Kysucké/Żywiecké Beskydy 13.-16.8.2026

toulání slovensko-polským pomezím

 

Kysuce, kraj v severozápadním koutě Slovenska, patří z hlediska turistiky k těm tak trochu zapomenutým. Možná ne pro vás, ale pro mne určitě a mám v plánu to napravit. Budu se pohybovat po slovensko-polské hranici - z pohledu slovenského členění se jedná o Kysucké Beskydy, zatímco na polské straně se tato oblast označuje jako Beskid Żywiecki.

Vrcholy vyšší než 1200 m jsou zde jen dva - Veľká Rača/Wielka Racza (1236 m) a Rycierova hora/Wielka Rycerzowa (1225 m), cca 16 dvacítka vrcholů přesahuje výšku 1000 m.

 

Většinu území pokrývají lesy. Přirozené biotopy buku a jedle v dolním horském pásmu byly významně transformovány umělou výsadbou smrku. V několika rezervacích jsou chráněny zbytky karpatského pralesa (Śrubita, Muńcoł a Oszast). Mezi rozsáhlé chráněné oblasti přírody patří Żywiecki Park Krajobrazowy na polské straně a Chráněná krajinná oblast Kysuce na slovenské straně. Hlavní evropské rozvodí se táhne podél hlavního horského hřebene od Zwardońského průsmyku až k Babí Hoře. Severně od této linie voda odtéká přes Solu a Skavu, následně přes Vislu do Baltského moře. Jižní toky tečou přes Kysucu a poté přes Váh a Dunaj do Černého moře.

 

Začínám ve čtvrtek pozdě odpoledne docela netradičně, vše skládám do auta, protože tak ušetřím oproti vlaku nejen 2,5 hodiny cestování, ale i částku za nocleh v Čadci - přespím v autě a ráno vyrazím do kopců :-)

 

Z Brna přes Přerov a Frýdek Místek je to už naštěstí skoro pořád po dálnici a těch 220 km tak lze zvládnout za 2 hodiny. Cesta mi ubíhala naprosto skvěle, na rádiu Blaník hráli Alenkám, protože dnes je 13. srpna :-) Jen chvilku váhám, zda si nenajít k přespání v autě nějaké "hezké" místo, ale nakonec vítězí zralá úvaha - pokud chci nechat auto zaparkované tři dny na bezplatném parkovišti před nádražím v Čadci, bude lepší tam zaparkovat už ve čtvrtek večer. V pátek ráno bych tam mohla kroužit a hledat volné místo marně :-(

 

A nebyl to zas tak špatný nápad, to parkoviště není v noci osvětlené a nedoléhá tam provoz z hlavního průtahu, takže se na něm báječně spalo v kombíku s tmavými skly vzadu. Třešničkou na dortu byla přítomnost neplaceného WC v nedalekém Kauflandu včetně možnosti dokoupení zásob.

Červená turistická značka mne provede přes Javorské do Skalitého a její pokračování až na Kykuľu. Čeká mne tedy v první části Horelická Kykula (754 m), Horelické (844 m), Javorské (860 m) a Liesková (850 m).

 

Čadca žst. - Horelická Kykula - Horelické - Javorské - Liesková - Skalité - Gruň - Poľana - Kykuľa/Kikula (Trojak), cca 20 km, ⬆️ 923 m / ⬇️ 503 m

 

Nikde nikdo, ale je pátek, takže s tím jsem počítala. S čím jsem ale nepočítala, bylo to, že jsem jednoho člověka s batohem na zádech a s pákovými nůžkami na silné větve v ruce, pod Horelickou Kykulou dohnala a jeho první věta hned po pozdravu byla „Nie ste pani Alena Ilčíková?“. A tak jsme si chvilku po cestě povídali o téhle trase či o medvědech, ale brzy se zase rozdělili - byl pomalejší, protože jeho úkolem bylo opět zviditelnit turistické značky a odstříhat všechny větve, které značky za těch pár let od posledního vyznačení skryly. Ano, i tohle pro nás členové klubu KČT a KST v rámci údržby a obnovy turistického značení dělají a patří jim velký dík.

Přes Horelické (844 m) zdolávám dnešní první osmistovku a občas se kochám částečnými výhledy, nepřehlédnutelný je hřeben Beskyd přes Velký a Malý Polom a je krásně vidět, jak se mu postupně vzdaluju.

Javorské (860 m) nabízí zásluhou vykácených lesů téměř kruhový rozhled a v útulně by se dalo parádně přenocovat. Na fotografiích v útulně jsou původní obyvatelé kysuckých osad a samot. Těžký život tehdy měli...

Pokračuju přes sedlo Beskydok (692 m) a stejně se jmenuje i pramen mezi samotami, které patří k osadě Rovne (Oščadnica). I za současného sucha z něj naštěstí voda tekla. Ale poučila jsem se, musím s sebou dostatečnou zásobu stále nosit, spoléhat se na studánky za současného sucha není dobrý nápad :-(

Trasa opět stoupá a cestu opět lemují ostružiny. Obrovské a plné šťávy :-)

Na vrcholu Liesková (850 m) se stále nachází oplocený areál, který původně sloužil jako radiolokační stanoviště armády a stále to tu patří ministerstvu vnitra. Což je škoda, ale i tak se zde dají najít místa s parádními výhledy směrem na Girovou, Hrčavu, pásmo Čantoryje či Skrzyczne, nejvyšší vrchol Beskidu Śląského, snadno rozpoznatelný díky vysoké vysílací věži.

Tak trochu cestou necestou jsem se dostala do vesnice Skalité. Se mi zdálo, že to značka přes Tri kopce zbytečně obchází a proč bych chodila po asfaltu, když můžu lesem... Vtipné to bylo, cesty tam ve skutečnosti vedou úplně jinak než jsou zakreslené v mapě...

Ale než se vydám zase vzhůru na Poľanu, zkouknu minimuzeum na místním nádraží.

 

Historická železniční trať z Čadce přes Skalité do Zwardoně byla uvedena do provozu 3. listopadu 1884. Během druhé světové války byla trať rozsáhle poškozena a po válce byl obnoven provoz pouze v úseku Čadca–Skalité–Serafínov. Přeshraniční úsek do Zwardoně byl obnoven až v roce 1991 a první vlak přes hranici projel 1. června 1992.

Žije zde cca 5000 obyvatel. Skalité je mejsevernější kysuckou obcí a také goralskou obcí, každoročně se zde v létě od roku 1992 konají "Goralské slávnosti". Kostel sv. Jana Křtitele pochází z roku 1793 a patří k nejstarším kostelům v okolí.

V místním supermarketu COOP dokupuju něco k obědu a PET láhev s vodou. Smůla, je zálohovaná, ale já nebudu mít možnost ji vrátit :-(

 

Stoupání ke kříži nad tunel Poľana nemá konce, slunce praží co může...

Odpočinek ve stínu, voda a rohlíky se salámem a sýrem mi doplnily energii i náladu. Je tady nádherně.

Kdysi tu stávaly větrné elektrárny. Byly čtyři o kapacitě 4 x 500 kW (a mělo jich být dle původního plánu 10) a fungovaly v letech 2004-2008, ale pro časté poruchy byly provozovatelem demontovány. Ve snaze nahradit použitou technologii novou byly všechny čtyři turbíny odvezeny, ale záměr nahradit je novějšími nakonec nevyšel. Jediné, co po nich zbylo, jsou překopané pruhy v loukách kolem cest a třeba tato fotografie na wikipedii.

A konečně Kykuľa nebo polsky Kikula, s nadmořskou výškou 845 m nejvyšší bod hřebene nad Skalitým. A taky konečná, tady mám naplánován dnešní nocleh.

Místu se říká i Trojak. Střetávaly se zde hranice tří historických zemí – hranice uherské, slezské a haličské – jak je zachycují nejstarší mapy kysuckého pohraničí. A i když se hranice posouvaly různým způsobem a z různých důvodů, trojjediný bod hranic se posouval jen nevýznamně. Posledním svědkem výjimečnosti Trojáku jako společného bodu hranic třech zemí, je nenápadný hraniční kámen s vytesaným letopočtem 1914.

Výhledy jsou odsud parádní, vidím velkou část své zítřejší trasy ze Zwardoně na Velkou Raču.

A taky část dnešní trasy přes Lieskovou a nechybí hřeben těch našich, Moravskoslezských Beskyd, s Velkým či Malým Polomem a Lysou horou.

Není to zrovna zašité místo, cestou sem jsem střetla nějaké ty čtyřkolky či terénní motorky a několik cyklistů, Poláky i Slováky. Rozhodně nemám chuť stavět ten stan někde volně na louce, ale přesně tohle mi doporučuje jeden z místních zemědělců svážející navečer seno. Že kvůli medvědům mám ten stan postavit co nejdál od lesa a pustit si rádijko. Prý jen tak tíško... Přesně tohle jsem potřebovala :-( Na louce mne převálcuje čtyřkolka a v mobilu se mi celonočním vyhráváním vybije baterie... Schválně jsem hledala oblast bez medvědů... Rozhodně bych letos nezamířila do některé z těch tmavomodrých oblastí :-(

A pro úplnost dodám odkazy ohledně medvědů:

 

* GIS.TUZVO.SK, něco jako databáze ohrožení a zranění, ale je tam i odkaz na smrtelná zranění či kolize s medvědy

* sprejnamedveda.sk, mapa pozorování výskytu medvědů

 

Jak se říká, pán mi do mého krásně naplánovaného toulání slovensko-polským pomezí hodil vidle. Má mne uklidnit, že na závěr dodal "Prídem vás ráno skontrolovať."?

 

pokračování se zpracovává