hřebenem Javorníků z Velkých Karlovic do Čadce 4.-6.7.2016

... léto budiž pochváleno ...

 

Do podtitulku jsem použila slova klasika – básníka Fráni Šrámka, protože konečně je tady léto se vším všudy, čas žhavého slunce, dozrávajících jahod a borůvek, luk provoněných posečeným senem a taky čas letních bouřek. Když jsem koncem dubna vyrazila z Velkých Karlovic směrem k Pulčínským skalám, ráno v údolích mrzlo. Tentokráte vyrážím z Velkých Karlovic na opačnou stranu, do Čadce a zimy se rozhodně nemusím bát :-)

 

Turistická oblast Javorníky je nejsevernější částí česko-slovenského pohraničí a kdysi tudy vedla hranici mezi Českým a Uherským královstvím. Je to kraj rozptýleného osídlení a horských luk, kraj, který utvářeli lidé a využívali jej k obživě - kraj chudých lazů čili kopanic, kraj chudých pastvin a nízké trávy. Lesy zde střídají rozsáhlé polany a já si užiji dalekých výhledů. Čeká mne hřeben s kótami Velký Javorník (1071m), Čemerka (1052m), Čerenka (948m), Kamenité (834m), Jakubovský vrch (874m) a nejvýchodnější vrchol Javorníků nad údolím Kysuce, Chotárny kopec (906m).

 

Den první

Velké Karlovice, vlak (518 m) - sedlo Bukovina - Stratenec (1055 m) - Velký Javorník (1071 m), celkem 12,5 km

 

Z Brna vyrážím vlakem v poledne a dočkala jsem se. Je 15:53 a na stanici Velké Karlovice, zastávka konečně vysedám. Cestování vlakem ze Vsetína do Velkých Karlovic bylo opravdu "třešničkou na dortu" mého dnešního putování po kolejích. 26 km, 12 zastávek, 47 minut :-(

 

V místní sámošce doplňuji zásoby a vyrážím údolím Pluskovce do kopců. Samozřejmě po krátké zastávce u dřevěného kostela Panny Marie Sněžné z roku 1754, vystaveném na půdorysu ve tvaru řeckého kříže.

Ve svahu pod restaurací Kyčerka zaujmou dřevěné sochy, zvonička a valašský betlém. Jestli jste z Brna, jistě znáte Barvičovo knihkupectví na České - jedna ze soch zpodobňuje Jožu Barviče, rodáka z Velkých Karlovic.

Nejhorší stoupání po jednom z Bike trailů mám zřejmě za sebou. Netradičně oválná kaplička na Štrčkové stojí na místě s pěkným výhledem. Prý ji postavil jakýsi Bukovjan jako poděkování za to, že se vrátil z 1. světové války.

Kříže a kapličky jsou nedílnou součástí této krajiny. Podávají svědectví o trápení našich předků - vyrůstaly v krajině na památku šťastných i nešťastných událostí, jako projev díků za odvrácení neštěstí, epidemií, za uzdravení nebo k uctění mrtvých.

 

Pod vrcholem Javorníček stojí kaplička těsně vedle cesty. Pode mnou je údolí Pluskovec a Velké Karlovice, na obzoru hřeben Radhoště a Kněhyně.

Za sedlem Příschlop opět stoupám. Přešla jsem česko-slovenskou hranici, aniž bych si všimla kde přesně a v sedle Bukovina se napojuji na červenou hřebenovku. Plochý odlesněný vrchol Stratenec (1055 m) je porostlý nekonečnými koberci borůvek a takhle navečer je tu už celkem liduprázdno. Pod odlesněným hřebenem se klikatí javornická údolí a za nimi jako hradby hřbety Vsetínských vrchů a majestátních Moravskoslezských Beskyd s dominujícími vrcholy Radhoště (1129 m), Kněhyně (1257 m), Smrku (1276 m) a Lysé hory (1323 m). Z rozhledny je vidět i kousek na slovenskou stranu, do údolí Papradnianky.

Sluníčko barví krajinu do teplých barev. Je čas vymyslet, kde budu spát. Ale nakonec je rozhodování více než snadné. Nejsem jediná, kdo se rozhodl užít si dnešní západ slunce na Veľkém Javorníku (1071 m) a vlastně jsem tomu ráda. Nebudu se v noci bát :-)

Den druhý

Veľký Javorník (1071 m) - U Melocika (818 m) - sedle Semeteš (705 m) - Kamenité (834 m) - Marťákov kopec (854 m), celkem 34 km

 

Po noci pod oblohou s neskutečným množstvím hvězd je tady krásné letní ráno. Zamířím na východ, přes osady Gregušovci, Vrchrieka a Semeteš, do kolébky drátenictví mezi toky Kysuce a Váhu.

Pod Hričovcem pramení řeka Kysuca, která teče napřed dlouho k severovýchodu a odděluje Turzovskou vrchovinu od Javorníků. Poté se otočí k jihu, oddělujíce Javorníky a Kysucké Beskydy, a v Žilině končí svou pouť ve Váhu.

 

Posledním vrcholem s nadmořskou výškou vyšší než 1000 m je Čemerka. Ve starších turistických mapách je Čemerka zvýrazněna jako výhledový vrchol. Bohužel, vrchol je v podstatě plochý a téměř všude porostlý vzrostlým lesem, a tak výhledy z ní žádné nejsou.

 

Nad osadou Gregušovci stojí kamenný kruh. Připomíná vypálení osady Němci.

Pokračuji směrem na Čerenku, na které končí lyžařský vlek areálu SKI MAKOV.

Následující klesání po široké lesácké cestě do sedla Javorník (818 m) není vůbec zajímavé, ale jsem ráda, že jsem na chvíli v civilizaci a v restauraci U Melocika mají otevřeno. Talíř kapustnice přichází více než vhod.

A jde se dál - měla by tu být někde rozhledna. Ale když tu dřevěnou stavbičku vidím, téměř nevěřím vlastním očím. Už jsem viděla spoustu rozhleden, ale rozhlednu umístěnou na pastvině pro krávy, jejíž součástí jsou krmelce, vidím poprvé. Ne, rozhodně za ten elektrický ohradník nepolezu :-( Lysou horu vidím i odsud, ze silnice :-(

Další rozhledna má být na kopci zvaném Luby a správným směrem mne vedou zalaminované cedulky. V jednom místě je vyznačena odbočka ke studánce pod Lubami, takže nejprve bych si mohla doplnit láhev.

Nebylo to jednoduché. Odbočka byla vyznačena šipkami na stromech a nebylo to zrovna blízko. Ale napít se z dřevěné naběračky byl příjemný bonus.

Vrch Luby má dva vrcholy. Vyšší, východní vrchol leží ve výšce 911m, nižší, západní je o 2 metry nižší, ale zdobí jej 19 m vysoká dřevěná rozhledna. Ale když se k ní vydáte, koukáte a připadáte si jako blázen. Tabulka z každé strany oznamuje - zákaz výstupu nepovolaným osobám. Nu což, prohlašuji se za osobu povolanou a lezu nahoru. Chce to trochu odvahy a šikovnosti, tři plošiny jsou propojené dřevěnými žebříky. Prý tohle není turistická rozhledna, ale protipožární věž :-)

Červeně značená hřebenovka spolu s naučnou stezkou mne vede přes osadu Vrchrieka do sedla Semeteš (705 m), přes které vede silnice z Turzovky do obce Veľké Rovné. Osada Semeteš je rodištěm předků astronauta E.A. Cernana, který jako dosud poslední pozemšťan pobýval na Měsíci.

 

Ale trošku mi tohle místo udělalo čáru přes rozpočet. Potraviny jsou v úterý zatvorené a v hostinci U Cipára se nevaří :-( Ale stále fungují jako turistická ubytovna, což tentokráte rozhodně nevyužiji, protože mám sebou stan.

A jde se dál - kousek do kopce směr Bielovci a poté opět převážně po vrstevnici. Chaloupky jsou tu všude moc krásné - chalupáři je stále zvelebují.

Na několika místech se otevírá pohled směrem k rozhledně Zarúbaná Kýčera na stejnojmenném vrchu. Vypadá úžasně, ale je mimo hřebenovou trasu a v mapě k ní nevede žádný značený chodník :-( Láká mne to, láká, ale po zralé úvaze to vzdávám a pokračuji po červené :-(

 

Další úžasné místo této trasy se jmenuje Kamenité.

Na vrcholku stojí rozhledna. No spíše rozhlednička :-) Ten telekomunikační stožár se posunout zřejmě nedal, ale ten přístřešek mohli postavit někde jinde :-(

Původně jsem počítala s tím, že zřejmě někde tady přespím, ale zvládla jsem to sem docela rychle. Je před pátou, půjdu dál.

Jakubovský vrch (874 m) nabízí úžasné výhledy zásluhou vykáceného lesa.

Ale počasí se nějak kazí :-(

Jurdovci, Vrchrieka, Petránky a přede mnou je odlesněný Marťákov kopec (854 m) s kamennou rozhlednou. Tady zůstanu přes noc :-)

A výhled? Přede mnou jsou tzv. Zadní hory, část Moravskoslezských Beskyd, které kulminují Velkým Polomem (1067 m) - vesměs zalesněné vrcholky Burkův vrch (1031 m), Malý Polom (1060 m) a Polomka (983 m). A dále k severu už to jsou Slezské Beskydy s výrazným zlomem na úrovni Velkého Stožku (978m) a o něco blíže Girová (840m). A samozřejmě nezaměnitelná silueta Lysé hory, která mne provází už druhý den, podobně jako hřeben Malé Fatry s nepřehlédnutelným Velkým Rozsutcem. Ale není čas se rozhlížet, blíží se bouřka :-(

Bála jsem se, že se budu za bouřky bát a řešit, zda-li je bezpečněji ve stanu, v kamenné rozhledně nebo v dřevěném turistickém přístřešku, ale bouřka se vyřádila v Beskydech. Blesky rozsvěcovaly oblohu, ale zvuky hromu zůstaly hodně daleko.

 

 

Den třetí

Marťákov kopec (854 m) - Chotárny kopec (906 m) - Vojtov vrch (840 m) - Kýčera (690 m) - Čadca, vlak (410 m), celkem 13 km

 

Ráno je kouzelné. Údolí Kysuce skrývá mlha a já jsem ráda, že jsem tak vysoko.

Do Čadce to už není daleko a jakmile zdolám Chotárny kopec (906 m), poslední vrchol hřebene Javorníků, mohu volit ze dvou variant - po červené kolem hotelu Husárik či po zelené Přes Vojtov vrch. Volím zelenou a Vojtov vrch je moc příjemným místem - dokonce i se studničkou a posezením.

Je tu nádherně, ale každé putování jednou končí. Je třeba dojít do Čadce a sednout na vlak. Což samozřejmě není tak úplně jednoduché. Za mezinárodní jízdenku Čadca - Brno chtějí 17,80€, ale pokud si cestu rozdělíte, spoustu ušetříte. Kupuji v pokladně pouze jízdenku do Mostů u Jablunkova za 1€ a jízdenku z Mostů do Brna přes mobil za 327 Kč. Namísto 17,80x27=480 Kč platím 327+27=354 Kč.

 

A tipy, co zůstaly pro příští návštěvu - k zajímavostem v údolí Kysuce patří Korniansky ropný pramen, pramen ropy na horské louce či poutní místo pramen Živčáková, na východních svazích vrcholu Okrúhla nad obcí Turzovka. Kamenné koule v Megoňkách. A samozřejmě rozhledna Zarúbaná Kýčera.

 



 

copyright Alena