Rumunské hory 16.-25.6.2017

Tibles + Rodna + Maramureš

 

Je čas splnit si zase jeden sen a vyrazit konečně do rumunských hor. Cestovní kancelář Kudrna nabízí ideální příležitost, poslední volná místa v zájezdu nazvaném Za probouzející se přírodou Karpat - nejen pro kytkomily. Protože na týdenní přechod natěžko se vším potřebným na zádech si bez předchozích zkušeností netroufám a tenhle zájezd bude s částečnou podporou autobusu, tj. během zájezdu bude možno v supermarketu dokoupit základní potraviny, doplnit proviant či náhradní oblečení z autobusu a autobus nás vždycky popoveze mezi pohořími.

Jedna třetina Rumunska je tvořena převážně zalesněnými horami, druhou třetinu tvoří zalesněné kopce a náhorní plošiny a zbývající třetina jsou roviny, většinou intenzivně obdělávané. My zamíříme na sever, k rumunsko-ukrajinské hranici. Maramurešské a Bukovinské Karpaty (Carpații Maramureșului și Bucovinei) tvoří nejsevernější část rumunské části Karpat. Nejvyšším vrcholem je Pietrosul Rodnei (2303 m) v pohoří Rodna.

 

Balení mně tentokráte trvá déle. Není radno experimentovat s něčím, co není odzkoušené a je třeba počítat s velkými výkyvy počasí. Spolehlivý nepromokavý stan odolný proti větru, karimatku v obalu, přiměřeně teplý spací pytel zabalený v nepromokavém obalu, kvalitní nepromokavé boty, návleky, pláštěnka proti dešti, neprofukavá a nepromokavá goretexová bunda a čepice je samozřejmě základem. K tomu musím přidat ešus, lžíci, hrneček na čaj, vařič a bombu s plynem a přiměřenou zásobu potravin - převážně instantních polotovarů. Hlavně žádnou váhu navíc - na zádech toho zas tak moc neunesu a chci si to užít a ne se fyzicky zničit.

 

Nakonec si potraviny na každý den "balíčkuji" ve stylu k snídani vločková kaše, hrst ořechů, lžíce sušeného mléka, lžíce instantního čaje, k večeři instantní polévka do hrnečku či čínská "nudlovka", ochucený kuskus (prodává se v TESCU) či bramborová kaše a k tomu hrst sušené cibule, sušeného masa, sušených rajčat, sušené petrželky a parmazánu na vylepšení. Vašek nad touto podomácky vyrobenou směsí sice nevěřícně kroutí hlavou, ale mně voní :-) K obědu přidávám müsli tyčinku, polystyrénový "chleba", suchý salám či korbáčik. Hlady neumřu :-)

 

Vyrážíme z Brna v pátek večer. Čeká nás noc v autobuse, hraniční kontrola (protože Rumunsko je sice v EU, ale ne v Schengenu) + výměna peněz (1€ = 4,535RON, tj. 1RON = 5,517Kč, ceny jsou v Rumunsku na stejné úrovni jako u nás) a v sobotu dopoledne rovnou vyrazíme na první túru. Předpověď počasí není vůbec příznivá, jedeme do deště :-(

 

Medvědi a vlci jsou zvěří plachou a je vzácností je zahlédnout při dodržování základních pravidel. Větším problémem jsou ovčáčtí psi, kteří jsou skvělými hlídači a stáda a salaše hlídají velmi zodpovědně a není radno si je připouštět k tělu. Z větší skupiny lidí mají psi větší respekt než z jednotlivce a nedoporučuje se tedy pohybovat se v horách samostatně, ale minimálně ve dvojici. Pomáhá sehnutí pro kámen a napřažení k hodu nebo hůl či klacek. A tak poslední, co přidávám na hromadu, jsou trekové hůlky.

 

Slova jako buna ziua (dobrý den) a muscumesc (děkuji) by měl znát každý návštěvník rumunských Karpat. Ještě posunout hodinky o hodinu dopředu a dobrodružství může začít.

 

část první - Munții Țibleș

Pro začátek nás čeká taková rozcvička, jednodenní výlet nalehko pohořím, které se běžně nechodí. Prý ale za ty výhledy na Rodnu a Maramureš stojí, takže uvidíme - nejvyšším místem pohoří je trojice vrcholů těsně vedle sebe: Arcer (1829 m), Tibles (1839 m) a Bran (1840 m).

 

Vyrážíme z údolí za vesnicí Grosii Tiblesului. Nevypadá to dobře, sice neprší, ale čeká nás bláto, mokro a pokud se nestane zázrak, tak žádné výhledy, protože jakmile nabereme výšku, zmizíme v mracích. Naštěstí jdeme nalehko, autobus pohoří objede a počká na nás přímo v místě, kde budeme tábořit.

 

Vyrážíme z nadmořské výšky 600 m, takže nás čeká převýšení 1200 m nahoru a poté 1100 m dolů :-( Pořádná rozcvička :-(

U chaty zvané Refugiul Arcer se Ozzymu podaří rozdělat oheň a tak se snažíme naakumulovat trochu toho suchého tepla. Jsme ve výšce 1420 m a už nějakou dobu šlapeme v mracích.

Občas se šedivé mraky částečně protrhají, ale jsou to tak krátké chvilky, že člověk většinou ani nestačí vytáhnout fotoaparát. Neprší, ale mokro působí zevnitř (převýšení bylo značné) i zevně (zásluhou mokré trávy).

 

A jsme nahoře v nadmořské výšce 1839 m, na prostředním z trojvrcholu s krásnou zvoničkou.

Hlavně se držet na dohled toho přede mnou :-(

Ze sedla mezi vrcholky Tibles a Bran míříme na opačnou stranu hřebene. Čeká nás nepříjemná část po málo zřetelné a zarostlé pěšině kosodřevinou, jalovci a borůvčím. Postupně začíná mrholit - prostě ideální počasí na turistiku :-(

Nic příjemného :-( A o mnoho lepší to není ani po kamenité svážnici :-(

Konečně... Aby nikdo nezabloudil, dělá nám průvodce značky jasně oranžovým sprejem na každém rozcestí - každá potěšila ujištěním, že jdu dobře, ale tahle byla opravdu vítaná.

A rychle postavit stan, uvařit něco teplého pro zahřátí a pokusit se vysušit boty. Momentálně neprší, ale dle předpovědi bude pravděpodobně pršet celou noc a zítra to nemá být lepší... Příjemný večer s kytarou u ohně nás rozhodně nečeká, ale kromě navlhlých bot mám zatím všechno suché.

Pokračování:

- část druhá Rodna

- část třetí Maramureš