okolí Ivančic 10.4.2021

přes Rénu k soutoku Jihlavy a Rokytné

 

A je tady opět víkend a doufejme, že bude posledním víkendem s omezením pohybu na katastr okresu. Počasí slibují příjemně jarní a pro dnešní pěší toulání jsem si zvolila z mapy okresu Brno-venkov Ivančice.

 

První dnešní zastávkou je Starohorská kaplička při cestě z Neslovic do Ivančic. Zaparkovat je třeba u hlavní silnice, buď u plynové stanice nebo u božích muk, a poté vyrazit pěšky přes pole. Žádná cesta k ní totiž nevede - až obilí poporoste, už to nepůjde.

Městečko Ivančice leží na soutoku tří řek, Jihlavy, Oslavy a Rokytné a zaparkovat auto není problém - lze jej zanechat u mostu pro pěší do amfiteátru v ivančickém lesoparku na Réně nebo naprosto v pohodě na parkovišti u hřbitova. Já zvolila parkoviště u hřbitova a rovnou se napojila na modře značenou trasu směrem na Krásnou horu s kaplí sv.Jakuba.

V návaznosti na zbudování poutní kaple sv. Jakuba byla v letech 1861-1863 vystavěna křížová cesta z Ivančic ke kapli sestávající ze zděných čtyřbokých novogotických výklenkových kaplí doplněných koncem 19. století souborem litinových reliéfních desek z produkce blanenských železáren.

Škoda, vyhlídky jsou omezené stromy a kaple je samozřejmě nepřístupná. Pokračuju tedy doprava - chci se napojit na červenou u vyhlídky Na Oklikách, ale přiznávám, že žádnou pěšinu jsem nenašla a vzala to z kopce nakonec rovnou za nosem.

Kdysi tu stával dřevěný gloriet, který byl přestavěn na betonovou "rozhlednu" s výhledem na údolí Jihlavy a protější kopec - Rénu.

Červená mne poté dovedla ke Stříbskému mlýnu. Nebýt těch protikoronavirových opatření, zřejmě by tu fungovala kavárna, galerie či restaurace. Smůla :-(

 

Aneb jak na zeď u jezu kdosi napsal "Pandemie je začarovaný kruh, z hospod se stává ohrožený druh".

Nefunguje ani bufet na louce u splavu :-(

Z iniciativy chatařů vede přes Jihlavu parádní lávka pro pěší.

Doporučuju využít - na pravém břehu se napojíte na cestu podél řeky a nemusíte směrem na Moravské Bránice šlapat po hlavní s poměrně velkým provozem. A špatná by nebyla ani varianta vyrazit podél řeky přímo z Ivančic namísto výšlapu přes kapli sv. Jakuba.

V rekreačním středisku Dandre kupuju u okénka kofolu a dokonce se mohu i posadit - stolečky mají rozmístěny na ploše hřiště, takže s případnými rozestupy by nebyl problém. Ale stejně jsem momentálně jediný host :-(

 

Blížím se k trati, která měla spojit Brno s Vídní s odbočkou do Znojma. Mělo se jednat o rychlé spojení, proto byla z dnešního pohledu podivně projektována mimo města i obce. Vzdálenost Vídeň - Střelice činila 142,414 km a celá trať byla dimenzována na případné položení druhé koleje. Jenže význam tratě po vzniku Československé republiky klesal a slávu pozbyla úplně, když s železnou oponou strhli mosty mezi Hevlínem a Laa a rozebrali koleje. I dneska na trati spojující Brno, Střelice a Hrušovany nad Jevišovkou většina vlaků končí v Miroslavi.

Chloubou trati byly viadukty - viadukt přes Dyji, Červený most přes údolí Lesky u Znojma a hlavně Ivančický viadukt, který překlenul údolí řeky Jihlavy. Jeho torzo patří mezi nejvýznamnější technické památky Moravy. Litinový most, první celoželezný most v Rakousku-Uhersku, byl dokončen v roce 1870 dle návrhu Karla von Rupperta a využíval se do roku 1979. Z původních šesti polí mostu se dochovalo pouze torzo o jednom a části dalšího pole příhradové přímopásové konstrukce ukotvené vysoko na východním svahu nad údolím Jihlavy na straně Moravských Bránic. Tak aspoň odkaz na jednu z historických fotografií - taková to byla nádhera.

 

Demontován byl v září 1999 a od roku 2000 probíhalo statické zajištění, otryskání a nanášení ochranného nátěru na ocelové prvky zbylé části mostu chráněné jako kulturní památka, kvůli nedostatku finančních prostředků však tyto práce nebyly nikdy dokončeny, takže se opravy dočkalo pouze 32,5 m z dochované mostovky. Ale chce to řádný kus odvahy vydat se po železné konstrukci do prostoru :-)

Z ostatních stavebních částí mostu se dochovaly pouze 4 další sokly pilířů a vyústění mostu na západní straně údolí

Současný most (tzv. Nový ivančický viadukt) byl zprovozněn v roce 1978 hlavně z důvodů nevyhovující nosnosti starého mostu. Nový viadukt byl postaven souběžně se starým mostem 15 m jižněji. Nosník ve výšce 44 m nad řekou je dlouhý 387 m a podepírá ho pět pilířů.

Přidám odkazy na články Jiřího Širokého - Ivančický viadukt - I. díl a Ivančický viadukt - II. díl

Z torza pilíře na hrušovanské straně toho moc vidět není, takže už se více nezdržuju a mířím směrem k vrcholu Rény - je čas na obědovou pauzu s retroklasikou zvanou Trenčiansky jemný párok s fazuľou. Asi by stálo za to vyzkoušet domácí recept, kupovaná konzerva už není co bývala :-(

Pokračuju po plochém hřebeni až k zastavení U Lišky.

O kus dál ze zpevněné lesní cesty odbočuje doleva neoznačená, ale jasně zřetelná pěšina. V mapě zakreslená není, ale míří tím správným směrem - chci se podívat k tunelu, takže je jasné, že musím dolů. A brzy je zřejmé, že jsem zvolila dobře, chodívalo se tudy na vlak.

Zřejmě tudy podle zbytku na stromě kdysi vedla i turistická značka.

U strážního domku pár desítek metrů před tunelem byla v roce 1893 zřízena zastávka. Původně se jmenovala Němčice u Moravského Krumlova, později se přejmenovala na Němčice u Ivančic a než postavili trať z Moravských Bránic přes Ivančice do Oslavan, byla to pro Ivančice nejbližší vlaková zastávka.

Na portálu tunelu Na Réně je do kamenného kvádru vytesán letopočet MDCCCLXX - 1870. Byl proražen klasickým postupem z obou stran v úbočí svahu kopce Réna (319 m) z obou stran v nadmořské výšce 260 m a postupně vyzděn lomovým kamenem. Je dlouhý 147 m a mírně se zatáčí. Původně vedly koleje okrajem a počítalo se s položením druhé koleje, ale od roku 1972 vedou koleje středem tunelu.

Pokračuju propustkem a opět se držím těsně podél trati až k dalšímu tunelu.

Budkovický tunel je dlouhý 140 metrů a vlastně neměl být tunelem. Původně zde byl vybudován zářez, ale kvůli nestabilním svahům odstřelovaných tehdy novou trhavinou - dynamitem - bylo rozhodnuto o stavbě hloubeného tunelu a po vyzdění lomovým kamenem byl "tunel" zasypán. I v tomto tunelu je spousta místa :-)

Kdy pojede vlak? Vytahuju z kapsy mobil a zjišťuju, že mám štěstí - za pár minut, protože jinak jezdí ve dvouhodinových intervalech.

U cesty k Němčické hájovně hlídá odbočku ke studánce strakapoud a přímo u studánky sedí na prameni pískovcová žába.

Voda osvěží a poté pokračuju podél Rokytné k soutoku Rokytné a Jihlavy. Bobrům se zde zřejmě dobře daří.

Došla jsem až na špici soutoku, ale abych se dostala na druhou stranu, musím přes most :-( Pořádná zacházka :-(

 

Betonová rozhledna s výhledem na město Ivančice dostala své jméno po zdejším rodákovi, malíři Alfonsi Muchovi, ale častěji se jí říká Réna podle kopce. Je vysoká 5 metrů a celoročně volně přístupná.

Za zmínku stojí i ivančický židovský hřbitov, protože místní židovské osídlení patřilo k nejstarším a nejdůležitějším na Moravě. Náhrobky v celkovém počtu 1800 kusů tvoří na ploše hřbitova devět ucelených sekcí a nejstarší náhrobek pochází z roku 1552. Chvilku jsem váhala u zamčené brány, ale nakonec jsem přelezla nízkou zídku :-(