Opavsko 18.-19.8.2018

na kole krajinou mého dětství

 

výlet druhý

Opava - Stěbořice - Svobodné Heřmanice - Leskovec n/Moravicí - Dvorce - Domašov n/Bystřicí - Hrubá Voda - Hlubočky - Velká Bystřice - Olomouc, cca 100 km

 

Mám před sebou pořádný kus cesty, takže žádné dlouhé nedělní vylehávání v posteli dneska nebude.

 

Poutní kaple sv. Anny stávala od 18. století na kopci za Opavou, v místě, kde se propojovaly polní cesty od Jaktaře, Zlatníků, Slavkova, Otic a Opavy za hospodou U Latarny. Nejdřív ji zničil požár, poté konec 2. světové války, ale vždy byla obnovena. Pak se stala součástí vojenského cvičiště a v roce 1959 Lidové milice v rámci námětového cvičení kapli rozstříleli. Kaple zanikla, kameny a cihly si poodváželi místní a místo se proměnilo ve smetiště. Za pár desítek let už mnozí netušili, proč se tomu místu říká "na Svaté Anně". A patřila jsem k nim i já :-(

Díky nadšení lidí z okolí opět kaple slouží jako poutní místo a z kaple uvidíte nad sebou nebe - unikátní kovová kaple tvarem a velikosti připomínající původní kapli byla požehnána na svátek sv. Anny v roce 2003.

Cyklotrasa mne vede kolem Stěbořického rybníka a poté se napojuji na silnici.

Následuje Nový Dvůr (je tady arboretum), Hlavnice, Bratříkovice a Svobodné Heřmanice, hlavní důvod, proč jedu zrovna tudy.

Západně od vesnice poblíž železniční zastávky Svobodné Heřmanice na trati Opava východ – Svobodné Heřmanice se nachází zatopený břidlicový lom Šifr (též Šifry). S délkou lomu 500 m, šířkou 30-70 m a maximální hloubkou 36 m dnes slouží ke koupání a k potápění. Tento lom byl největším povrchovým lomem na těžbu břidlice v oblasti Nízkého Jeseníku. Zároveň patřil i k nejstarším, těžba břidlice zde údajně probíhala již od roku 1775. Klínováním a osekáváním ploten motyčkami se břidlice používala především k pokrývání střech.

Je to sem z Opavy 20 km, ale nikdy jsem tady nebyla na kole. Jako děti jsme sem na výlet s rodiči jezdili vždy vlakem - lokálkou přes Otice buď do Mladecka na koupaliště nebo sem, do Svobodných Heřmanic, protože tady měla lokálka po zrušení úseku mezi Svobodnými Heřmanicemi a Horním Benešovem v roce 1970 konečnou.

Parádně jsem si zaplavala, ale mám ještě před sebou spousty kilometrů, takže žádné dlouhé povalování, jede se dál :-)

Slezská Harta, přehradní nádrž na řece Moravici, slouží jako předzdrž před vodárenskou nádrží Kružberk a taky k rekreačním účelům.

Stavba byla zahájena v roce 1987, dokončena v roce 1997 a částečně zatopila obce Nová Pláň, Rázová, Dlouhá Stráň, Leskovec a Roudno. Téměř zcela byl zatopen Karlovec, z něhož zůstal zachován pouze kostel sv. Jana Nepomuckého.

 

Kamenitá hráz má výšku 65 m

Následují Bílčíce, Májůvka a Dvorce.

Hranice historických Sudet jsou zřetelné i sedmdesát let po vysídlení Němců. Kousek jsem jela po silnici 1. třídy spojující Opavu, Šternberk a Olomouc, ale jsem ráda, že se zase vracím na zapadlé silničky.

 

Cesta Česko-německého porozumění leží na úpatí Červené hory.

Každý rok přibývají žulové desky s nápisy vyjadřujícími odhodlání kráčet v Evropě cestou porozumění - prvních 23 desek bylo na své místo položeno v roce 1999.

V roce 1758 v těchto místech proběhla jedna z bitev prusko-rakouských válek, dnes označovaná jako bitva u Guntramovic. Nemilosrdné boje připomínají masové hroby, z nichž jeden je právě na tomto místě. Tuto bitvu ještě Rakušané pod vedením generála Laudona prohráli, ale tu další, o dva dny později u Domašova, vyhráli.

Dominantu místa dnes tvoří kaple smíření z roku 2011.

Je nádherný letní den a užívám si výhledy na krajinu Nízkého Jeseníku. Červená hora (749 m) je nejvyšším bodem okresu Opava a památník stojí v nadmořské výšce 680 m - jsem v polovině dnešní etapy a v nejvyšším místě, mám za sebou 50 km a z ukazatele úrovně baterie ubyla první čárka z pěti.

Nad Domašovem stojí další památník z prusko-rakouských válek. Černý kříž připomíná legendární bitvu, kdy Rakušané pod vedením generálmajora Laudona a Žiškoviče porazili zásobovací konvoj Prusů a následkem toho byl pruský král Fridrich II. donucen ukončit obléhání Olomouce a vyklidit Moravu. Bitva u Guntramovic a Domašova tak byla definitivním zlomem v boji o Moravu.

Generál Laudon nabyl na Moravě svými úspěchy nad Prusy veliké popularity a dodnes se zpívá písnička:

V Domašově křižuju říčku Bystřici, která bude mým společníkem až do Olomouce, ale modře značená cesta pro pěší přes skalisko Malý Rabštýn zřejmě nebude sjízdná na kole a tak musím překonat ještě jeden kopec směrem na Jívovou. Pro elektrokolo to nebude vůbec žádný problém :-)

Podél potoka Jírovec sjíždím zpátky do údolí Bystřice k Magdalenskému mlýnu. Mými společníky budou říčka Bystřice, tunely a mosty železniční tratě z Olomouce přes Bruntál a Krnov do Opavy a blátivá lesní cesta plná louží. A navíc to docela drncá :-(

U Smilovského mlýna se situace trochu komplikuje. MTB Brody asi nebude tou lepší alternativou pro elektrokolo :-( Ale ani varianta s prudkým stoupáním do svahu po šotolinové lesní cestě není nic moc :-( Ale přežila jsem to já i kolo.

V Hrubé Vodě začíná asfalt, takže teď už to bude jen na pohodu :-)

Park sportu Hrubá Voda plní funkci příměstského střediska pro Olomouc. Disponuje 4-sedačkovou lanovkou a dvěma vleky, je zde celoroční bobová dráha, Kamzíkovo dobrodružné hřiště v korunách stromů a hromada dalších aktivit.

Kilometry z mírného kopečka pěkně přibývají a kaňon při dolním toku Bystřice kontrastuje s rozlehlými nížinami Hané.

Tachometr ukazuje přesně 100 kilometrů a v Olomouci v pohodě stíhám nízkopodlažní vlak s odjezdem do Brna v 17:11. Cestování s elektrokolem olomouckým podchodem už mám od pátku vychytané :-)

 

předchozí díl