Rumunské hory 16.-25.6.2017

Tibles + Rodna + Maramureš

 

část druhá - Munții Rodnei neboli Rodna

 

Dovolím si začít slovy Miloslava Nevrlého, který tyto hory nazval Pěnišníkové:

 

...Nahoře, na dva tisíce tři sta metrů vysokých hřebenech Rodnejských Alp, jsou krásné říše: trávy, zelené hřbety, milióny červených rododendronů, nízkých a něžných. Dvakrát denně bouřky, mlhy i slunce. Líbilo se mi v rodnejských horách. Jdeš hřebenem dny k jihovýchodu a všude jen trávy: lesy jsou až hluboko pod tebou. Občas jezírka, jezera, stáda. Po skalách posedávají podhorní pěvušky, mají divoce svištivý let. Opuštěné hřebeny...

Z knihy Karpatské hry od Miloslava Nevrlého.

 

A co říká turistický průvodce? Romantické, opuštěné pohoří bez turistického zázemí, bez komunikací a lidských obydlí, vzhledem podobné Západním Tatrám, s typickými porosty pěnišníku a stády volně se pasoucích koní. Hřebenovka dlouhá 60 kilometrů (procházka na cca 6 dnů) je značena červeným pásem a označena jako náročná, ale pokud to terén umožňuje, chodník obchází vrcholy na trase úbočím. Severní svahy jsou poměrně strmé, jižní mají povlovnější charakter. Doporučuje se chodit ve skupině, protože trasa prochází pastvinami a spát ve volné přírodě - jedná se o národní park a nemělo by se spát mimo vyhrazená místa, kterých je ale dost.

 

Pěnišník je český název pro rododendron a vrcholové partie Rodny jsou posety miliony červených pěnišníků. Před námi je třídenní přechod části pohoří Rodna - nahoře strávíme dvě noci a pokud počasí dovolí, zdoláme i nejvyšší horu Rodny, Pietrosul Rodnei s nadmořskou výškou 2303 m.

 

Autobus nás vyvezl do výšky 1416 m, do sedla zvaného Pasul Prislop. Nebylo to jednoduché ani rychlé, silnice z Borsy prochází rozsáhlou rekonstrukcí, ale podařilo se. Jenže prší :-( Naštěstí je zde otevřená chata - během několika hodin jsme dali nějaké ty čaje, kávu, něco ostřejšího a zájemci dostali i horkou vodu na zalití instantní polévky, protože v chatě k jídlu nic nemají. Ti méně trpěliví vyrazili ještě za deště, my trpělivější se dočkali. Úderem čtvrté odpolední přestalo konečně pršet. Skvělé, do sedla Șaua Gărgălău (1905 m) je to necelé tři hodiny chůze.

 

Ale nejprve krátká prohlídka místního kláštera Nejsvětější Trojice tj. rumunsky Mănăstirea Sfânta Treime. Jeho základní kámen byl položen v roce 1999, funguje od roku 2008 a stále se zde pilně buduje. Vlastně celé sedlo je momentálně jedno velké staveniště. Žádná romantika, ale hotely a sedačková lanovka :-(

S výhledy je to horší, ale což, mohlo být hůř.

A kytiček bude rozhodně více než včera.

Občas se objeví i sluníčko a hned se šlape veseleji.

A jsme v cíli dnešní etapy. Ze sedla Gargalau vidíme stany na rovince kousek pod námi.

Z fotografií to není až tak zřejmé, ale postavit stany nebylo vůbec jednoduché. Příšerně, ale opravdu příšerně foukalo :-( Docela jsem měla obavy, jestli to stan vydrží. A můžu si do svého deníčku připsat další NEJ: nejsilnější vítr při stavění stanu.

Nakonec se mi podařilo i uvařit večeři v závětří předsíňky podepřené trekovou tyčkou. Ještěže je zde terén takový, že není problém důkladně zarazit všechny kolíky, konstrukce i tkanina vypadá, že vydrží, ale to tedy bude noc v takovém kraválu :-( Ani dnes nebude posezení s kytarou, jediné, co lze v podstatě podnikat, je zalézt do stanu :-( Chtěla jsem si vylézt na hřeben udělat ještě pár fotografií, ale vylézt na návětrnou stranu vůbec nepřipadalo v úvahu. Neskutečný vichr si se mnou doslova pohrával.

Vítr lomcoval konstrukcí stanu celičkou noc, ale k ránu přece jen trošku polevil. Vyrážíme až v 9, to ještě stihnu po snídani vyběhnout nahoru :-) Jedno plus ten vítr měl, usušil všechno včetně vlhkých bot, protože byl sice silný, ale ne studený.

 

Čokoládová vločková kaše zahřála i zasytila.

Tímto směrem budeme pokračovat - uprostřed Galatului (2048 m), poté pošlapeme úbočím hory Puzdrelor (2189 m). Ta špička napravo, vyčuhující jen kousek, je Pietrosul Rodnei, nejvyšší vrchol Rodny a k němu se dostaneme až zítra.

Nachází se zde pár fotogenických ples, ale mnohé svou velikostí připomínají spíše větší kaluže.

 

Opačnému směru vévodí Varful Gargalau (2159 m), hora, po které získalo sedlo své jméno. Tam jsme se měli podle původního programu podívat včera odpoledne nalehko.

Nádhera.

Sbalit, batoh na záda, hole do ruky a jde se :-) Vyšlápneme na první dvoutisícovku, Galatului měří 2048 m.

 

S pověstnými psisky, kteří nejen shánějí dobytek, ale taky jej chrání před medvědy a vlky, naštěstí problémy nemáme.

Je skvělé, že si člověk nemusí nést větší zásoby vody, pramenů míjíme během dne několik.

V místech, kde ještě neroztály poslední zbytky sněhu, kvetou šafrány a nádherná je prvosenka nejmenší.

Krátká pauza, vrcholek Repede jsme si většinou podešli úbočím.

Ze sedla Tarnita La Cruce je to k jezírku Lacul Rebra jen kousek. Dneska budeme spát v nadmořské výšce 1910 m, takže si mohu zapsat další NEJ: nejvýše položené místo k přespání ve stanu.

 

Vody na vaření i pití je na tábořišti dostatek, proto doplňujeme energii i tekutiny co to jde. Noc bude zřejmě v této výšce chladná.

Místo pro stan jsem si vybrala s ohledem na směr východu slunce, ale žádná zvláštní podívaná nás ráno nečekala.

Ale později se přece jen jakž takž vypočasilo. Před devátou vyrážím s prvními nedočkavci - čeká nás Vf. Buhaiescu Mare (2119 m), Vf. Rebra (2268 m), sestup do sedla Curmatura Pietrosului (2090 m) a výstup na nejvyšší vrcholek Rodny, což je Pietrosul Rodnei (2303 m).

Smůlu máme v tom, že právě tento vrcholek se stále ještě skrývá v mracích :-(

A tak výhledů si až tak moc neužijeme :-( Rumunští bohové nám očividně nejsou nakloněni :-( Škoda, městečko Borsa by pod námi bylo jako z letadla. Nevidíme ani slibovanou Hoverlu, nejvyšší horu Ukrajiny. Čepice je každopádně mým nejvyužívanějším oděvním doplňkem :-(

 

Nocleh si v přístřešku rozhodně neplánujte, nouzový úkryt je zaházený odpadky!!!

Následuje "nekonečný" sestup dolů - nejprve k ledovcovému jezeru Iezer obklopeným ze tří stran skalnatými srázy a k meteorologické stanici, což je ta hezčí část a poté nepříjemný a dlouhý sestup po kamenité vozové cestě sjízdné terénními vozy lesem bez výhledů.

Musíme až tam dolů, do centra městečka Borsa, kde nás u supermarketu čeká autobus. Borsa leží v nadmořské výšce 650 m, takže nebýt sestupu z marockého Tubkalu, mohla bych si připsat další NEJ - sestup 1653 m na vzdálenost 11,5 km a v délce cca 4,5 hodiny.

V supermarketu sahám po bagetce, kelímku jakési pomazánky a plechovce. Mám toho dost :-( Nad místním Penny marketem je krásně vidět, odkud jsme přišli.

Dneska budeme spát v kempu, abychom stihli ranní odjezd úzkokolejky, takže večeři budeme jíst u stolu příborem a taky bude teplá sprcha :-) To nezní špatně :-)

 

Pokračování:

- část první Tibles

- část třetí Maramureš