Údolí Bílého potoka 30.8.2026

na kole přes brody Bílého potoka z Níhova na Šmelcovnu

 

Léto pomalu končí a slunečnou poslední prázdninovou neděli si užijeme na kole. Na brodech v údolí Bílého potoka jsme už nebyli strašně dlouho...

 

Vlakem vyrážíme do Níhova, máme teď po rekonstrukci v Králově Poli nádherné nádraží. S velikánským výtahem, i elektrokolo se do něj vejde :-)

Ze zastávky v Níhově to nebereme tou nejkratší cestou přes Katov a Křižínkov po silnici, ale malou oklikou přes Pánov.

Lesy tu po kůrovcové kalamitě prořídly, ale stále je tu krásně.

Křížový kámen s reliéfem latinského kříže stojí u křižovatky lesních cest mezi obcemi Pánov, Katov, Prosatín a Deblín. Možná má připomínat vraždu probošta tišnovského kláštera Weisskoppa v roce 1642. Tehdy Švédové obléhali Brno a přepadli i tišnovský klášter - probošt se tudy vracel ze Znojma, kam jel schovat jeptišky. Ale možná byl postaven na připomínku řezníka, kterého na tomto místě zabil splašený býk. Ať tak nebo tak, jedná se o jeden z největších a nejkrásnějších smírčích kamenů na Brněnsku.

Pokračujeme přes Pánov a Křoví dolů k potoku.

Bílý potok pramení v nadmořské výšce 605 m severně od Skřinářova pod Svatou horou (680 m), protéká rybníky v oblasti Vlkova a Osové a od soutoku s Bítýškou nedaleko Křoví teče v hlubokém zalesněném údolí. Ve Veverské Bítýšce ústí do Svratky, jeho délka je skoro třicet čtyři kilometrů. Od Spáleného mlýna až do Veverské Bítýšky bylo údolí v roce 1992 vyhlášeno přírodním parkem.

 

Pod Křovím modře značená turistická cesta prochází říční nivou, která tu má podobu rozlehlých a udržovaných luk a dřevěné lavičky kolem cesty lákají k posezení.

Ale pohoda netrvá dlouho. Říční niva se postupně zužuje a údolí se začíná svírat. Potok tu sice hezky meandruje a vytváří pěkná zákoutí, ale úzká pěšina vede v jednom místě přes skaliska v prudkém svahu a nemít s sebou Vaška, sama bych tudy elektrokolo nedostala :-( Partie přes kořeny a kameny uspokojí jenom skalní vyznavače terénních jízd.

O kousek dál se pro změnu prodíráme kopřivami a ostružiníky, příště si budeme pamatovat, že z Křoví je třeba se napojit až těsně před Rýglovským mlýnem.

Rýglovský (Čermákův) mlýn patří k těm nejudržovanějším. Posledním mlynářem byl Stanislav Čermák, zručný sekerník, který stavěl v širokém okolí vodní kola a který zde provozoval mlynářské a sekernické řemeslo až do roku 1961, kdy musel nuceně mlýn opustit. Mlýn pak užívalo zemědělské družstvo a až bylo vše „odstěhováno a zničeno“ , stát ho p. Čermákovi vrátil. V současnosti je mlýn opravený a slouží k rekreačním účelům.

Za Rýglovským mlýnem se terén zlepšuje.

Jen kousek je to k Pánovskému mlýnu. Býval tu mlýn a pila, ale mlýn už zřejmě k obývání neslouží. Vypadalo to tady opuštěně.

Modrá značka vás nasměruje přes potok na louku, ale pokud se budete držet pravého břehu, budete muset překonat zídku náhonu Spáleného mlýna. S běžným kolem zřejmě bez problémů, s těžkým elektrokolem docela oříšek.

Od roku 1882 vlastní Spálený mlýn rod Moučků, jejich potomci hospodaří v objektu dodnes. Mlýn byl v provozu až do druhé světové války, pila fungovala i pár let poté a velký rybník nad mlýnem dodává místu na kráse.

 

Za silnicí spojující Svatoslav a Přibyslavice začíná ta nehezčí část údolí. Řečiště je klikaté, lemují ho louky a lesy, turistická cesta přechází střídavě po obou březích - někde jsou mostky z klád, někde ne a občasné povodně provizorní lávky opakovaně ničí. Turisté tedy musí brodit a přejíždění brodů na kolech či tahání kol přes lávky jsou zdrojem adrenalinu.

Některé brody se dají překonat v pohodě, jiné hůře. Záleží na stavu vody a cyklistických dovednostech - je dobré jet tuhle trasu v létě, kdy je málo vody a mít s sebou sandály. Pokud se na zrádných kamenech uprostřed potoka bicykl zvrtne nebo zastaví, nedobrovolné šlápnutí do vody bývá nezbytností. A my navíc museli hlídat, abychom neponořili středové motory.

Ani jsme je nepočítali, bylo jich skutečně dost a dost.

Míjíme Pavlovcův mlýn a mlýn Ve Žlebě (Absolínův) - ten byl údajně založen v první polovině 17. století a patřil Rajhradskému klášteru. Poslední z mlynářů, František Absolín, zemřel v roce 1968. Jeho pomníček stojí nedaleko mlýna, na místě, kde zemřel. K mlýnu patří dřevěná budova pily, kde lze spatřit původní zařízení. Když jsme tudy jeli v roce 2004, fungovala tady občerstvovna a do pily bylo možno nahlédnout.

Rychlost jízdy se blíží rychlosti pěšáků :-)

V jednom místě jsme museli dokonce dát přednost kravám.

Tady jsme chtěli zvolit variantu "brod", ale o kus dál přes cestu ležel obrovský strom, takže nezbylo než pokračovat variantou "lávka". Ovšem tahle lávka se rozhodně s elektrokolem vysoko nad vodou přejít nedá :-) Stejně jsme museli pod lávkou potok přebrodit.

V lese můžete narazit na zbytky hamru (podél skály Bochnik vedl dřevěný náhon), který zpracovával rudu z okolních lomů od konce 17. do poloviny 19. století.

Pokud z údolí někde vystoupíte nahoru, budete překvapeni, že se z téhle přirozené divočiny ocitnete zpět v "běžné" zemědělské krajině.

A tohle byl poslední brod, modrá značka nás odvede do svahu nad Javůreckým a Maršovským mlýnem kvůli soukromým pozemkům. Zpátky k potoku se dostaneme až na Šmelcovně.

 

V osadě Šmelcovna si můžete připomenout její hornickou minulost. Je pojmenována podle německého slova "schmelzen" – tavit. V minulosti tu stávala 13 m vysoká železářská pec, která v době své největší slávy v polovině 19. století produkovala 670 t surového železa týdně. Jednalo se o celý průmyslový areál doplněný hamrem, drtírnou, slévárnou, kovárnou, cihlářskou pecí, skladem cihel a dřevěného uhlí, vodním náhonem a porůznu rozsetými doly.

Ideální místo k občerstvení - čepují pomelo či brču a dokonce prodávají hotovky, ale my volili klobásu.

Hálův (Vaverkův) mlýn je dnes součástí rekreačního střediska s restaurací. Komerce se vším všudy...

 

Už žádné brody, od Hálova mlýna až do Veverské Bítýšky vede lesní silnice - ve většině úseků asfaltová, ale hodně rozbitá.

Na jihozápadním okraji městyse stojí poslední z mlýnů na Bílém potoce - Jarošův válcový mlýn, který je zpřístupněn veřejnosti jako muzeum - jeho majitel v něm provádí turisty a podává jim výklad.

 

A to už je téměř vše. Na náměstíčku jsme si dali zmrzlinu, zkoukli netradiční stožáry vedení VN a obhlídli stavbu další části cyklostezky po tělese bývalé železnice z Veverské Bítýšky do Kuřimi. Do konce roku by mělo být hotovo.

Ale s bramboříky je to letos kvůli suchu bída :-(