Hostýnské vrchy, PP Stráň 12.4.2020

vstavač bledý a sv. Hostýn v době koronavirové

 

Na den přesně po šesti letech je tady možnost vyrazit opět na nádhernou lokalitu vstavače bledého - do PP Stráň na úpatí Hostýna v době, kdy vstavač bledý pokvete. Aspoň v to doufám, když sedám do auta a vyrážím na 100 km výlet. Trefit se do té správné doby není snadné a při téhle vzdálenosti si to rozhodně nezopakuju.

 

Vstavač bledý (orchis pallens l., žlutě kvetoucí vstavač rozkvétá brzy zjara, v dubnu a květnu ve světlých listnatých lesích nebo na loukách. V Čechách je velmi vzácný, ale na Moravě je jeho rozšíření bohatší - samozřejmě Bílé Karpaty, ale taky např. PP Svinec u Nového Jičína či PP Stráň na úpatí Hostýna.

Jako východisko jsem si stejně jako před šesti lety vybrala Slavkov pod Hostýnem. Ono to vlastně jinak rozumně nejde, nahoru na Hostýn se autem nesmí.

 

Ovocné stromy jsou v plném květu a kolem kapličky začínám stoupat.

Ještě není ta úplně nejlepší doba, žluté krásky teprve začínají kvést. Ale na druhou stranu, je takové sucho, že kdoví jak to bude vypadat za pár dnů.

Přírodní památka Stráň s výměrou cca 9 ha je severozápadně orientovaný travnatý svah se solitérními lípami a borovicemi v nadmořské výšce 450 až 580 m klínovitě protažený od Slavkova pod Hostýnem až kousek pod vrchol Hostýna - místní tomuto místu říkají Slavkovská louka.

Zelené je ještě málo.

V jednom místě jsem narazila na ještěrky - jednu více dozelena, druhou spíše hnědou.

Ale lesy zde dostaly zabrat. Takto vypadá kůrovcová kalamita v místech, kde se kříží pěšina ze Slavkova s modrou turistickou značkou z Bystřice pod Hostýnem.

Jako každé význačné poutní místo má i svatý Hostýn svůj pramen zázračně uzdravující vody. Plním si láhev - nejen že je zázračná, ale možná je to dneska také jediný zdroj tekutin v koronavirové karanténě.

Potom mne čekají schody. Spousta schodů :-)

Dřevěné prodejní stánky podél schodiště mají dneska zavřeno. A zavřený je i kostel, dovnitř se tentokráte nepodívám. Co se dá dělat, Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem a nikdo netuší, co si na nás koronavir ještě chystá. Prevence je jediné, co funguje.

Bazilika na svatém Hostýně je nejvýznamnější a nejvýše položené mariánské poutní místo u nás. Díky rovinaté krajině úrodné Hané je zdaleka viditelné. Základní kámen baziliky byl posvěcen v roce 1721 a stavba dokončena v roce 1748. Všechny stěny kostela zdobí řada ideově i ikonograficky sestavených výjevů ze života světců i historie tohoto chrámu. Je zde namalováno kolem 900 postav a obličejů a věrně zachyceny významné události, dobové oblečení a lidové kroje.

 

Křížové cesty neodmyslitelně patří k poutním místům a ani svatý Hostýn není výjimkou a mají tady dokonce dvě. Stará křížová cesta vede od Sarkandrovy kaple ke hřbitůvku pod rozhlednou z roku 1900-1902, ale tou nejkrásnější křížovou cestou u nás je secesní dílo slovenského architekta Dušana Jurkoviče, který měl k Moravě velmi silný citový vztah a vycházel z tradice valašských lidových staveb.

Pestrobarevnou mozaiku ve spolupráci s rakovnickou firmou provedl Jano Köhler a tahle sada biblických výjevů je považována za jeho vrcholné dílo. Výstavba křížové cesty trvala od roku 1904 až do druhé světové války a XIV. zastavení mají obě křížové cesty společné v malé rotundě u hřbitůvku.

A nejvíce asi zaujme hned první zastavení. Pilátův soud je obraz složený z 591 dílků, a protože původní kachle z roku 1933 roztrhala voda a mráz, zpracoval restaurátor Vojtěch Pařík novou mozaiku stále ještě zářící novotou. Je to tzv. druhý originál - původní Köhlerovo dílo zůstalo na místě a před něj předsadili nerezový rám, který drží nový obraz k nerozeznání stejný.

 

Pilát Pontský byl v letech asi 26–36 n. l. římským prefektem. Pro křesťany se však do dějin zapsal tím, že nechal Ježíše skončit na kříži, přestože na něm neviděl žádnou vinu. Do dneška se nám zachovalo příslovečné gesto „mýt si nad něčím ruce“, coby odmítání zodpovědnosti nebo viny. To je způsobeno tím, že Pilát mohl zabránit ukřižování Krista. Namísto toho ale nechal židovské obyvatelstvo, aby samo rozhodlo o jeho osudu.

Pokračuju prohlídkou dalších kapliček.

Nad hřbitůvkem stojí nepřehlédnutelná vrtule větrné elektrárny a rozhledna. V roce 1897, kdy vrchol navštívil císař František Josef II, byl položen základní kámen a od roku 1898 zde stojí rozhledna. V přízemí je kaple s oltářem, ale ta není veřejnosti přístupná a na rozhlednu se lze vydat po točitém schodišti zezadu. Bývala kdysi vyšší, dnes je vysoká 15 m a navíc samozřejmě zavřená. Aspoň že k zábradlí podél rozhledny se může. Ale dneska opar výhledům až tak nepřeje - zasněžené svahy jesenického Velkého kotle lze spíše vytušit než zahlédnout.

Je tu toho k prohlížení spousta. Ještě je zde hřbitůvek jezuitských mnichů, pomník dlouholetého skautského vůdce a ředitele holešovského gymnázia Rudolfa Plajnera, pomník skautů, kteří zahynuli ve vězení za dob totality, památník obětem prvního, druhého a třetího odboje.

V restauraci Ovčárna si lze koupit jídlo sebou, takže na vařiči si na louce pod Skalným s výhledem na Hostýn namísto oběda uvařím jen kafe.

I tady všude kůrovec řádil.

Už se to tady zalesňuje, ale plochy jsou to obrovské.

I tady všude býval les, ale dnes se z rozcestí Pod Valy (valového opevnění hradiště ze starší doby kamenné) můžeme rozhlédnout po kraji.

Zpátky k autu se vracím opět přes PP Stráň, takže ještě pár květů pro potěchu oka.

 



 

copyright Alena