Vatikán, Řím a Florencie
26.-30.10.2013

za poznáním evropských velkoměst aneb italská klasika

část druhá - Řím

 

Řím (Rome nebo Roma) je hlavním městem Itálie a největším - a se svými 3,5 miliony obyvateli i nejlidnatějším - městem na apeninském poloostrově. Má bohatou kulturní tradici již od dob antiky, kdy byl střediskem Římské říše a hlavním městem celého světa - jedno z nejstarších měst v Evropě. Na slávu antického Říma navázala slavná období renesance a baroka.

 

Řím je centrem křesťanství, které se pyšní nesčetným množstvím kostelů - od překrásných bazilik, přes menší kostely až po katakomby, kde se scházeli první křesťané. Není možné navštívit Řím, aniž byste minuli kostel, najdete jich tu přes 900 a drtivá většina je římsko-katolická.

 

Organizované prohlídky s průvodcem se vzdávám, protože ta "nej" místa jsem navštívila v říjnu 2009. Vyrážím pěšky, určitě nachodím spousty kilometrů, ale počasí je příjemné - letos opravdu naposledy mně stačí tričko a kalhoty pod kolena. Ale méně rozhodně ne, do kostelů bych nemohla :-) Každopádně je to nezvyk, u nás už jsou stromy téměř bez listí a tady se stále všechno zelená :-)

Andělský hrad

Mělo to být původně mausoleum římského císaře Hadriána, ale ten se dokončení stavby nedožil. V roce 401 byla hrobka přeměněna na vojenskou pevnost a po staletí využívána jako římská vojenská bašta, útočiště papežů v dobách nepokojů či vězení a mučírna. Dnes zde naleznete bohatě freskami zdobené stěny a stropy a nádherné obrazy - vstupné činí 8,5€ a já dovnitř nejdu.

Piazza Navona

Stadion pro atletické soutěže postavený v 1. stol. našeho letopočtu byl přeměněn v ukázku barokní architektury, v paláce, kavárny a tři nádherné fontány. Tou nejslavnější je Berniniho Fontána čtyř řek z roku 1651.

 

Čtyři řeky představují čtyři kontinenty. Ganga s dlouhým veslem reprezentuje Asii a říční plavby, Nil s hlavou přehozenou kusem látky symbolizuje to, že v té době nikdo nevěděl, kde Nil pramení, Dunaj se dotýká papežova erbu, protože je to velká řeka nejblíže Římu a Rio de la Plata sedí na hromadě mincí - symbolu bohatství Ameriky (slovo plata znamená "stříbro" ve španělštině).

Žije to tady po celý den i v noci. Můžete se nechat namalovat nebo můžete obdivovat, co lze vytvořit za pomoci několika sprejů. Nebo můžete dumat nad tajemstvím levitace :-)

Fontane delle Tartarughe

Úzkými uličkami šlapu dál. I pozdně renesanční Želví fontána (Fontane delle Tartarughe) se řadí k nejkrásnějším fontánám v Římě.

Campo de Fiori

Je o pár kroků dál je Campo de Fiori, trh, který ožívá zejména ráno. Stojí zde socha Giordana Bruna - v místě, kde byl v roce 1600 upálen za kacířství.

 

Isola Tiberina a Ponte Rotto

Ponte Cestio (Cestio bridge) propojuje ostrov na řece Tibeře s čtvrtí Trastevere a Ponte Fabricio jej spojuje s bývalým židovským ghettem v oblasti Campo de Fiori. Ponte Fabricio je nejstarším stojícím mostem, pochází z roku 62 BC a jen o kousek dál jsou k vidění zbytky kamenného mostu z poloviny 3. století BC, který má z římské éry zachovány dva původní pilíře.

Piazza della Bocca della Verità

Legendární Bocca della Verità (Ústa pravdy), starobylý disk s vytesaným obličejem z mramoru, se nachází v sloupoví Santa Maria in Cosmedin, kostela s nepřehlédnutelnou sedmipatrovou zvonicí.

Circus Maximus (Circo Massimo)

Římské cirky byly budovány po vzoru řeckých stadionů, avšak byly mnohem větší. Circus Maximus, jenž se nalézal v Římě mezi pahorky Palatinem a Aventinem, byl svými rozměry 600 x 200 metrů bezkonkurenčně největší. Měl kapacitu cca 300000 diváků a mnoho dalších se dívalo ze sousedících pahorků. První závody se zde konaly již za etruských králů v 5. st. BC. Původní dřevěné tribuny byly později nahrazeny mramorovými a kamennými a v dobách největšího rozkvětu sloužil k jezdeckým a vozatajským závodům, ale zachovala se z něj v podstatě jen stopa v terénu.

Cestiova pyramida (Piramide di Caio Cestio)

Cestiova pyramidu si nechal v roce 12 BC jako náhrobek postavit Gaius Cestius Epulo. Základnu tvoří čtverec se stranou 22 m, vysoká je 27 m. Postavena byla z betonu a obložena mramorovými deskami.

Protestantský hřbitov

Hřbitov s hroby básníků (Shelley a Keats), malířů, sochařů, učenců, diplomatů, jeden z nejstarších v Evropě, je známý jako protestantský, ale obsahuje i hroby islámské, budhistické a ortodoxních křesťanů.

 

Ale mám smůlu, zanedbala jsem domácí přípravu a v neděli je otevřeno jen do 13:00 :-( Opravdu nefunguje všechno všude tak jako u nás :-( A ani přes plot toho vidět moc není:-( Tak aspoň jeden snímek z vojenského hřbitova o kousek dál.

Caracallovy lázně

K největšímu rozvoji lázeňství došlo v Římě za císařství, kdy císaři nechávali stavět budovy lázní monumentálních rozměrů. Lázně sloužily v Římě nejen ke koupání, ale také ke vzdělávání, zábavě a společenským stykům. Nejlepší představu o římských lázních vám mohou poskytnout monumentální trosky Caracallových lázní, které byly vystavěny ve 3. století na ploše 150000 m2 a pohodlně se vykoupat zde mohlo 10000 lidí. Zdi z pálených cihel se zde zachovaly do výšky až 20 metrů a nad nimi byly tehdy ještě mohutné kupolovité klenby.

Konstantinův oblouk - Arco di Constantino

V blízkosti Kolosea stojí majestátní Konstantinův oblouk, pojmenovaný po prvním křesťanském císaři Konstantinovi. Byl pro něj postaven v roce 315, na počest Konstantinovy vítězné bitvy u Milvanského mostu nad konkurentem v boji o císařský trůn, nad Maxenciem. V minulosti tímto vítězným obloukem procházely triumfální průvody, ale žádný praktický smysl tyhle oblouky - a bylo jich v Římě asi 50 - neměly.

Koloseum

Monumentální římské Koloseum je již od 1. století našeho letopočtu neodmyslitelnou součástí italské metropole. Bylo postaveno z travertinu a jednotlivé kamenné bloky drží pohromadě železné svěrky, na něž bylo spotřebováno cca 300 tun železa. Obrovský kamenný ovál je 189 metrů dlouhý, 156 metrů široký a 48 metrů vysoký, celkem pokrývá plochu 6 akrů. Zvenčí tvoří Koloseum tři podlaží arkád, nad nimiž je ještě jedno atikové podlaží. Pod římskou čtvrtého podlaží je 240 malých nosníků s otvory, do nichž se dávaly dlouhé dřevěné kůly. Na ně se pak v případě nepříznivého počasí mohla uchytit ochranná plachta, byla tak vlastně vytvořena jedna z prvních krytých hal.

Koloseum bylo postaveno pro pobavení více než 50 tisíc diváků krutými představeními jako byl boj mezi divokou zvěří a gladiátory. V centru arény se nacházela dřevěná podlaha pokrytá pískem, který dobře absorboval krev i zápach bojujících či umírajících. Amfiteátr měl také důmyslný systém podzemních chodeb, které jsou dnes odkryté a tedy dobře viditelné. Sloužily k tomu, aby mohly do arény vstupovat slavné osobnosti a vyhnuly se tak davům. Přiváděla se tudy i zvířata a gladiátoři.

Amfiteátr sloužil svému účelu po dobu téměř 500 let, tedy až do 6. století. Později se využíval jako kamenolom. Ale protože zde bylo umučeno mnoho křesťanů, má Koloseum zvláštní místo v historii raného křesťanství, a proto papež Benedikt XIV. zakázal užívání Kolosea jako kamenolomu a v r.1749 ho prohlásil za posvěcené krví mučedníků.

 

Papežské baziliky

Ale pro změnu zase trochu ze světa papežů...

 

Papežské baziliky jsou čtyři nejvýznamnější a největší římské kostely. Mají papežský oltář, hlavní oltář, kde smí mši vykonávat pouze papež a svatou bránu, která se otevírá pouze na Svatý rok a pak je zazděna zvláštními cihlami.

 

Nazývaly se kdysi patriarchální - symbolicky představovaly jednotlivé patriarcháty v období raného křesťanství

•Bazilika sv. Jana v Lateránu (San Giovanni in Laterano) -Řím

•Bazilika sv. Petra (San Pietro in Vaticano) - Konstantinopol

•Bazilika sv. Pavla za hradbami (San Paolo fuori le mura) - Alexandrie

•Bazilika sv. Marie větší (Santa Maria Maggiore) - Antiochie

 

Bazilika sv. Jana v Lateránu - San Giovanni in Laterano

Bazilika Nejsvětějšího Spasitele a sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty, známější jako bazilika sv. Janů v Lateráně resp. italsky Bazilika San Giovanni in Laterano, je trošku dál od většiny turistických atrakcí v Římě, ale lze se k ní snadno dostat od metra.

 

Mnohé stavební úpravy již skryly původní antickou a raně středověkou podobu - vysoká fasáda je z r.1736 a byla tvarována podle fasády Sv. Petra a je na ní 15 kolosálních soch a taky interiér katedrály byl několikrát přestavován a mnohokrát poničen. Významnou památkou, která se dochovala z původní stavby, je nádherný dřevěný strop a také gotický svatostánek nad oltářem, ve kterém jsou ukryty lebky sv. Petra a sv. Pavla.

 

Spojením se starým Římem jsou hlavní bronzové dveře, přenesené sem z budovy Kurie, která stála na Foru.

Odehrálo se zde mnoho významných událostí. Byl zde pokřtěn Karel Veliký, do 19. století bazilika sloužila ke korunovaci papežů a roku 1929 zde Mussolini podepsal s papežem Piem XI. Lateránskou smlouvu, kterou se formalizovaly vztahy mezi státem a církví.

Obelisk na severní straně náměstí je nejstarším v Římě, datuje se do 15. st. BC a do Říma jej nechal z Amónova chrámu v Karnaku dopravit Konstantin II. v roce 357.

 

Na první pohled celkem nevýrazná budova na náměstí Piazza di San Giovanni Laterano v sobě skrývá soukromou kapli papežů a Svaté schody. Podle křesťanské legendy po těchto schodech stoupal zbičovaný a trním korunovaný Ježíš Kristus k Soudnímu stolci Piláta Pontského v Jeruzalémě. 28 mramorových schodů, obložených dřevem nechala do Říma přivézt ve 4.století matka císaře Konstantina Velikého, který jako první uznal do té doby pronásledovanou sektu křesťanů. Místa, na kterých sa našly skvrny po Kristově krvi, jsou vyznačené zvláštními značkami se skleněnými průzory.

 

Z vnější strany budovy je výklenek zdobený mozaikami, pozůstatek jídelny papeže Lva III. Zde uspořádal papež hostinu pro Karla Velikého po jeho korunovaci v roce 800.

Santa Croce in Gerusalemne neboli Svatého Kříže v Jeruzalémě

Římská bazilika Santa Croce in Gerusalemne neboli Svatého Kříže v Jeruzalémě stojící nedaleko Lateránské baziliky byla založena na počátku 4. století na podnět císaře Konstantina, který zde chtěl uchovávat relikvie spojené s umučením Ježíše Krista.

Do současnosti se dochovalo jen osm původních žulových sloupů a ostatní jsou již skryty v betonových pilířích. Naštěstí se podařilo dochovat i nádhernou dlažbu vytvořenou technikou „cosmati“, při níž se využívalo malých kousků barevného mramoru a vytvářely se tak složité vzory a motivy. Zachovalá je také krásná freska v apsidě. V kapli relikvií si můžete prohlédnout údajné části pravého kříže, části nápisu z kříže, dva trny z trnové koruny, hřeb z kříže a dokonce prst nevěřícího sv. Tomáše. Ale tahle fotografie se mi vůbec nepovedla :-(

 

Bazilika Santa Maria Maggiore

Santa Maria Maggiore je nejkrásnější a největší bazilikou v Římě a jedním z nejstarších a nejvýznamnějších mariánských chrámů na světě. Fasáda vzbuzuje dokonale falešnou představu o interiéru. To, co vypadá jako klasicistní budova z 18.stol, je ve skutečnosti jedním z nejstarších kostelů v Římě postaveném kolem r.440 papežem Sixtem III.

Interiér baziliky si zachoval typický stavební styl raně křesťanských staveb z 5. století, vysoká a široká loď s postranními uličkami. Loď má bohatě zdobený kazetový strop, který podpírá 40 mohutných sloupů přemístěných z římských antických budov. Dnešní interiér baziliky Santa Maria Maggiore se blíží nejvíce ze všech hlavních římských chrámů svému původnímu stavu. Kromě základního rozvrhu, který zůstal beze změn, se na tom podílí zejména do značné míry zachovaná mozaiková výzdoba hlavní lodi: jedinečný starozákonní cyklus pod okny a novozákonní scény na triumfálním oblouku.

Nejvzácnější relikvie je uložena pod hlavním oltářem. Jedná se o pět kusů dřeva spojených železem. Údajně se jedná o část Kristovy kolébky v Betlémě a přitahuje sem většinu poutníků.

Tato bazilika má spojitost s dějinami našich národů - na tomto místě roku 867 papež Hadrián II. za přítomnosti svatých Cyrila a Metoděje položil na hlavní oltář slovanské bohoslužebné knihy a tak povolil používání staroslověnštiny jako čtvrtý bohoslužebný jazyk (po latině, řečtině a hebrejštině).

Basilica di Santa Prassede all’Esquillino

Jde o typickou baziliku s dlažbou z barevných mramorových kousků, kterými se tvořily složité vzory a obrazce - mozaiky z 9. století mají byzantský charakter a patří k mistrovským dílům a nejvýznamnějším byzantským památkám v Římě.

Bazilika Svatý Petr v řetězech - San Pietro in Vincoli

Bazilika San Pietro in Vincoli je bazilikou na pahorku Eskvilin založenou v roce 442 a během staletí prošla mnoha přestavbami a úpravami. Ke klenotům kostela patří řetězy, jimiž byl spoután svatý Petr.

Lákadlem číslo jedna je ale socha Mojžíše, jedna z nejznámějších Michelangelových soch z počátku 16. století. Je zachycen ve chvíli, kdy na hoře Sinaj přijal desky s Desaterem přikázání a jeho hlava je ozdobena rohy, které mají představovat paprsky světla.

Římské forum - Forum Romanum

Forum Romanum je nejstarším místem v Římě - odsud se psaly po staletí dějiny tehdejšího světa. Je obklopeno pahorky Palatinem, Kapitolem a Esquilinem a odvodňováno pomoci podzemního kanálu - v současné době je považováno za jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť na světě. Ale z mého pohledu je to jen matoucí změť ruin, osamocených sloupů dlažebních kamenů a moje představivost na tohle nestačí. Ale existují modely - vůbec nejpovedenější se mi zdálo tohle video.

 

V období antiky byla oblast centrem veškerého dění - všechny sloupy, klenuté oblouky a arkády pamatují císařské město starověkého Říma a historie těch nejstarších sahá do 7. století před Kristem. Stavěly se zde obchody, chrámy, baziliky, tržiště, sídlil zde senát, který vládl nad celou Římskou říší a nedaleko měl svůj palác i římský císař.

 

Pokud chcete shlédnout Forum Romanum jako celek, nejlepší výhled na něj se naskýtá z Via del Campidoglio a ze schodiště za Senátorským palácem, z Kapitolu.

Tentokráte jsem nešla dovnitř, vstupné 15,5€ je poměrně vysoké - následující fotografie pořízené v areálu jsou z října 2009.

Palatin

Palatin je jedním ze sedmi známých pahorků nacházejících se na území Říma. Ve starší době kamenné se na něm rozkládaly skromné osady, později pak obytná čtvrť pro římskou elitu a nakonec i staré císařské paláce. Z těch se do dnešní doby podařilo dochovat jen ruiny, ale díky rozsáhlé práci archeologů se pomalu daří sestavovat obraz tehdejší palácové zástavby. Je značně rozlehlá, se složitým půdorysem a pod stavbami se nachází obrovské podzemní prostory, které sloužily jako dílny, sklady a chodby. Právě z názvu Palatinus se odvozuje slovo palác a právě na Palatinu bylo podle pověsti založeno město Řím.

Kapitol

Kapitol neboli italsky Campidoglio byl srdcem starověkého Říma - jedná se o nejslavnější a nejvyšší ze sedmi původních římských pahorků. Po zániku římského impéria význam tohoto místa poklesl, ale o jeho znovuoživení se zasloužil papež Pavel III., který svěřil architektonickou úpravu do rukou Michelangela.

 

Kapitolské náměstí (Piazza del Campidoglio) s jezdeckou sochou Marka Aurelia lemuje Palazzo dei Conservatori (Senátorský) palác, Palazzo Nuovo a dva paláce sloužící jako Kapitolská muzea. Nejcennějšími exponáty, které muzea ukrývají, jsou sošky zakladatelů Říma - Romula a Rema a také Kapitolská vlčice.

Santa Maria in Aracoeli

Další z nekonečné řady kostelů - na Kapitolu stojí chrám zasvěcený Panně Marii: Santa Maria in Aracoeli, v doslovném překladu Svatá Maria na Oltáři nebes s nádherným pozlaceným stropem.

 

Památník Viktora Emanuela II.

Obrovský mramorový "Památník sjednocení Itálie" nebo častěji zvaný "Památník Viktora Emanuela II.", krále, který sjednotil Itálii, v Římě rozhodně nelze přehlédnout. Je 135 metrů široký a 70 metrů vysoký, jezdecká socha s rozměry 10x12 metrů v jeho centru patří k největším na světě. Součástí památníku je hrob neznámého vojína, u něhož hoří věčný oheň a stojí trvale čestná stáž.

 

Ale při stavbě tohoto monstra zničili řadu starých památek a změnili sklon Kapitolu, o který se opírá :-(

Pod sebou mám Piazza Venezia neboli Benátské náměstí, kde se setkává několik největších dopravních tepen metropole.

 

Ze schodů i z teras je nádherný výhled, ale nejúžasnější je pohled ze střechy, na kterou se lze vyvést skleněným výtahem. Ocitnete se téměř na úrovni bronzových čtyřspřeží s okřídlenými sochami vítězství, a pokud vám bude přát počasí, budete určitě okouzleni podobně, jako se to stalo mně.

Trajánův sloup a Trajánova tržnice

Trajánův sloup se tyčí i s patkou a podestou do výšky čtyřiceti metrů - uvnitř je točité schodiště a na vrcholu byla umístěna socha orla, později císaře a od roku 1587 je to socha sv. Petra. Císař Traján s velkou slávou odhalil v roce 113 na oslavu dvou vítězných výprav do Dácie - je ozdoben 300 metrů dlouhým reliéfem, kde jsou vyobrazeny detaily z římských tažení. Pomník sloužil později jako mauzoleum, v jeho podstavci byly uloženy urny s popelem císaře Trajána a jeho ženy.

Trajánova tržnice byla kdysi považovaná za div antického světa. Dnes však jen zdánlivě připomíná někdejší slávu a lesk. Císař Trajánus nechal ve 2. století postavit úžasný komplex 150 ochodů a úřadů. Jednalo se o starověkou obdobu dnešního nákupního centra, k sehnání tu bylo všechno od hedvábí až po koření, čerstvé ryby, ovoce a květiny.

Pantheon

Stavbu tohoto chrámu si objednal v roce 27 BC Marcus Agrippa jako svatostánek pro všechny uctívané bohy antického Říma. Po požáru roku 126 n.l. nechal císař Hadrián Pantheon zčásti přestavět a ten tak zůstal prakticky nezměněn dodnes. Poslední velkou změnou bylo vysvěcení chrámu římsko-katolickou církví v 7. století a jeho zasvěcení Panně Marii a mučedníkům a právě využívání Pantheonu jako katolického kostela zamezilo během následujících let jeho vykrádání a ničení, které postihlo většinu ostatních antických památek v Římě.

Pantheon je stejně vysoký, jako široký a dominuje mu obrovská kopule s průměrem 43 metru vyrobená z betonu. Jedná se o nejpozoruhodnější použití tohoto stavebního materiálu v antickém světě - největší kopule, která byla postavena bez použití železobetonu. Stěny jsou silné až 6 metrů a na vrcholu kopule je 9,1 metru široký otvor, který je společně s dveřmi jediným zdrojem světla pro celý chrám. Při dešti je voda, která okem vniká do vnitřních prostor odváděna důmyslným odvodňovacím systémem, z něhož pozorný návštěvník uvidí pouze 12 děr vyvrtaných do podlahy.

Dnes je z Pantheonu národní památník ukrývající hrobky italských králů a malířů - k nejznámějším patří hrob malíře období vrcholné renesance Raffaela Santi známého také jako Raphael (1483-1520) a italského krále Viktora Emanuela II.

Pár metrů od této pozoruhodné stavby se nachází vděčný fotografický objekt turistů: Elefantino. Jedná se o roztomilou sochu slona, nesoucího na svých zádech originální egyptský obelisk, vytvořenou Berninim.

 

Fontána di Trevi

Nejslavnější italskou fontánu rozhodně nemohu vynechat. Toto impozantní dílo dominuje malému náměstí a není jednoduché se k ní dostat - fontána je neustále v obležení turistů.

Legenda praví, že pokud hodíte přes rameno do fontány minci, můžete si být jisti, že se do Říma zase podíváte. A přispějete státní pokladně - denně odsud vyloví nemalou částku :-)

Fontána je umístěna na samém konci Aqua Vergine, cože je antický akvadukt postavený roku 19 BC, dodnes zásobující vodou kašny a fontány v historickém centru Říma. Ústřední postavou kompozice je bůh moře Neptun umístěný v přední části velkého výklenku. Je zobrazen, jak jede na voze ve tvaru mušle tažené dvěma mořskými koni. Jeden z nich je klidný a poslušný, druhý je vzpurný a nervózní. Oba koně symbolizují proměnlivé nálady moře. Po levé ruce Neptuna je socha zobrazující hojnost, po pravé ruce má Neptun vyobrazení zdraví.

Herečka švédského původu Anita Ekberg se proslavila v roce 1960 ve filmu režiséra Federika Felliniho Sladký život (La Dolce Vita) koupelí v právě této fontáně.

Španělské schody - Piazza di Spagna

Španělské schody v Římě jsou se svými 138 schody nejdelším a nejširším barokním schodištěm v celé Evropě. Byly postaveny jako spojnice na příkrém svahu mezi náměstím Piazza di Spagna v jejich spodní části a náměstím Piazza Trinitá dei Monti s kostelem v jejich horní části a dnes se pro obě náměstí používá název Piazza di Spagna. Nad schody se tyčí kostel Trinitá dei Monti a protože nedaleko je zastávka metra, končí zde mé dvoudenní toulání se Římem.

Piazza del Popolo a bazilika Santa Maria del Popolo

Na jižní straně náměstí Piazza del Popolo stojí dva kostely s kupolemi, jednak Santa Maria in Monte Santo a jednak Santa Maria dei Miracoli. Uprostřed tohoto náměstí se nachází egyptský obelisk, který sahá do výšky 24 m a na severní straně náměstí stojí bazilika Santa Maria del Popolo (Basilica di Santa Maria del Popolo). Tuto baziliku byste rozhodně neměli vynechat, interiéry totiž ukrývají skutečné poklady - jedny z nejbohatších sbírek uměleckých předmětů.

 

Na výzdobě kostela se podíleli významní umělci své doby, proto jeho obrovská umělecká hodnota spočívá právě v jeho interiéru. Najdete zde díla těch nejtalentovanějších umělců 16. a 17. století. - ta nejcennější v kapli vlevo od chóru, zvané Cappella Cerasi. Namaloval je na vrcholu své římské kariéry Michelangelo Merisi da Caravaggio a zobrazují Obrácení sv. Pavla a Ukřižování sv. Petra.

Via Appia

Via Appia byla nejdůležitější silnicí římské říše. Oficiálně byla otevřena v roce 312 BC Začínala za městskými hradbami Říma u městské brány Porta San Sebastiano a vedla v délce 195 km do města Capua v Kampánii a později, ve 2. stol., byla protažena až do přístavu Brindisi.

 

Je lemována spoustou památek, ale mně na tato tentokráte už nevybyl čas - tak jen pro úplnost či pro příště :-)

Kostel Domine Quo Vadis z 9. století, obnovený v 17. století stojí na místě, kde se sv. Petrovi zjevil Ježíš. Podle křesťanské tradice sv. Petr prchal po cestě Via Appia Antica z Říma, kde císař Nero pronásledoval křesťany a zjevil se mu Ježíš. Sv. Petr se ho zeptal „Domine Quo vadis?“ (Pane, kam kráčíš) a Ježíš mu na to odpověděl: „Eo Romam iterum crucifigi“ (Jdu do Říma, abych byl znovu ukřižován). Petr se rozhodl vrátit do města a nakonec zemřel mučednickou smrtí. Uprostřed kostela se nachází mramorové deska s otisky chodidel, které podle legendy patří Ježíšovi, ale ve skutečnosti se jedná pohanský symbol, který zajišťoval bezpečnou a rychlou cestu.

 

Kalixtovy katakomby postavené kolem poloviny 2. století jsou rozsáhlým křesťanským pohřebištěm podél silnice Via Appia. Bylo zde pohřbeno 16 papežů a nejpozoruhodnější částí katakomb je právě papežská krypta.

 

Poblíž jsou také katakomby San Sebastiano a mauzoleum Cecilie Metelly.

 

Rozhodně platí, že Řím a jeho památky se neustále mění. Rekontrukce jsou na denním pořádku a to, co bylo poprvé skryto pod lešením, září krásou a naopak mnohá místa se pod lešení momentálně skryla. I to je důvod, proč se vracet. A navic, vždyť přece "Všechny cesty vedou do Říma" aneb latinsky "Mille viae ducunt hominem per saecula Roman" (doslova Po staletí už tisíc cest vede poutníka k Římu).

 

část první - Vatikán
část druhá - Řím - tato stránka
část třetí - Florencie