Vatikán, Řím a Florencie
26.-30.10.2013
za poznáním evropských velkoměst aneb italská klasika
část třetí - Florencie
Po dvou dnech v Římě (část první Vatikán, část druhá Řím) nás čeká přejezd dlouhý cca 300 km - naším posledním cílem je Florencie, resp. Sesto Fiorentino, ze kterého do centra Florencie dojedeme za 1,5€ příměstským vlakem.
Florencie (italsky Firenze), metropole Toskánska, má necelých 400 tisíc obyvatel a patří mezi nejkrásnější města světa - láká kouzlem spletitých uliček, uměním i architekturou. Je kolébkou renesance, působil zde Dante Alighieri, Niccolo Machiavelli, Michelangelo Buonarroti, Donatello, Sandro Botticelli, Galileo Galilei či Giovanni Boccaccio. I nejslavnější obraz všech dob, Mona Lisa Leonarda da Vinci, má co do činění s Florencií.
Florencie od kostela San Miniato al Monte
Naše procházka začíná u nádraží v informačním centru, kde se nám podařilo získat mapky. První zastávkou je kostel Santa Maria Novella a odsud už si udělám svůj program, protože kvůli neustálému sledování průvodce v tom množství lidí by člověk neměl čas koukat kolem sebe.
Santa Maria Novella
V kostele Santa Maria Novella s vykládaným černo-bíle mramorovým průčelím, přiléhajícím ambitu a kapitulní síni kláštera dominikánek se nachází řada uměleckých děl a sakrálních památek. Především se jedná o slavné fresky gotických a raně renesančních umělců, ale za vstup se platí.
Santa Maria Novella
Suvenýrům kraluje zástěra s Davidem, ale Pinocchio, dřevěný panáček s drze dlouhým nosem je roztomilejší. Pamatujete si na něj v kombinovaném hraném a loutkovém filmu z roku 1967 s Ladislavem Peškem? Nebo znáte toho ze studia Walt Disney? Námět pochází z pera italského spisovatele jménem Carlo Collodi z roku 1883.
Pinocchio
Basilica di San Lorenzo
Bazilika San Lorenzo (italsky Basilica di San Lorenzo) je jeden z největších florentských kostelů, stojící v centru města, a místo posledního odpočinku všech vůdčích členů rodu Medici, která vládla Florencii téměř 300 let. Snadno ji poznáte podle neomítnuté fasády - měla se obkládat bílým mramorem podle návrhu Michalangela, ale k realizaci projektu nedošlo.
Kostel je částí rozsáhlého klášterního komplexu zahrnující Starou zákristii od Brunelleschiho, knihovnu Laurentanii od Michelangela, Novou sakristii podle Michelangelova návrhu a kaple Medici od Nigettiho - i tady se za vstup platí.
Basilica di San Lorenzo
Duomo Santa Maria del Fiore
Dóm Santa Maria del Fiore, v němž se snoubí gotická katedrála toskánského typu s renesanční kupolí, dominuje panoramatu Florencie na všech snímcích. Chrámové průčelí je možná až příliš přeplácané, ale stejně nádherné - obložení třemi druhy mramoru: bílým z Carrary, zeleným z Prata a růžovým z Maremma doplňuje bohatá figurální výzdoba.
Duomo Santa Maria del Fiore
Prostorná katedrála je čtvrtým největším chrámem na světě. Její délka činí 153 m, šířka 38 m, 90 m v příčné lodi, dóm pojme 25 tisíc návštěvníků. Do katedrály je vstup zdarma, ale do kupole, baptisteria, na zvonici, do krypty a do muzea je nutno zaplatit - vstupenka je společná pro všechny tyto objekty a stojí 10€.
Duomo Santa Maria del Fiore
Stavba florentské katedrály začala už v roce 1296, dokončena však byla až roku 1367 po vystřídání několika architektů. V letech 1420-1434 byla katedrále přistavena cihlová kupole podle návrhu Filippa Bruneleschiho. Dvouplášťová osmiboká kupole, byla a je dosud považována za zázrak stavební techniky. Byla postavena zvenčí dovnitř, z cihel kladených ve vzoru rybí kosti bez použití lešení. Její rozpětí činí 41,97 m což znamená, že byla dlouho třetí největší stavbou svého druhu na světě (rozpětí kupole svatopetrské baziliky v Římě je o 60 cm širší, základna kupole Pantheonu činí 43,22 m).
Duomo Santa Maria del Fiore
Kdo si klenbu kopule chce prohlédnout zblízka, musí vystoupit po 463 schodech vedoucích do lucerny.
Ale před dalším výstupem se musím nejprve trochu posilnit - jak jinak než pizzou :-)
Duomo Santa Maria del Fiore
Fronta je dlouhá a vstup je regulován - ale tenhle výstup si rozhodně nemohu nechat ujít :-)
Z vnitřní strany kupole jsou ve dvou výškových úrovních kruhové galerie - škoda, fotit se z nich téměř nedá, protože jsou lemovány dva metry vysokým upatlaným plexisklem. Vnitřek kupole je vyzdoben velkými freskami zobrazující Poslední soud.
na galerii
Kopule je ze dvou vrstev - venkovní chrání vnitřní kupoli před venkovními živly a poslední část výstupu na lucernu se jde mezi oběma vrstvami.
Duomo Santa Maria del Fiore
A konečně nahoře:
Florencie z kopule Duomo Santa Maria del Fiore
Campanile di Giotto
Zvonice je vystavěna na čtvercovém základě o délce strany 14 metrů a její výška činí 85 metrů. Věž navrhl známý malíř a architekt Giotto, jež zemřel v roce 1337, tři roky po zahájení prací a kdy bylo dokončeno pouze nejnižší patro. Práce následně pokračovaly do roku 1359 - je dílem ještě gotickým, ale především výzdoba již ohlašuje renesanci.
Giottova zvonice
Kdo se chce rozhlédnout shora - musí vyšlapat 414 schodů.
křestní kaple při výstupu na Giottovu zvonici
kupole dómu při výstupu na Giottovu zvonici
schody a schody a zase schody
pohled k bazilice San Lorenzo
to je ale výška...
dokonale bezpečné...
pohled k bazilice Santa Croce
pohled na vyhlídkový ochoz kopule z Giottovy zvonice
Baptisterium San Giovanni
Baptisterium San Giovanni je křestní kaple zasvěcená sv. Janu Křiteli, patronu Florencie. Je jednou z nejstarších církevních staveb ve městě a její základy pochází pravděpodobně už z 5. století. Je známá především díky svým třem bronzovým dveřím - jižní bráně s výjevy ze života sv. Jana Křtitele od Andrea Pisana, severní bráně, s náměty z Nového zákona a východní Rajské bráně s výjevy ze Starého zákona (obě od Lorenza Ghibertiho).
Pokora, detail jižní brány
Baptisterium San Giovanni, Rajská brána
Mozaikám v kopuli baptisteria ze 13. století dominuje Kristus na trůnu, jehož obraz je doplněn šesti pásy biblických výjevů.
Baptisterium San Giovanni
Santa Croce
Bazilika Santa Croce (sv. Kříže) je místem posledního odpočinku mnoha významných Florentanů, například Michelangela, Galilea Galileiho, Machiavelliho či Rossiniho.
Santa Croce
San Miniato al Monte
Další příklad toskánské románské architektury s typickou fasádou z bílého a zeleného mramoru - kostel San Miniato al Monte nabízí nejen sakristii obloženou freskami, oltář s ostatky sv. Miniata, ale také překrásný pohled na město.
San Miniato al Monte
Piazzale Michelangelo
Piazzale Michelangelo je jen kousek od kostela San Miniato al Monte a také nabízí pěknou vyhlídku na město. Stojí zde i kopie sochy Davida, ale tahle fotografie se nepovedla :-(
Piazzale Michelangelo
Palazzo Pitti
Pallazzo Pitti, sídlo rodiny Medici má všechny znaky královské residence - bylo to sídlo vévody Cosima I. a dalších florentských panovníků. Všechno je tu bohatě zdobené a impozantní. V současnosti jsou zde vystaveny sbírky rodiny Medicejů a dynastie habsbursko-lotrinské. Ale už je tma a času už mám k dispozici málo a tak tohle místo musím zcela vynechat.
Ponte Vecchio
Nejznámější florentský most Ponte Vecchio (Starý most) byl postaven přes řeku Arno roku 1345. Uprostřed mostu je malé prostranství umožňující pohled na řeku a zbytek mostu lemují po obou stranách řady zlatnických krámků a obchůdků se suvenýry. Nicméně původní obchůdky, které existují na mostě již od 13. století, byly pro řezníky a prodavače ryb a až za vládky Cosima I. Medicejského musel všechen ten zápach pryč a do krámků se nastěhovali zlatníci a klenotníci.
Nad celým mostem prochází Vasariova chodba, postavená na žádost Cosima I., který chtěl mít bezpečný průchod z Palazzo Vecchio do Palazzo Pitti na druhém břehu řeky.
Ponte Vecchio
Galerie Uffizi
Nejslavnější florentská galerie a jedna z nejznámějších galerií na světě leží na břehu řeky Arne a zachycuje výtvarnou tvorbu od antického Říma po baroko. Ale i toto místo z nedostatku času vynechávám.
Palazzo Vecchio
Zásluhou zvonice Arnolfo s výškou 95 metrů je Pallazzo Vecchio další nepřehlédnutelnou stavbou. Středověký opevněný palác, je nejdůležitější světskou stavbou Florencie - sídlily v ní úřední orgány města a dnes slouží jako radnice.
Palazzo Vecchio ze zvonice
Palazzo Vecchio
socha Davida
Sochu Davida, nejznámější florentskou sochu, vytvořil Michelangelo Buonarotti v letech 1501-1504. Originál je umístěn v muzeu (Accademia di Belle Arti) a na místě, kde stávala, před Pallazzo Vecchio, stojí replika. Je z mramoru, 410 cm vysoká, znázorňuje biblického Davida, mladého židovského krále, těsně před soubojem s Goliášem a stala se jedním z nejuznávanějších děl renesančního sochařství a symbolem krásy mužského těla.
socha Davida
Neptunova fontána
Fontána kombinující mramor a bronz na Piazza della Signoria pochází z roku 1565.
Smůla je v tom, že mám sebou jen ministativ a většinou je velký problém někam ho rozumně postavit :-(
Neptunova fontána
A poslední snímek - tímhle jsme samozřejmě neodjeli zpátky k autobusu :-) Tahle hvězda evropských železnic, Frecciarossa (Rudý šíp), dosahuje rychlosti 360 kilometrů za hodinu, my jeli běžným příměstským vlakem. Ale koupit si jízdenku v italském automatu není až tak jednoduché...
Frecciarossa
Jednalo se o zájezd cestovní kanceláře Alka-Tour Brno, původní cena 5 200 Kč, ale zakoupeno den před odjezdem se slevou za 4 200Kč. Dvě noci v hotelu včetně snídaně formou bufetového stolu, dvě nekonečné noci v autobuse :-(
část první - Vatikán
část druhá - Řím
část třetí - Florencie - tato stránka