přechod Beskyd 23.-26.4.2020

z Jablunkova přes Velký Polom, Bílý Kříž,
Bumbálku, Soláň a Vsackou Tanečnici do Rožnova

 

den druhý

Muřinkový vrch, kaple (930 m) - Čuboňov (1014 m) - Malý Polom (1061 m) - Polomka (984 m) - Bílý Kříž (927 m) - Doroťanka (676 m) - Konečná (689 m) - Bobek (871 m), cca 23 km

 

V noci se samozřejmě občas takto sama bojím, tma v lese je stresující a neznámé zvuky obzvlášť. Tma podněcuje představivost a vyvolává nejistotu. Nejlepší je to zaspat a usnout jako dřevo, ale to tak snadno nejde. Bývá to spíše naopak, člověk se marně snaží usnout a ani únava nepomáhá v kombinaci s nepohodlím. Ale pokud nocujete v české přírodě, nejdůležitější je si uvědomit, že nejnebezpečnějším tvorem v lese je sám člověk (a klíště). A magoři se drží ve městech a hospodách.

 

Ale trošku strašidelné bylo tentokráte i to, že celou noc u kapličky hořela svíčka.

Ale ráno je vždy veseleji :-) A když se k tomu přidá slunce a modrá obloha, nemá to chybu. I s tou teplotou těsně nad nulou :-)

Přemisťuju se ze stínu stromů do míst, kde již hřeje sluníčko. Na plůtku krásně vysuším spacák a se stanem starosti nemám, protože ten je zcela suchý, po nějaké rose seshora či zadýchání zevnitř ani památka. K snídani bude samozřejmě instantní vločková kaše. Lepší by byly dvě, porce jsou to mini, ale mám je přesně odpočítané.

Ještě doplnit vodu a mohu vyrazit.

Červená značka spoustu vrcholů obchází po vrstevnici, což je pohodlné, ale trochu fádní. Burkův vrch (1032 m) takto podcházím, ale pak už se držím pěšiny mezi hraničními kameny přes bezejmenný kopec s nadmořskou výškou 1021 m a občas si užívám parádní výhledy, které bych z červené neměla.

Za války byla hranice mezi Protektorátem Čechy a Morava a Slovenským štátem osázena hraničními kameny s označením S (Slovensko) a D (Deutschland). Po válce bylo D vymazáno tak, že kameníci namísto něho vytesali do kamene obdélník. Po rozdělení Československa v roce 1993 pak do obdélníku vytesali písmeno C. Takto upravené kameny můžete vidět po celé délce česko - slovenské hranice.

Následuje Čuboňov (1014 m), další tisícovka Polomského hřbetu.

Z Čuboňova prudce klesám do sedla po okraji přírodní rezervace Malý Polom na slovenské straně a poté opět stoupám až k vrcholu Malého Polomu (1061 m). Možná ten kámen pamatuje doby, kdy se stal trojmezím Protektorátu Čechy a Morava, Slovenského štátu a Polska, ještě předtím, než Polsko zabrali Němci.

I tady je spousta suchých stromů.

Prudké klesání mne dovede k červené a dál už šlapu klasicky přes Polomku a Sulov, kolem kapličky nad chatou Kysuca až do střediska Bílý Kříž.

Polomka postupně zarůstá, ale z několika míst lze v mezeře zahlédnout údolí Morávky, Lysou horu, Travný, dlouhý mohutný hřbet Slavíče a hřeben Prašivé.

Putování v době koronavirové má svá specifika. Člověk musí být plně soběstačný. Normálně bych se s vařičem na zádech netahala a dala si něco teplého v některé z mnoha chat po trase. A zapomněla jsem na sušenou cibulku :-(

Bílý Kříž se nachází v nadmořské výšce 898 metrů a spojují se zde značky všech čtyř barev.

Místo bylo pojmenováno podle bíle natřeného kříže u cesty směrem na Visalaje a tradují se dvě pověsti, proč je kříž právě na tomto místě. Podle první zde umrzl finanční strážník, který hlídal hranice před pašeráky, podle druhé jsou pod křížem pochováni strážníci, tzv. portáši, kteří zde podlehli moru.

 

Místo je to velice navštěvované, což má tentokráte své výhody - bufet funguje s omezením, ale funguje :-)

Ještě doplnit vodu a můžu vyrazit.

Patříte k pamětníkům a znávali jste tohle místo v dobách své největší slávy? Takto vypadal objekt Jednoty kdysi a takto vypadá dnes:

Geografové dělí Moravskoslezské Beskydy na tři hornatiny – Radhošťskou, Lysohorskou a Klokočovskou. Lidé však už dávno před vznikem novodobé vědy rozdělili Beskydy na Přední a Zadní hory. Přede mnou je Klokočovská hornatina, známější pod lidovým názvem jako Zadní hory.

 

Čeká mne celkem členitý terén a trošku jiné, ale neméně krásné přírodní scenérie než na Polomském hřbetu - jednotlivá výška vrcholů nepřesahuje 900 m a lesy se zde střídají s loukami a mnohé z horských samot jsou stále ještě obydlené.

Přes rozcestí Súľov (870 m), kde se nacházel trojmezný kámen, jenž po staletí odděloval tři země - Moravu, Slezsko a Uhry mířím k Súľovu.

 

Pěšina nejprve obkrouží Súľov (903m) a poté se vrací na hranu skalní stěny s Vlčí skálou. Ale moc toho z údolí Černé Ostravice ze skal k vidění není, oblast hustě pokrývá les. Kdysi se tu lezlo, stále jsou skály osázené jistícími kruhy, ale v současnosti z důvodu špatného stavu skal není lezení bezpečné. A Černá Ostravice rozdělovala dvě historické země – Moravu a Slezsko.

Řepové či Zadky jsou názvy samot po obou stranách hranice.

Následuje Vjadačka a chata Doroťanka. Byla postavena za 2.sv. války a původně sloužila Němcům jako celnice mezi okupovaným Protektorátem a Slovenským štátom. Ale tady otevřené okénko není :-(

Nahoru, dolů, nahoru, dolů...

Nejvíc dolů je to na Konečnou (711 m), do sedla, přes které prochází silniční tah Bílá - Klokočov. Ale ten je zavřený kvůli koronaviru - tento přechod nebyl zařazen mezi povolené a průjezd je zatarasený.

Kromě auta "polície" zcela mrtvo, raději rychle pryč ostře stoupajícím terénem nad zřejmě opuštěnou chatou.

Z rozsáhlé horské pastviny jsou nádherné výhledy z různých úhlů. Nejvýraznějším bodem je horský poutní kostel Panny Márie Matky Cirkvi s vysokou bílou věží v lokalitě Živčáková, kam mám v plánu se taky někdy podívat.

Cesta se párkrát lomí a je tady Bobek (871 m), oblíbený výhledový vrchol s odpočivadlem a můj dnešní cíl.

Moc toho nenafotím, protože si povídám s cykloturistou z protisměru ve směru z Javorníků, který si zrovna tohle místo také vybral k noclehu. Má sebou jen karimatku, tenký letní spacák, a aby v noci nezmrznul, balí se kousek od mého stanu do termoizolační fólie. A ač v noci při každém pohybu podivně šustí, já tentokrát spím naprosto v klidu. Děkuji :-)

A hvězdná obloha? Měsíc je v novu a velmi jasná Venuše je po západu Slunce nepřehlédnutelná. Poté večerní obloze dominuje Lev.

 

Neobyčejný úkaz na noční obloze nabízí průlet satelitů Starlink pro "vesmírný internet" společnosti SpaceX, projekt Elona Muska - pohybující se šnůru teček v pravidelných rozestupech. Elon Musk do roku 2027 postupně na oběžnou dráhu dopraví neuvěřitelných 12 tisíc satelitů. To se tedy máme na co těšit. Nebe bude připomínat světelné dálnice umělých "světlušek" přelétajících od jednoho obzoru k druhému :-(

 

Pozorovat je lze při jasné noční obloze odkudkoli - předpověď přeletu lze získat z aplikace či ze stránek heavens-above.com nebo james.darpinian.com/satellites/

 

 

pokračování se zpracovává

den první, z Dolní Lomné přes Velký Polom na Muřinkový vrch, cca 12 km

den druhý, Muřinkový vrch - Bílý Kříž - Bobek, cca 23 km, tato stránka

den třetí, z Bobku přes Bumbálku a Benešky, cca 22 km

den čtvrtý, Soláň - Vsacká Tanečnice - Rožnov p.R., cca 20 km

 

 



 

 

copyright Alena