údolím Jihlavy 19.9.2026

pěšky podél Jihlavy z Mohelna k Templštýnu

 

Je druhá polovina září, ale léto ještě nekončí. Dnes se budu toulat podél Jihlavy - začnu na Mohelenské hadcové stepi a převážně podél řeky dojdu až k zřícenině hradu Templštýn. A protože je mým dopravním prostředkem auto, zase se k němu nad Mohelno vrátím :-(

První zastávkou je NPR Mohelenská hadcová step, přírodní rezervace s velmi specifickými podmínkami pro život rostlin a živočichů. Tmavý hadec, kamenité svahy a zvláštní mikroklima vytvářejí krajinu, která se od okolí docela liší. Největším lákadlem jsou ovšem výhledy do hlubokého údolí Jihlavy, především na její výrazný meandr zvaný Čertův ocas. Řeka tu opisuje velký oblouk kolem skalnatého ostrohu a z vyhlídek je na tuhle přírodní podívanou opravdu pěkný pohled.

Krajina působí momentálně hodně vyprahle, přesto skrývá neobyčejně pestrý svět rostlin a živočichů. Už se těším dolů, do té zeleně podél řeky.

Z Mohelna sestupuju k řece a jakmile se dostanu k Jihlavě, čeká mne ovšem jedno milé překvapení. Voda je neuvěřitelně průzračná a čistá, až člověk chvíli nevěří vlastním očím. Při pohledu na její průzračnou hladinu se jen těžko odolává pokušení smočit si nohy. Později se ukáže, že vody si užiju možná až příliš...

Pokračuju po červené turistické značce. Mohelský mlýn nebo též Mohelenský mlýn je bývalý mlýn stojící na břehu řeky Jihlavy. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1368, dnešní podoba budovy vznikla ve druhé polovině 30. let 20. století. Dominantou mlýna je třípodlažní mlýnice, k níž přiléhá obytná budova se soláriem pod kupolí ze speciálního jenského skla, které propouštělo UV záření. V budově je umístěna Galerie Čertův ocas se stálou expozicí skupiny Stir up. Ve mlýně se rovněž nachází pracoviště Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR, které slouží jako terénní stanice.

A pár snímků z výšky:

Za mostem procházím napříč veřejným tábořištěm Mohelno, kterému se říká Fiola. Žádná extra romantika... Areál je zaplněný přívěsy zaparkovanými natrvalo a celé místo působí spíš jako soukromý prostor než jako veřejné tábořiště.

Hned za tábořištěm se musí k silničce prudce vzhůru - skály tady padají až do vody. Silnička končí jen o kousek dál u rekreačního střediska Fiola se spoustou chatiček a koupalištěm. Celý areál je oplocený a přístupný pouze pro ubytované. Ale pobyty jsou jen turnusové, od soboty do soboty, včetně plné penze a všech atrakcí v areálu.

 

Po proudu pokračuju podél řeky. Pěšina se vine podél vody, chvílemi se přibližuje ke skalám a jindy zase stoupá nad řeku. Žádná pohodlná procházka po rovince. Řeka, skalní stěny, les a minimum civilizace – jen pár chat, škoda, že nic podobného nikdo v rodině nevlastní...

Na pravém břehu jsem zahlédla naprosto ideální místečko na obědový piknik. A tak přišlo na řadu brodění. Plán je jednoduchý - mám s sebou gumové pantofle a jako oporu si ještě beru pořádný klacek. Jenže místo elegantního překonání vodního toku mne čekala nedobrovolná koupel. Nevybrala jsem si vhodné místo - dokud byla voda po kolena, šlo to v pohodě, ale uprostřed řeky jsem se dostala k místu, kde mi voda sahala do půli stehen a proud mezi hrázkou z kamenů zesílil. Rozhodla jsem se vrátit, ale v tu chvíli jsem podklouzla a namočila se až do pasu. Hlavně zachránit před namočením batoh a brašnu s fotovýbavou... Crčela ze mne voda a jen jsem smutně koukala na pantofel odplouvající po proudu.

Vysvléct, vykroutit, rozvěsit... Ještěže sluníčko má ještě pořád sílu... A získala jsem zpátky i ten pantofel. Zachytil se na hrázce o 50 metrů po proudu a jeden z chatařů mi ho s úsměvem vylovil. A přidal rady, jak brodit správně - mají to vychytané, parkují tady na pravém břehu a k chatám na břehu levém se jinak než přes vodu nedostanou. Během sušení jsem je pozorovala, někteří si na to s sebou vozí vysoké rybářské holínky a trekové hůlky mají za povinnou výbavu. Ale hlavně to tady znají, nebrodí v místě, kde je vody do půlky stehen...

Dnes pokračuju stále po levém břehu - původně tady červená turistická značka křížila řeku brodem, ale možná na druhou stranu nemusím. V mapě je zakreslená pěšinka po levém břehu s upozorněním na těžce průchozí terén. Jihlava je tu sevřená mezi strmými svahy a skalními stěnami, takže o pěkné přírodní scenérie není nouze. Jen je potřeba dávat pozor, kam člověk šlape.

Při vyšším stavu vody neprůchozí!

V jednom místě skály padají kolmo až do vody. Obejít se to ale dá – stoupání je jištěné provazy. Odměnou jsou mi výhledy ze skalní vyhlídky vysoko nad řekou.

Kofola v rekreačním středisku pod Templštýnem byla skvělá. Moc se tu toho od mé poslední návštěvy nezměnilo. Chatičky stále stojí (v ceně 260 Kč/osoba/noc), ale ubytovat se můžete i ve stanu a přes řeku se musí po mostě, co už toho hodně pamatuje.

Vysoko nad řekou, na skalním ostrohu obtékaném ze dvou stran Jihlavou, se tyčí zřícenina hradu Templštejn. Jeho poloha je opravdu strategická – ze tří stran ho chrání strmé svahy, řeka a hluboká rokle, jediný přístup vedl od jihu, od Jamolic. Hrad založili koncem 13. století templáři – rytířský řád „Chudí rytíři Kristovi a chrámu Šalamounova", jejichž působení v nedalekých Jamolicích je doloženo už od roku 1279. První písemná zmínka přímo o hradu pochází z roku 1298. Po zrušení templářského řádu v roce 1312 hrad vystřídal několik majitelů, mezi nimi i pány z Lipé. V průběhu 16. století hrad zřejmě vyhořel a poté zpustl. Již nikdy nebyl obnoven a v 16. a 17. století se stal sídlem loupeživých tlup. Pojí se k němu také řada pověstí o ukrytých pokladech, které sem přilákaly nejednoho hledače pokladů.

 

Na výše položeném vrchu u přístupové cesty stojí mohutná štítová zeď, vybudovaná pravděpodobně kolem roku 1470 jako ochrana před dělostřeleckým útokem. Dochovala se téměř neporušená a působí opravdu mohutným dojmem.

Nahoře je vyhlídka.

Dochovaly se zbytky paláce, část plášťového opevnění, brána a studna. Nádvoří jsou pokryta několikametrovou vrstvou sutin, takže torza zdí jsou často horními patry původních budov.

Do roku 2011 ruina nebyla udržována a byla ničena vegetací. Lesy České republiky ji jako vlastník zříceniny nabídly a úspěšně prodaly v roce 2011 ve veřejné soutěži - koupil ji Ing. David Hamza. Státu za masu kamení s nádherným výhledem zaplatil 1,2 milionu korun.

Nový majitel se ve spolupráci s památkáři pustil do postupné konzervace zříceniny. Bylo vybudováno dřevěné schodiště s vyhlídkou na údolí řeky Jihlavy, opravena rozpadající se štítová zeď a zřízeno kamenné schodiště do hradního jádra. Odstraňují se také náletové dřeviny, které poškozují zdivo. Zřícenina má i své webové stránky www.templstejn.cz.

Cestou zpět opouštím dno údolí a vydávám se vzhůru ke skalním vyhlídkám. Působila zde brněnská osada T.O. Colorado (1980-2008).

Postupně mne čekají vyhlídky Velký kačer, Velká skála a Na Babách. Každé z těchto míst nabízí trochu jiný pohled na členité údolí Jihlavy a jeho skalnaté svahy. Po cestě podél řeky je to příjemná změna – místo pohledu zblízka na vodu se teď dívám na celé údolí pěkně z výšky.

Za vyhlídkou na Babách se vracím zase k řece, ale kdybych zůstala na červené, ušetřila bych trochu času.

Do Mohelna se vracím se setměním. Celkem 20 km, stihla jsem to akorát. Bez čelovky bych nakonec musela po silnici :-(