy by se dalo sedět a pozorovat lamy dlouho...

Přes Dlouhý kněžský vrch (316 m) už to mám do Němčiček jen kousek.

Tentokrát nic hledat nemusím, už jsem tady přes Bezkempu v místě zvaném Modrohorské vyhlídky jednou spala.

Na západě se setměním zapadá Orion a směrem k rakouským hranicím poblikávají větrníky. Nejvyšší čas zalehnout, zítra to bude náročnější.

 

 

z Němčiček do Pasek

Nádherné ráno.

Modrozelený manekýn mě docela zdržel :-)

 

Němčičky - rozh. Kraví hora - Kobylí - Čejč - Mutěnice - Dubňany - Kyjov - rozh. Hýsly - Osvětimany - Paseky, cca 76 km, ⬆️ 600 m / ⬇️ 500 m

Ale nevadí, mám na tu jarní krásu celý den. Asfaltka přes Ochozy je obdobně parádní jako ta pod Žerotínským vrchem a bukové lesy v polovině dubna, to je prostě přehlídka všech odstínů zelené.

V Kobylí mají zrovna den otevřených sklepů a takový blázinec tedy zrovna nemusím. Rychle dokoupit něco k obědu a pryč...

 

V biocentru Ostrůvek za Kobylím mi u oběda společnost dělaly žáby všech barev a velikostí, ale moc přítulné nebyly. Stačil nepatrný pohyb a byly pod vodou :-(

Z Čejče do Mutěnic vede podél kolejí parádní cyklostezka.

V Mutěnicích se napojuju na Mutěnku - cyklostezku, která byla otevřena 12. května 2012 po trase bývalé železnice z Mutěnic do Kyjova. Měří 13 km a na trati bývaly dvě zastávky - Svatobořice-Mistřín a Dubňany.

Původní dráha spojující Kyjov a Mutěnice zahájila provoz 2. 6. 1900 a v dobách největší slávy na ní bylo zapojeno hned několik vleček, především do dolů v okolí Dubňan. Po útlumu těžby lignitu v 90. letech provoz postupně skončil. Poslední pravidelný nákladní vlak v relaci Kyjov - Hodonín vyjel v prosinci 2002 a o dva roky později byla ukončena i osobní doprava. Vůbec poslední zvláštní vyhlídkový vlak tudy projel 20. 9. 2008. Od 30. 4. 2009 byla regionální dráha od km 1,328 (za Mutěnickou spojkou) do km 14,511 (odbočka na vlečku Šroubárny Kyjov) oficiálně zrušena.

Z Kyjova se držím místních silniček a podhůřím Chřibů to bude střídavě do kopce a z kopce. Nevadí, energie v baterii mám dost. Kolo to zvládne i k rozhledně Súsedská nad Hýsly.

Rozhledna Súsedská z roku 2021 stojí na kopečku s nadmořskou výškou 310 m. Je z oceli a betonu a má unikátní trojúhelníkový tvar - symbol tří sousedících obcí – Hýsly, Ježov a Žádovice.

Nahoru, dolů, nahoru, dolů a konečně poslední kopec - z Medlovic na Medlovické boří (445 m) a na závěr stříbrnická osada Paseky tak trochu jako na konci světa. Zvládla jsem to až těsně před setměním, ale vše je v pořádku - mám k dispozici kohoutek s pitnou vodou, elektrickou zásuvku, solární lampičky, suchý záchod i připravené ohniště. Dokonce i solární sprchu, ale tu zkoušet rozhodně nebudu. Teplo vypadá jinak...

 

z Brna do Němčiček

Stříbrnice, Paseky - Osvětimany - kaple sv. Klimenta - Kazatelna - Smraďavka - Buchlovice - Velehrad - Staré Město u Uherského hradičtě (žst) cca 35 km, ⬆️ 450 m / ⬇️ 700 m

 

Parádně to tady mají vymyšlené. Sice bych spala raději někde v přírodě a ne v ovocném sadu u lesa, ale v lese přípojky elektřiny nejsou :-)

Přes Osvětimany šlapu údolím ke kapli sv. Klimenta.

Hora svatého Klimenta (461 m) nebo také Klimentek je od dob příchodu byzantské mise místem duchovním, místem, kde svatí bratři Cyril a Metoděj založili první klášter na Moravě, kde založili první univerzitu, kde přeložili bohoslužebný řád do moravské řeči. Svůj název prý získala podle toho, že věrozvěstové údajně na toto místo přinesli ostatky sv. Klimenta. Přes všechny výzkumy a popsané stohy stran jsou odborníci stále na vahách - jisté je pouze to, že hora byla osídlena skutečně už v 9. století.

Dominantou hradiska byl kostel stojící na oválné plošince snad uměle srovnaného vrcholku kopce, ze kterého zůstaly jen zbytky základového zdiva. Ty byly opatřeny kamennou zděnou maketou v roce 1969 a později přibyla i dřevěná kaple a zvonkohra.

Pokračuju směrem na Kazatelnu, s výpomocí motoru si to mohu dovolit. Chřiby jsou nejzápadnějším výběžkem karpatského pásma a na jeho geologické stavbě se nejvíce podílí jílovce a pískovce a právě pískovce tvoří v lesních porostech Chřibů různé výchozy a zajímavé vystupující kvádry.

Ale výhledy už opět zarostly, nad stromy se dostal jen dron.

Pokračuju po hřebeni Chřibů.

Pomník připomíná smrt Jindřicha Prakšického ze Zástřizel, který zde byl zavražděn v roce 1582. Vrah byl znám, ale pravděpodobně byl jen vykonavatelem příkazu někoho v pozadí, koho, o tom existuje řada dohadů. Současný pomník je kopií původního kamene, který byl převezen na hrad Buchlov.

 

Sirnaté lázně Leopoldov leží v údolí Dlouhé řeky kousek od Buchlovic. Nejtypičtějším projevem sirných pramenů je nezaměnitelný zápach, který inspiroval naše předky k četným nelichotivým pojmenováním, proto je název celé zdejší oblasti Smraďavka.

Lázně byly založeny v roce 1805 proslulým lidumilem Leopoldem Berchtoldem, který pobýval na zámku v Buchlovicích a v údolí Chřibů na Smraďavce v Loveckém zámečku, kde také zemřel. Vanové koupele probíhaly ve vedlejší budově Loveckého zámečku pod lékařským dohledem. Po určité době lázně zanikly a lázeňské budovy sloužily k rekreačním a relaxačním účelům. Znovuobnovení lázní a koupelí v sirnaté vodě se podařilo v roce 2012.

Moc příjemné posezení - většina zvířátek je sice z betonu, ale některá jsou skutečná :-)

Pokračuju přes Buchlovice, ale cítím, že motor e-kola nepracuje úplně správně a ve stoupání vynechává. Nebudu riskovat a raději měním program, stejně se sem blíží bouřkový pás :-(

Velehrad je jedním z nejvýznamnějších poutních míst Moravy. Historie tohoto místa se začala psát před více než 800 lety, kdy do údolí říčky Salašky přišlo prvních 12 cisterciáckých mnichů, aby nedaleko obce Veligrad (dnešní Staré Město u Uherského Hradiště) vybudovali svůj klášter. Právě na základě své polohy dostal klášter své jméno a stal se záhy nositelem mnohem starší duchovní tradice, která sahá až do 9. století, kdy na Moravu přišli slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj. Národní pouť s cílem na Velehradě se koná každoročně 5. července u příležitosti svátku svatých Cyrila a Metoděje.

Chloubou farnosti je barokní bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje s přilehlými budovami bývalého cisterciáckého kláštera. Původně pozdně románská stavba z první třetiny 13. století získala barokní podobu při rozsáhlých přestavbách, které následovaly na přelomu 17. a 18. století po požáru v roce 1681.

A tak jsem část odpoledne strávila ve Velehradu. Se zmrzlinou a komedianty na káře na lidové slavnosti k 70. výročí odkazu mons. Jana Šrámka.

Dětem představení nepokazilo, ale pásmo bouřek se opravdu dostalo odpoledne až sem.

Ve chvíli, kdy jsem pořídila tuto fotografii, jsem ještě netušila, že tohle byl opravdu poslední výlet trekového kola přestavěného na elektrokolo s motorem v zadním kole a s baterií v brašně na rámu upevněné sedmi suchými zipy a špalíkovými brzdami. Motor už jsme nerozchodili. Takže si konečně mohu koupit originál ekolo se zabudovanou baterií, středovým motorem a vyšším výkonem :-) Od Bosche :-)