hřebenovka Bílých Karpat 13.-16.7.2018

pěšky po česko-slovenské hranici z Velké nad Veličkou na Vršatec

 

Bílé Karpaty vytvářejí výraznou přírodní překážku mezi Považím a Pomoravím, táhnou se od jihozápadu k severovýchodu cca 70 km. Bílé Karpaty jsou společným dílem člověka a přírody. V oblasti převládají listnaté lesy, převážně bukové, ale to nejslavnější z Bílých Karpat jsou louky. Dovolím si citovat slova Miroslava Nevrlého z knihy Nejkrásnější sbírka:

Rozlehlé, nekonečné, nádherné louky na svazích táhlých kopců, na strmých stráních. Nejsou přirozené, vytvořili je před staletími lidé tím, že vyrubali les a pak je neustále dotvářeli, ručně kosili, ošetřovali a nedovolili lesu, aby se zase vrátil na svoje původní místo. Ale – a to je na těch lukách to nejhezčí – lidé nevykáceli všechny stromy, ale tu a tam uprostřed květnatých barevných luk, kde kromě trávy rostou velice vzácné rostliny, třeba zemní orchideje, stojí najednou mohutný osamělý strom. Dub, javor, buk. Snad kvůli stínu nebo jako dávné hraniční znamení, snad jen proto, že je to krásné, nevím.

 

Vrcholů převyšujících 900 m, tzv. devítistovek, je zde 5 - Velká Javořina (970 m), Chmeľová (925 m), Jelenec (925 m), Velký Lopeník (911 m) a Kobylinec (911 m). Moje trasa povede přes čtyři z nich, vynechám jen Kobylinec, nejvýchodnější devítitisícovku už za hranicí CHKO Bílé Karpaty/Biele Karpaty. Nevede na něj žádná turistická značka a na jeho zdolání už mi zřejmě nevybude čas a ani energie, protože si sebou ponesu stan, spacák a taky základní zásobu potravin a spočítala jsem to na cca 100 km.

 

 

den první

 

Velká nad Veličkou (žst) - NPR Zahrady pod Hájem - Háj (573 m) - NPP Búrová - NPR Porážky - Lesná (696 m) - Kamenná búda - U Bětina Javoru (828 m) - Velká Javořina (970 m), cca 22 km

 

Cestování z Brna do Velké nad Veličkou je na vzdálenost 107 km v kombinaci se spěšným vlakem otázkou necelých dvou hodin a s univerzální jízdenkou za pouhých 78 Kč (pozor, s tarifem ČD zaplatíte 156 Kč).

V místní sámošce doplňuji zásobu tekutin a po zelené vyrážím k NPR Zahrady pod Hájem. Mířím tak trochu cestou necestou. Respektive cestou, ale nevyznačenou turistickými značkami.

 

Na přelomu jara a léta je tahle louka plná orchidejí, ale už je půlka července a letos ještě k tomu děsné sucho :-( V květnu to tady vypadá mnohem lépe. Kytičky tentokráte nebudou - jen maliny a ostružiny vylepší odpolední svačinku :-)

Přes vrchol Háj pokračuji směrem k NPP Búrová.

Důvodem ochrany na Búrové je ojedinělý výskyt kýchavice černé, ale do té trávy dosahující výše mých ramen rozhodně nepolezu, když nevím přesně kam :-(

Průchod přes louky od Suchova k NPR Porážky trošku komplikují plochy, které ještě nejsou posekané :-( I tady převažuje žlutá :-(

NPR Porážky, komplex luk se solitérními stromy v nadmořské výšce 530 až 640 m, je jedinou lokalitou všivce statného v ČR. Ten kvete v červnu, takže i na něj je už pozdě.

Má to jedinou výhodu, časově to zvládám naprosto v pohodě a na Javořinu, kde mám v plánu nocovat, to určitě stihnu ještě před západem slunce.

Mám toho dost... Vařit se už dneska nebude, dorazím zbytek řízku od oběda a zalezu do spacáku. Vychází to na 22 km s převýšením 1000 m nahoru a 300 m dolů. Z pohledu toho, že jsem z Velké vyrážela o půl druhé odpoledne, je to slušný výkon. A kousek ode mne si stan postavila dvojice se psem, takže noc bude naprosto v pohodě :-)

 

 

den druhý

 

Velká Javořina (970 m) - Holubyho chata (915 m) - Jelenec (925 m) - Květná (366 m) - Nová hora (552 m) - Janáčkova kyselka - Staré Díly (385 m) - Velký Lopeník (911 m) - Pod Malým Lopeníkem - Lopenické sedlo 690 m) - Mikulčin vrch (799 m) - Rapantův vrch (788 m) - Vyškovec - Pod Kykulou - Machnáč (771 m), cca 26 km

 

Teplota sice byla příjemně letní, ale foukalo celou noc. Snažila jsem se i o nějakou tu noční fotku, ale v tom větru se mi moc nedařilo.

Ráno vařím instantní vločkovou kaši a užívám si výhledy. Vítr mne sice v noci strašně rušil, ale stan je jeho zásluhou naprosto suchý.

Mým dalším cílem je Jelenec. Asi 30-ti metrová železná věž v areálu opuštěného vojenského objektu je volně přístupná a je z ní asi nejkrásnější rozhled v Bílých Karpatech a předčí i rozhled z Javořiny. Ale výstup po železném žebříku rozhodně není pro slabší povahy.

Vylezu do čtvrtého patra - nade mnou je ještě jedno, ale je plné antén.

Nedá se nic dělat, všechnu tu včera nasbíranou nadmořskou výšku ztratím sestupem do Květné, části obce Strání :-(

Mezi mnou a masivem Lopeníku je ještě jeden hřebínek - Nová hora (552 m). Je z ní pěkný výhled na masiv Velké Javořiny (970 m) i Velkého Lopeníku (914 m), ale to převýšení v letním horku bude náročné :-(

Je čas si uvařit něco k obědu, protože zde mohu doplnit zásobu vody - sírno-železitou vodou ze studánky zvané Březovská nebo taky Janáčkova kyselka. Březová byla kdysi známá svými prameny sirovodíkové vody a dokonce se tu kdysi stáčela pod názvem Blumenbašská kyselka. Sice mi zrovna nechutná, ale radši ji naberu, vařit se z toho asi v případě nouze dá.

Kolem rozcestníku Staré díly šlapu po zelené okrajem pole kolem potoka směrem k lesu.

Výstup lesem jakoby neměl konce :-( Nahoru, nahoru, furt nahoru... bez výhledů...

Na vrcholu Velkého Lopeníku stojí pomník, informační panel, spousta laviček a 22 metrů vysoká rozhledna z kamene a dřeva z roku 2005. Kousek pod vrcholem je i studánka, ale vody je v ní momentálně málo a k pití moc neláká - jistější bude koupě PET láhve v bufetu pod rozhlednou.

 

Počasí se prudce mění, modrou oblohu vystřídaly tmavě šedá mračna. Jsem zaváhala, že jsem nahoru nešla hned :-(

Chvíli váhám, zda-li tady nezůstat na noc. Ale je příliš brzy, ještě můžu šlapat tři hodiny a dostanu se tak o velký kus dál.

 

V Lopenickém sedle se mraky konečně protrhávají a opět svítí slunce.

Přede mnou je Vyškovec, kopaničářská obec. Byla založena v 18. století a jméno získala podle vyhlídkového hraničního kopce, který se však dnes jmenuje Kykula (746 m). Zachovaly se zde lidové stavby Kopanic, ale kaple Panny Marie Královny na hřebeni směrem na Mikulčin vrch je z roku 1998. Zvonička je hezká, ale když nahlídnete dovnitř, rozsvítí se uvnitř reflektory a automaticky se spustí hudba. Jen škoda, že z pramene u kapličky neteče ani kapka :-(

Památník amerických pilotů stojí v sedle hned vedle silnice - připomíná padlé dvou bombardérů z letecké bitvy nad Bílými Karpaty 29. srpna 1944, více viz www.leteckabitvakarpaty.cz.

Mám před sebou posledních pět kilometrů - dneska budu spát na kopci s názvem Machnáč (771 m), známý nádherným výhledem.

Stihla jsem to tak akorát. Před krátkou přeháňkou už jsem se mohla schovat do stanu. Mám za sebou 26 km, ale nastoupaných 1200 m a zklesaných 1400 m mi dalo docela zabrat. Už nikdy nepolezu na Velký Lopeník z Březové po zelené :-(

 

pokračování

 

 



 

 

copyright Alena