Žďárské vrchy 18.-19.7.2026

cykloputování z Bystřice n/P do Žďáru n/S

 

Sucho dlouhodobě trápí téměř celou republiku a když já si naplánuju dvoudenní cyklovýlet s koupáním, tak jak to dopadne?

 

den první - sobota

Bystřice n/P žst. - Domanínský ryb. - Lísek - Kamenice - Metodka - Odranec - Sněžné - Samotín - Malínská skála - Lisovská skála - Devět skal - Křižánky - Svratka Bezkempu, cca 52 km, ⬆️ 790 m / ⬇️ 720 m

 

O půl deváté ráno vykládám kolo v Bystřici nad Pernštejnem - jde to jednoduše, po přestupu v Tišnově mne sem dovezl nízkopodlažní osobáček.

Nejprve musím sehnat něco k snědku, z Brna jsem vyjížděla v 7:07 bez snídaně. Proto ta odbočka přes sídliště a poté snídaňová zastávka na lavičce v parku miniatur - kolem potůčku si můžete prohlédnout kopii údolí Svratky se zhruba dvacítkou modelů hradů, klášterů a jiných památek v měřítku 1:50 v období největšího rozkvětu ve 14. a 15. století - Pernštejn, Dalečín, Aueršperk, Pyšolec, Porta Coeli, Čepička, Štarkov...

Ale teď už do sedla a trochu šlapat :-)

Domanínský rybník původně založili Pernštejnové v 15. století, po protržení hráze v roce 1883 byla celá plocha zalesněna a obnova rybníka proběhla až v letech 1973-1976. Pláže jsou zde travnaté, pravidelně udržované, je tady kemp a několik bungalovů, stánek s občerstvením a hygienickým zázemím. Ale žádné koupání nebude, rozbor poukazuje na zvýšené množství sinic a chlorofylu-a.

 

Pokračuju na Bohuňov a Lísek, ale když si kontroluju v mobilu trasu, nevěřím vlastním očím.

Tak nic, je třeba najít úkryt. Voda z tohoto osamoceného mraku spadne právě tady :-(

 

Spolu se mnou se pod stříškou autobusové zastávky v Lísku schovává jeden z pomocníků cyklistického zájezdu, tak se dozvídám pár zajímavostí. A taky to, že pokud odsud zavčasu neodjedu, budu muset čekat až na konec závodu, protože ten se jede po zcela uzavřených silnicích - uzavírka tohoto úseku je vyhlášena v čase 11:10 až 11:50.

 

"Silný déšť" skončil přesně v 11:00, takže závodníkům pokropil silnice. Závod se jmenoval Direct Road Classics - 104 km na silničce, vítěz dojel v čase 2:31:11. Pár jsem si jich nafotila, ti první makali a na nic jiného čas neměli, ale ti uprostřed pelotonu si fanoušky užívali a děti byly v sedmém nebi, že si s některými z nich plácli.

Kousek za Kolonií Marie se cyklotrasa stáčí do lesa. Mou další zastávkou je vrcholek zvaný Kamenice (780 m) - krásný výhled, dvě posezení, jeden samoobslužný bufet a pomníček.

Pomníček je věnován Broučkům, hrdinům knížky jimramovského rodáka, duchovního a spisovatele Jana Karafiáta (1846-1929).

Mraky vypadají občas docela děsivě, ale zatím dobrý. Jede se dál - přes Metodku (789 m) s pěkným výhledem za tu námahu. Na sever a severovýchod se táhne pásmo lesnatých kopců nad řekou Svratkou a rozeznat lze i Lucký vrch. A podobně jako z Kamenice se na SV táhne hřeben Orlických hor, Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku na hranici rozlišitelnosti pouhým okem.

Bohdalec (801 m) je z trojice Kamenice, Metodka a Bohdalec nejvyšší a jediný se skalkou na vrcholu. Právě její zásluhou se řadí mezi osmistovky pohoří.

Čeká mne sjezd do Sněžného a pak ztracenou výšku znovu nabírám. Před Krátkou mne osvěží minipřeháňka, ale poté už se začíná obloha protrhávat.

Osada Samotín, která vznikla na počátku 18. století uprostřed hlubokých lesů Žďárských vrchů, si dodnes zachovala jedinečný ráz rozptýlené horské zástavby. V roce 1955 se zde natáčela oblíbená pohádka Obušku, z pytle ven! a o několik let později proslavil Samotín domácí likér, který chutnal jako becherovka a fernet dohromady.

Čtyři metry vysoký a 14 tun těžký kamenný monument v sedle mezi Drátníkem a vrcholem Teplá připomíná výkony jednoho z nejlepších českých horolezců, Radka Jaroše, který se narodil v Novém Městě na Moravě. Jako patnáctý na světě a první v České republice vystoupil na všech 14 osmitisícových vrcholů světa - názvy všech vrcholů jsou vytesány do kamene společně s daty jejich zdolání.

Drátenickou skálu tentokrát vynechám, ale Malinskou skálu (813 m) si ujít nenechám. Takže bude druhá osmistovka :-)

Dnešní třetí osmistovkou je Lisovská skála (802 m).

Devět skal (836 m) je druhým nejvyšším vrcholem celé Českomoravské vrchoviny (po Javořici, která je jen nepatrně vyšší). Skalní labyrint tvoří tři dlouhé hřebeny s devíti věžemi a tři malé věžičky - na věži zvané Hlavní blok je vyhlídka opatřená zábradlím.

Je docela pozdě, šest pryč, ten největší nával výletníků už je pryč, takže si to tady mohu užívat pěkně v klidu.

Dolů směrem na Křižánky mne čeká rychlý sjezd - řádnou dávkou asfaltu tady vylili zas další silničku

Stanování mám domluveno přes Bezkempu na oploceném pozemku nedaleko benzínky. Žádná extra romantika to takhle u silnice není, ale je to i se zdrojem pitné vody a s elektrickou zásuvkou. K dispozici je i základní nádobí spolu s varnou konvicí a vstup na pozemek je zakódován, takže se nemusím bát, že mi kolo při nabíjení někdo šlohne. Už jsem to tu psala? Na tomto kole z Decathlonu s motorem Bosch a baterií 750Wh jezdím se spotřebou 1% = 1,5 km. Pokud bych ale najela na úspornější režim, šlo by to i v poměru 1% = 2 km.

 

den druhý - neděle

Svratka Bezkempu - Herálec - pramen Svratky - Cikháj - Škrdlovice - Velké Dářko - Polnička - VN Pilská - Žďár n/S žst., cca 32 km, ⬆️ 260 m / ⬇️ 320 m

 

Druhý den už Žďárské vrchy pochopily, že pouhá přeháňka je poněkud málo. Ale nepředbíhejme, ráno to ještě vypadalo dobře.

Mířím k prameni řeky Svratky.

Řeka Svratka pramení nedaleko Cikháje mezi Křivým javorem a Fryšavským kopcem, jižně od Žákovy hory. v nadmořské výšce 772 m. Pramen Svratky nemá podobu studánky s trubkou, ze které teče voda - je to tůňka.

Často je jako pramen Svratky mylně označována Stříbrná studánka - voda ze Stříbrné studánky teče do Břímovky, která je přítokem Svratky z pravé strany. U Stříbrné studánky byla slavnostně vyhlášena v roce 1970 tehdejším prezidentem Ludvíkem Svobodou CHKO Žďárské vrchy.

 

Na rozcestí před Cikhájem stojí dvě dřevěné figuríny myslivců. Myslivci mají nataženou ruku a ukazují dvěma směry. Jeden k Cikháji a druhý k Fryšavě.

Za Cikhájem mne modrá turistická značka s podtitulem Cesta partyzánské brigády M. J. Husa vede kolem monumentálního partyzánského památníku. Prostranství je vydlážděné břidlicí, na železobetonových soklech je umístěn monumentální balvan o váze 24 tun s pěticípou hvězdou a kalichem, znakem brigády Mistra Jana Husa, doplněný dvěma vysokými stožáry na vlajky a třemi mísami pro ohně.

Sem prý svážely na politické akce autobusy tisíce lidí. Památník partyzánského hnutí v Cikháji byl odhalen 8. května 1975 u příležitosti tehdejších oslav 30. výročí konce druhé světové války. Památník byl nedávno obnoven, ale amfiteátr už tady nenajdete.

 

Pokračuju lesem směrem na Škrdlovice. Borůvek je tu tolik, že plním krabičku - doma upeču buchtu :-)

První várka bouřek na sebe upozorňuje vzdáleným hřměním, ale slunce ještě svítí. Mine mne bokem, přesouvá se na úrovni Žďáru n/S, ale ta další várka už mne zřejmě nemine :-(

K Velkému Dářku jsem dojela právě včas. Tedy pokud bylo cílem zažít bouřku z první řady. Nejvyšší čas najít úkryt...

Nebe nad námi potemnělo a za chvíli začaly padat kroupy. Žďárské vrchy evidentně přešly z režimu zavlažování do režimu tlaková myčka.

Před třetí várkou bouřek jsem to vzdala. Smažák k obědu na Piláku a tou nejkratší/nejrychlejší cestou k nádraží :-( Vlak s odjezdem 14:30 jsem stihla s rezervou. A pořád jim tam visí na výtahu cedule o zákazu přepravy jízdních kol :-(

Buchta se povedla :-)