Západní Tatry 11.-15.9.2020

mariánské léto

 

Ostrý Roháč a Baranec - Klin a Končistá (tato stránka) - Otrhance a Jakubiná - Muzeum liptovské dediny

 

Dlouhé večery jsou moc příjemné a na polovinu září je příjemně teplo. Podařilo se mi sesbírat i nějaké dřevo na oheň, ale ten bude až zítra. Budu muset autem kousek couvnout, aby na něj nedoletěly jiskry. Svíčka ve skle, hrnek čaje a knížka v tabletu - naprostá pohodička.

Noc byla teplotně v pohodě a žádný ranní mráz se nekoná. Přede mnou je další nádherný podzimní den - na toulání v Tatrách mnohem lepší než léto.

A takto vypadal můj obytňák přes noc - rychlé a jednoduché zatemnění, abych si mohla uvnitř svítit a větrat, aniž bych nalákala nějakou havěť.

 

výlet druhý
Klin a Končistá

 

Úzka dol. (905 m) - Račkova dolina - Bystré sedlo (1946 m) - Sivá veža (1965 m)- Klin (2176 m) - Končistá (2002 m) - Račkove plesa - Úzka dol. (905 m), celkem 9,5 hod., vzdálenost 21,5 km, převýšení cca 1500 m

 

Tentokráte na rozcestí Jamnické a Račkovy doliny mířím vpravo - do Račkovy doliny.

Koliba pod Klinom je nejvýše položenou salaší na Slovensku (1430 m). Neslouží původnímu účelu - lze ji využít jako útočiště během nepohody, ale nocovat se v ní nesmí. Končí u ní i naučný ovčiarsky chodník s pěti tabulemi s tématikou salašnictví a chovu ovcí. Text a fotografie přibližují těžké podmínky práce pastýřů v horách a popisují i proměny krajiny, kterou pastevectví zformovalo.

 

Ale pořádně si ji prohlédnu až při sestupu, místní z Pribyliny se dneska pustili s barvou a štětcem do údržby koliby i naučného chodníku.

Dolina se tady rozděluje. Přímo před sebou mám Klin - zamířím doprava po zelené Gáborovou dolinou do Bystrého sedla a v pozdním odpoledni se sem vrátím zleva po žluté z Račkova sedla.

Postupuju proti proudu Gáborova potoka a láduju se borůvkama. Je to tady sice strmější než byla dolní část doliny, ale celkem pohoda.

Bystré sedlo leží v nadmořské výšce 1946 m. Na Bystrou se dá odsud dostat za cca půl hodiny, ale dalších 300 výškových metrů není žádná legrace a s pauzou bych si musela připočíst cca 1,5 hod. To bych se do kempu vrátila až po setmění pokud bych pokračovala přes Klin :-( Nebo bych se musela vrátit stejnou cestou :-(

 

Užívám si výhledy na polskou stranu a stále váhám. Je poledne, vítězí varianta více pohodová, nejvyšší vrchol Západních Tater vynechám. Kdybych vyrazila ráno v 6 a ne v 8, dalo by se zvládnout včetně Bystré :-(

Úsek hlavního hřebene mezi Gáborovým a Bystrým sedlem se slovensky jmenuje Banisté a polsky Liliowe Turnie. Vede po něm polsko-slovenská hranice, slovenská jihozápadní strana je mírnější a travnatá, do polské Pyszniańské doliny klesají strmé svahy a na některých místech téměř svislé stěny.

Sivá veža resp. polsky Siwy Zwornik nepatří k nejvyšším, ale je to důležitý bod - z hlavního hřebene se odsud odděluje rameno Północna grań Siwego Zwornika, dlouhý boční hřeben oddělující dolinu Kościeliską (východně) a dolinu Chochołowską (západně).

Do Gáborova sedla je to jen kousíček dolů a pak zase nahoru - 236 výškových metrů. Výstup po kamenných schodech na Klin dává zabrat, ale vždy, když čekám až mne dojdou plíce, mohu se kochat výhledy.

Za půl hodiny jsem konečně nahoře. Klin resp. polsky Starorobociański Wierch je s nadmořskou výškou 2176 m nejvyšším vrcholem polské části Západních Tater. Má tvar pyramidy a slovenský název jej přesně popisuje - je jako klín vtlačený mezi Gáborovou a Račkovou dolinou. Ze slovenské strany je to kopec celkem oblý, ale ze severu spadá téměř kolno až 500 m vysokými srázy do závěru Starobociańské doliny - pojmenovány jsou Wielke Jamy.

 

Výhledy jsou fantastické na slovenskou i polskou část Tater.

I sestupová trasa je srovnána do kamenných schodů. Přes Račkovo sedlo sestoupím do Račkovy doliny po žluté, ale protože vrchol Končisté (2002 m) je od rozcestí vzdálen pouhých 100 m, neváhám.

V několika prudkých serpentinách klesám dolů na úroveň Račkových ples a cestou míjím pramen vody. Soubor deseti ledovcových jezer leží v nadmořské výšce od 1676 do 1717 m. Tři větší plesa (Vyšné, Nižné, Suché) se nacházejí v nejvyšším patře doliny a při větším stavu vody se dvě níže položená, případně všechny tři spojují. Zbývajících sedm ples je menších, vysychajících a jen druhé nejníže položené z nich (Čierne) je pojmenované.

Horká sprcha byla fajn a dokonce mi zbyla energie k uvaření večeře :-)

 

pokračování - Otrhance a Jakubiná