částečné zatmění Slunce a padající hvězdy 12.8.2026

 

Zatmění Slunce vzniká v době, kdy je Měsíc v novu - náš Měsíc má průměr asi 400× menší než Slunce, ale zároveň je zhruba 400× blíž k Zemi. Proto může zakrýt Slunce svým kotoučem téměř stejného úhlového průměru jako má ten sluneční a ukázat nám protuberance nebo sluneční korónu. Úplné zatmění je vzácné - vidět ho většinou vyžaduje cestování do dalekých krajin do dlouhého, ale úzkého pásu totality a Měsíc Slunce zakryje maximálně na 7 a půl minuty. Na větší ploše zemského povrchu však mohou lidé spatřit částečné zatmění Slunce, během kterého měsíční kotouč elegantně "ukrojí" část slunečního, takže při pohledu přes ochranný filtr můžeme spatřit Slunce ve tvaru srpku.

 

A jedno takové zatmění jsme mohli pozorovat 12.8.2026 večer. Sice jen částečné, ale s 85–88 % zakryté plochy slunečního kotouče bude na dlouhá léta v této velikosti poslední. Na další opravdu výrazné zatmění si v Brně počkáme téměř padesát let, až do července 2075. V kolik a jakou část uvidíte? Na to už dnes existují interaktivní mapy - třeba tahle bere v úvahu výšku terénu a kopce ve výhledu.

 

Je třeba najít vyvýšené místo s výhledem k výhledem k západo-severozápadu a čím západněji, tím lépe. Ale do Aše kvůli tomu cestovat nebudu, vystačím si bezprostředním okolím Brna - ze všech variant mi nakonec vyšel nejlépe Výhon (355 m), kopec mezi Židlochovicemi a Blučinou. Z pohledu Perseid to sice není zrovna místo s tmavou oblohou, ale rozhodně lepší než cokoli v Brně.

Vyrážím s předstihem, mám s sebou spacák, termosku s čajem a snad jsem nic z fotografického vybavení přibalit nezapomněla. Jen si ještě musím cestou koupit něco k večeři :-)

 

Celá jižní Morava je totálně vyprahlá, z barev vítězí žlutá a všudypřítomný prach.

Na vrcholu Výhonu stojí od roku 2009 rozhledna Akátová věž. Z výšky necelých 18 metrů nabízí kruhový výhled na Židlochovice, Rajhrad, Vojkovice, Brno a jeho okolí (Tuřany, Modřice, Chrlice), Drahanskou vrchovinu, Pracký kopec s Mohylou míru, Pálavu, Novomlýnské nádrže či Bílé a Malé Karpaty. Při zvlášť výborné dohlednosti jsou viditelné i Alpy - dneska v tom prašném oparu ale ne.

Ale takhle vypadá s maximálním zoomem Brno - objektiv M.Zuiko Digital ED 75-300 mm 1:4.8-6.7 II, po přepočtu s ohniskovou vzdáleností 150-600 mm, mám připravený na fotografování zatmění.

Přicházejí či přijíždějí spousty zájemců o vzácnou podívanou. Je načase vyzkoušet, jak to bude s magnetickým kotoučem ze staré diskety fungovat.

A je to tady :-)

Škoda těch mraků...

Takže tahle poslední, kvůli oblačnosti Slunce zmizelo o pár minut dříve.

Jedno představení skončilo, druhé začne naplno až za pár hodin - až se dostatečně setmí a Perseus vystoupá výš nad obzor. Perseidy se objevují na obloze každý rok v srpnu a letos měla tato noční podívaná vrcholit v noci ze středy 12.8. na čtvrtek 13.8. a to je právě dnes :-) Je třeba si ještě za světla najít dobrý flek :-)

Fotografování meteorů je snadné... Stačí postavit fotoaparát s širokoúhlým objektivem na stativ, zamířit na oblohu, zaostřit na nekonečno, nastavit dlouhou expozici a přes dálkové ovládání mačkat spoušť - opakovaně, dokud do záběru nevletí kýžený meteor. Nebo ještě jednodušeji - nastavit časosběrné snímání a vlézt si do spacáku a s rukama pod hlavou koukat jen tak na oblohu.

Viděla jsem jich spoustu, ale nad zorným polem fotoaparátu v tu správnou chvíli neprolétl ani jeden. Buď se jedná o stopu letadla nebo družice. Naši předkové by se divili, jak dneska hvězdná obloha vypadá... jak se to tam nahoře jen hemží...

Možná jen tahle je Perseida - neměla stopu na fotografii před ani po a není rovnoměrně osvětlená.

Nebyla jsem zdaleka sama, kdo na Výhoně koukal po padajících hvězdách a ani jsem nebyla sama, kdo tam přespal. A nádherné bylo i ráno.

Těchto koulí má být 14 a tahle označuje IX. zastavení, které bylo slavnostně představeno a požehnáno 13. 10. 2024.

Ale teď už žádné zdržování se, je pracovní den, musím do práce a mám to odsud přesně 27,7 km. S maximální přípomocí to stihnu před devátou...