na e-kole Drahanskou vrchovinou 8.-9.5.2026

za prstnatci májovými

 

Když květnové státní svátky připadají na všední den, je to velice příjemné. Ty letošní se obzvlášť podařily, protože připadly na pátky. Před týdnem jsem své nové elektrokolo otestovala na akci Bílý kámen a tentokrát mám v plánu dvoudenní výlet natěžko. V pátek z Brna do Studnice jižním okrajem Drahanské vrchoviny směrem k Vyškovu, v sobotu pak přes Skalky, rybník Suchý a Pustý žleb zpátky do Brna. Ve Studnici mám zamluvený nocleh přes Bezkempu se zásuvkou pro dobíjení :-) K dispozici budu mít krytý přístřešek, nebudu muset stavět stan.

 

den první, z Brna do Studnice

Brno - Mokrá-Horákov - Hostěnice - Kalečník - Račice-Pístovice - rozh. Chocholík - Hamiltony - Rychtářov - údolí Malé Hané - Studnice, cca 65 km, ⬆️ 1050 m / ⬇️ 750 m

 

Odměnou za prudké stoupání pod Hády je výhled na město.

Výšku zase rychle ztrácím při sjezdu do Mariánského údolí a k Horákovské myslivně musím opět do kopce.

V polovině 30. let 20. století nechal hrabě Hubert Vladimír Mitrovský po smrti svého jediného syna postavit dřevěnou kapličku poblíž Horákovské myslivny - ta však začala poměrně brzy chátrat a nakonec musela být v polovině 70. let stržena. Zásluhou obce Mokrá-Horákov byla kaplička, známá pod názvem Kaple Mitrovských, v roce 2006 na původním místě a vzhledově co možná nejpodobnější (ale trvanlivější) znovu postavena.

Mou další zastávkou je Sivický les, konkrétně přírodní památka Na Líchách. Budu-li mít štěstí, vstavač nachový právě pokvete.

Hluk dopravníku kytkám zřejmě nevadí :-) Je zde ve velkých plochách dochován "původní" charakter listnatých lesů a unikátní teplomilná společenstva v rozvolněných a prosluněných pařezinách. Velkou zajímavostí i chloubou lesa jsou početné populace řady našich orchidejí. Doposud bylo v Sivickém lese objeveno 11 druhů orchidejí. Nejmohutnější orchidej Sivického lesa, vstavač nachový, je s výškou 30-70 cm nápadný zdaleka. Najdete ho i bez brýlí :-)

Okrotice dlouholistá je ze tří zde se vyskytujících druhů relativně nejvzácnější. Výrazně stínomilný druh dorůstá zpravidla do výšky 15-30 cm a jejich bílá květenství jsou v lesním prostředí poměrně dobře patrná i z větších vzdáleností. Ale letošní sucho jim zrovna nesvědčí, už jsem tady narazila na krásnější exempláře :-(

K největším botanickým zajímavostem Sivického lesa patří okrotice červená (Cephalanthera rubra) v prosvětlených doubravách. Každoročně zde zpravidla během druhé červnové dekády rozkvétají tisíce těchto nádherných rostlin. Ale na ty je ještě brzy...

Žalmanův kámen je památníčkem z roku 1984 k 100. výročí narození Josefa Žalmana (1884-1947), spoluzakladatele československé myslivosti. Své znalosti a zkušenosti uplatnil ve funkci lesního ředitele pozořického panství.

Pár metrů od Žalmanova kamene "kvete" kamenná slunečnice na památku paní Ludmily Maláskové (1931-2016).

Pokračuju po Pozorsko-Račické cestě přes Kalečník a rozcestí U Tří javorů až k zámku v Račicích. Nemělo to chybu :-)

U Pístovického rybníka jsem velmi příjemně překvapena nabídkou v bistru. Pokud si nevyberete langoš nebo nanuk, můžete si dát jídlo v kvalitě, za kterou by se nemusela stydět kdejaká dobrá restaurace.

K rozhledně na Chocholíku je to slušné převýšení a nepříjemné je, že kus musím po silnici s docela silným provozem.

Rozhledna Na Chocholíku je vysoká 26 metrů a jedná se o ocelovou konstrukci s točitým schodištěm - zpřístupněna byla v květnu 2011 a za vstup se neplatí. Byla postavena v nadmořské výšce 366 m a na vyhlídkovou plošinu ve výšce 23 metrů je to 144 schodů.

Drahanská vrchovina, Ždánický les, Litenčická pohorkatina či Hostýnské vrchy - za ideálních podmínek je možné zahlédnout i Beskydy a prý i Alpy, ale o tom silně pochybuji.

Opatovice, Hamiltony, Rychtářov, postupně nabírám výšku. Lovecký zámeček Troyerstein nechal postavit olomoucký biskup Ferdinand Julius Troyer z Troyersteinu roku 1755 jako zázemí pro účastníky honů v biskupských lesích vyškovského panství. Ve druhé polovině 20. století, když se zestátněný zámeček ocitl na okraji nově vytvořeného vojenského újezdu, v objektu sídlila lesní správa a poté zde byly byty. Patrová stavba je dnes v soukromých rukou a po rekonstrukci prokoukla, ale veřejnosti je nepřístupná. Hrabě Troyer byl posledním, kdo významně stavebně ovlivnil přítomnost historicky cenných památek na území dnešního VÚ Březina. Kromě hájoven, božích muk či pomníčků se ráz krajiny začal stavebně měnit až činností armády po roce 1935.

Přiblížila jsem se k hranici vojenského újezdu, čas na přednášku z historie :-)

 

Vojenský újezd Březina (dříve též vojenský výcvikový prostor Dědice) zahrnuje cca 160 km² lesnatého území Drahanské vrchoviny. Byl vyhlášen v roce 1951 v místech, kde byl v 30. letech minulého století v souvislosti s nástupem Adolfa Hitlera k moci zřízen vojenský výcvikový tábor. Primárně měl sloužit jako cvičiště pro jednotky dislokované na Moravě a ve Slezsku, napříč všemi druhy zbraní.

 

Po obsazení státu nacistickým Německem a vzniku Protektorátu Čechy a Morava byl 26. března 1939 vojenský prostor převzat Němci. Z výcvikového tábora u Vyškova se tak postupně stal Truppenübungsplatz Wischau. Jestliže vybudování prvorepublikové střelnice se obešlo bez nutnosti vystěhovat byť jen jedinou obec, nacistické plány počítaly s vysídlením celkem 33 obcí Drahanské vrchoviny na vyškovském, blanenském a prostějovském okrese v rozmezí let 1940-1945. Nacisté chtěli jednak rozšířit prostory pro výcvik, ale současně zabráním značných ploch půdy mimo výcvikový prostor zabezpečit poněmčení půdy pro plánované německé osídlení. Město Vyškov se mělo stát centrem německého jazykového ostrůvku kolem německého vojenského cvičiště a střelnice a centrem kolonizačního pásma táhnoucího se napříč celou Moravou. Měly se propojit německé ostrůvky na Litovelsku a Olomoucku přes německý ostrůvek u Vyškova s německými obcemi na Brněnsku. Celkem bylo vystěhováno 3688 domů a 18 558 osob.

 

Vystěhování probíhalo v jednotlivých etapách od března 1941 do dubna 1945. Smutné čtení...fronta.cz, ceskenarodnilisty.cz nebo asi nejpodrobněji v této diplomové práci.

 

Armády vládnoucí nad tímto prostorem zde zanechaly i značné množství objektů určených pro výcvik rozličných typů vojsk - cvičné železobetonové objekty pro výcvik osádek československého pohraničního opevnění či německé "piksle" podle jejich typického hranatého vzhledu pro úkryty, pozorovatelny a prostory k ovládání pohyblivých terčů.

 

Za Rychtářovem opouštím hlavní silnici a sjíždím do údolí Malé Hané.

Říčka Malá Haná pramení severně od obce Krásensko pod vrchem Kojál. Protéká okrajem Krásenska a pak zaříznutým údolím v lesnaté oblasti jihozápadně od VVP Březina, jehož západní hranici krátce tvoří. Východně od Ruprechtova míjí zříceninu Kuchlov a jižně od Rychtářova začíná vzdutí vodní nádrže Opatovice, která je zdrojem pitné vody pro Vyškovsko a Bučovicko. V Dědicích u Vyškova se slévá s říčkou Velká Haná a spolu vytvářejí řeku Haná.

Pod sochou je vysvětlující cedulka - místní pověst praví, že na obrázku zde býval vyobrazen strašidelný Kolloredo, bývalý majitel vyškovského panství jak letí horama na ohnivé bečce, když jej Pánbůh potrestal za jeho zlo.

 

PR Studnické louky chrání podmáčené louky a olšový les podél přirozeně meadrujícího potoka. Louky se zachovaly v přirozeném stavu hlavně proto, že se v okolí nachází zdroj pitné vody a jeho ochranné pásmo. Ale prstnatec májový tady kvést ve velkém teprve bude.

Celkem mám za sebou 71 km a baterie ukazuje 43%. Výrobce uvádí dojezd okolo 120 km a to orientačně odpovídá, navíc jedu se zátěží a nastoupala jsem dnes cca 1000 m.

Vítr se postupně uklidnil, obloha se konečně zase protrhala a opět se ukázalo sluníčko. Ale noc bude chladná, však je teprve květen. Ve Studnici mám zamluvený nocleh přes Bezkempu se zásuvkou pro dobíjení, pitnou vodou a ohništěm :-)

 

den druhý, ze Studnice do Brna

Studnice - Drahany - rozh. Kopaninka - Protivanov - Buková - Suchý - Sloup - Pustý žleb - Blansko - Adamov - Ořešín - Brno, cca 87 km, ⬆️ 600 m / ⬇️ 900 m

 

Ráno mne probouzí sluníčko, ale pak se zatáhne obdobně jako včera :-( Ale vyspala jsem se dobře a je fajn, že nebylo třeba stavět/bourat stan.

Tak žádné flákání, dokud je krajina ve slunci takhle krásně fotogenická.

Rozhledna Kopaninka (Repechy) s konstrukcí ze smrkových kmenů a s kovovým točitým schodištěm byla vybudována v roce 2018. Na její vyhlídkovou plošinu ve výšce 18 metrů vede 83 schodů. Vstup je momentálně řízen turniketem s automatem na platbu vstupného - chvilku to trvalo, ale nakonec mne to nahoru pustilo. Rozhodně lepší než původní varianta s klíčem v penzionu Lada.

Mám to tady jen pro sebe :-)

Na posledním snímku je pohled přes alej svobody k Boušínu. 8. listopadu 2025 byla vysazena na připomenutí vystěhování 33 obcí Drahanska v letech 1940-1945, jak jsem už popsala výše. S poděkováním našim předkům za odvahu k návratu, za houževnatost při obnově vesnic a života a poselství, že domov není místo, ale vztah, který nelze zničit.

Pokračuju přes Protivanov k Bukové a po krátké zastávce na Pavlovských mokřadech mířím na Suchý.

Smutný pohled, lesy v okolí Suchého jsou pryč :-(

Čeká mne dlouhý sjezd do Sloupu a sladký zákusek si za tyhle dva dny v pohybu určitě zasloužím.

Popisovat cestu Pustým žlebem nebudu, to by bylo na dlouho, ale i tady se ve velkém kácelo a všude se tady válí spousty popadaných stromů.

Fotografie z rekonstrukce studánky Ptačí svatyně nad Adamovem přikládám jen pro úplnost.

A na závěr fotografie z Ořešína, odsud je dokonce vidět i kousek fasády našeho paneláku.

Podle tachometru 92 km a zbylo mi třetina z kapacity baterie. Spokojenost :-)