hřebenovka Nízkých Tater 19.-23.7.2022

ze Šumiaca na Donovaly v letných horúčavách

 

první část Šumiac - sedlo Čertovica

 

Dovolím si začít slovy Miloslava Nevrlého:

 

...Nízké Tatry, raj nekonečných horských hřebenů. Podíváš-li se na mapu Slovenska, zdá se, jako by Nízké Tatry tvořily páteř té krásné země. Dlouhou, mírně prohnutou, obklopenou dalšími, méně rozlehlými pohořími. Z velké výše vypadají Nízké Tatry jako letící mnohokřídlý drak s mohutným tělem. Postranní hřebeny a rozsochy, které směřují z temného, žulového a břidličnatého těla k severu i jihu, jsou tvořeny většinou vápencem a podobají se mnoha párům bělostných dračích křídel. Nízké Tatry jsou nejrozlehlejším chráněným územím Slovenska a nejdelším souvislým pohořím slovenských Karpat. Desítky a desítky kilometrů od východu na západ... Nahoru a dolů, přes vrcholky a sedla, donekonečna...

z knihy Miloslava Nevrlého Nejkrásnější sbírka

 

Nízké Tatry oddělují Horehroní od Liptova a západního Spiše a jsou po Tatrách druhým nejvyšším pohořím Slovenska. Vyznačují se drsným horským podnebím a táhnou se v délce cca 80 km s průměrnou šířkou 15 až 25 kilometrů. Na východě jsou ohraničeny Vernárskou dolinou, která je odděluje od Slovenského ráje. Na západě je od Velké Fatry odděluje údolí řeky Revúce a od Starohorských vrchů Hiadeľská dolina. Na jihu jsou ohraničeny Horehronským podolím a na severu Podtatranskou kotlinou.

 

Nejvyšším vrcholem je Ďumbier (2043 m) a hranici 2000 m převyšují další tři vrcholy - Štiavnica (2025 m), Chopok (2023 m) a Dereše (2003 m). Deset vrcholů měří více než 1900 m, 18 je vyšších než 1800 m a 27 je vyšších než 1700 m.

 

den první

 

Z Brna vyrážím po obědě autem, protože rozumné spojení Brno-Šumiac a posléze zpátky Donovaly-Brno se mi nalézt nepodařilo - auto nechám odstavené v Banské Bystrici a poté na cestu BB-Šumiac a posléze Donovaly-BB využiju hromadnou dopravu.

 

Brno - Bratislava - Banská Bystrica, 340 km autem, cca 3 hod.

 

Vymyšlené jsem to měla dobře, žádné zpoždění jsem cestou po dálnici přes Bratislavu nenasbírala, auto jsem odložila za řeku Hron mezi paneláky a od 16:15 čekala na příslušné zastávce v krásném moderním terminálu. V 16:25, v čase plánovaného odjezdu, řádek z tabule zmizel, ale autobus nikde. Zlatá železnice s hlášením zpoždění... Nemáte kde se zeptat a nezbylo než čekat... Objevil se až po 15 minutách, zpoždění už nedohnal a přípoj z Brezna na nás samozřejmě nečekal :-( Hodinu jsem trávila v Brezně čekáním, ale naštěstí v 18:20 jel z Brezna do Telgártu se zastávkou v Šumiaci ještě jeden, poslední, spoj :-(

 

Banská Bystrica - Brezno - Šumiac, cca 89 km autobusem, se zpožděním a ujetým přípojem cca 3 hod.

 

 

Kdyby všechno fungovalo podle plánu, vystoupila bych z autobusu ve vesnici Šumiac v 18:13 a zvládla bych tříhodinový výstup nahoru na Kráľovu hoľu tak akorát za denního světla. Jenže je 19:30... No uvidíme, horní část je bez lesa, takže až tak hrozná tma to snad nebude...

 

Šumiac - Predné sedlo - Kráľova hoľa (1946 m), cca 6 km/3 hod., + 1000 m

A pořád nahoru. Ve svižném tempu jak jen to jde.

Cestou míjím několik upoutávek na horskou chatu pod Kráľovou hoľou. Nachází se na Prednom sedle v nadmořské výšce 1451 m a vznikla rekonstrukcí staré garáže pro sněžné pásové vozidlo pro obsluhu vysílače na vrcholu. Všude se píše o celoroční otevírací době a možnosti občerstvení či nouzového přenocování, ale nikde nikdo a vše zamčené :-( Zřejmě je třeba se domluvit předem... Aspoň voda kdyby byla, ta nebude ani nahoře na vrcholu :-( Musí tu přece mít studnu, ale marně to tady obcházím. Tak nic, jde se dál, pozitivní je, že mám za sebou větší polovinu trasy.

A pořád nahoru...

Nakonec jsem došla opravdu až na vrchol. Posbírala jsem poslední zbytky sil, postavila stan pod vysílačem na stejné místo jako před 6 lety a převlékla totálně mokré triko. Jen fotit už se ve tmě nedalo a pokus o fotografii osvětleného Popradu se nepovedl vůbec. I proto, že mne dodatečně roztřásla zima z vyčerpání a zahřát se mi nedařilo ani ve spacáku. Slušná nálož to byla...

 

den druhý

 

Kráľova hoľa (1946 m) - Andrejcová - Vápenica - sedlo Priehyba - Kolesárová - Zadná hoľa (1620 m), cca 22 km pěšky/8 hod., +1100 m / -1450 m

 

Den začíná s východem slunce.

Je 5 hodin ráno. Ještě chvilku se zachumlám do spacáku, ale bude třeba vyrazit co nejdříve, trasa dnešního dne bude dlouhá a přes polední vedro bude záhodno dát pauzu někde ve stínu. A snídat se bude, až někde doberu vodu.

Předpověď počasí na následující dva dny je skvělá - jasná obloha, bez větru, bez bouřek, dole tropy až někam k 40°C. Tady nahoře teplota až tak vysoko nevyšplhá, ale ochrana před spálením a úpalem bude nutná.

 

Pod Kráľovou hoľou pramení největší slovenské řeky - Váh (Čierny Váh), Hron, Hnilec a Hornád a rozhled z vrcholu patří k nejlepším na Slovensku. Severu kraluje hřeben Vysokých Tater, jihu Muráň, na východě oblast známá jako Slovenský ráj a západu Ďumbier a taky jednotlivé vrcholky hřebene Nízkých Tater, které mne v příštích dnech čekají. A vlastně je to poprvé, co mi pobyt na Kráľovej holi neznepříjemňuje vítr.

V budově vysílače je k dispozici místnůstka pro nouzové přenocování, ale lákavě tohle místo rozhodně nevypadá :-( Když jsem včera za tmy, zahlédla jsem tam siluetu mladého muže a zřejmě jsme byli jediní dva, kdo na vrcholu nocovali.

Nad podzimní či zimní inverzi to nemá, ale přesto lze zahlédnout i Velkou Chochuľu nad Donovaly. Pokud vše půjde jak má, tak se tam dostanu popozítří.

Dalším vrcholkem je Stredná hoľa (1876 m).

Kromě toho kluka, který přespával v místnůstce vysílače, nikde nikdo.

V kamenném moři na Orlové žijí svišti, ale ten, kterého jsem koutkem oka zahlédla, zmizel dříve, než se mi podařilo vytáhnout fotoaparát.

Ze sedla mezi Orlovou a Bartkovou lze sestoupit k vodě - na jižním svahu pramení Kopanický potok.

Pod vrcholem Bartková (1790 m) se dle cedule každý rok scházejí Bartkovci.

Pokračování cesty - Vápenica je vzdušnou čarou vzdálena 7 km, ale než se dostanu na její vrchol, uběhnou 4 hodiny.

Pěšina začíná klesat do Žiarského sedla (1463 m) se starou salaší a pramenem vody. Ztráta výšky je značná :-(

Cesta vede opět nahoru přes Andrejcovou (1520 m) a posléze do sedla Andrejcová s křížem (1420 m). Útulna je cca 100 vpravo na severním úbočí a tam bez problémů doplním zásobu vody z vydatného pramene.

Útulnu Andrejcová postavili v roce 1968 speciálně pro turisty. V minulosti byla bez hospodáře a staral se o ni Národní park Nízké Tatry. Poté se o ni starala Horská služba, ale od roku 2019 je v soukromém vlastnictví. Její kapacita je kolem 30 osob a nocleh v ní je od roku 2020 zpoplatněný - je možné si jej zarezervovat telefonicky a pokud je plno, jsou k dispozici i stany pro dalších 30 osob. V nabídce je i občerstvení - polévka, klobása, pivo. Více viz Facebook.

Pokračuju přes Heľpianský vrch (1570 m) do sedla Priehybka (1550 m).

A tady ji máme - Vápenici (1691 m), výrazný plochý vrchol v centrální části Kráľovohoľských Tatier. Škoda, že čučoriedky ještě nedozrály, tady by jich bylo.

Parádní výhledy.

Nejméně příjemnou částí trasy je příkrý sestup z Vápenice do sedla Priehyba a poté pro změnu příkrý výstup na Kolesárovou. 500 výškových metrů dolů a poté 300 výškových metrů nahoru. Sedlo Priehyba (1190 m) je vůbec nejnižším místem hřebenového přechodu a sestup kosodřevinou a poté lesem je opravdu řádně strmý. Nejhorší je neustálé obcházení popadaných stromů - naštěstí cestičky už jsou vyšlapány, ale stejně je škoda, že tomu někdo nepomohl motorovou pilou.

Přes sedlo vede cyklotrasa po zpevněné cestě spojující Heľpu a vodní nádrž Čierny Váh a stojí tady turistický přístřešek s lavičkami, kvůli slunci dnes hodně vyhledávané místo. Ale proč vlastně ten přístřešek nepostavili tak, aby se v něm dalo v případě nouze taky přespat? Tyhle lavičky se stříškou jedině shora jsou za deště nepoužitelné... Voda je k dispozici z nedalekého pramene a lze zde legálně stanovat, ale lákavě tohle místo rozhodně nepůsobí :-(

 

Začátek výstupu na Kolesárovou je příšerně prudký, ale pak se to dá. Klikatící se pěšina je dobře prošlapaná, ale všude kolem je to neprostupná džungle.

Několikrát jsme se střídavě předešli s mladým mužem z Kráľovej holi šlapající hřebenovku natěžko a s turistou na jednodenním výšlapu z Telgártu. Kromě nás tří nikdo směrem od východu na západ tuhle část trasy nešel. Na Zadnej holi jsme se s konečnou platností rozloučili - ten první byl rozhodnutý dnes dojít až na Ramžu, ten druhý zamířil dolů do Polomky k vlaku. Já zůstala - na Ramžu je to odsud ještě 2 hodiny svižné chůze, to nedám...

Užiju si ticho, takové, o kterém zpívá Paľo: Môžete ho zohnať len pod rukou, nádherné ticho hôr, výberové ticho so zárukou, získa ho kto príde skôr.

 

 

den třetí

 

Zadná hoľa (1620 m) - Ramža - Čertovica - Štefánikova chata pod Ďumbierom (1740 m), cca 22 km/9 hodin, +1200 m / -1000 m

 

Tentokrát jsem v noci nedrkotala zubama z vyčerpání, ale spát jsem šla hned po západu slunce.

Zabaleno, můžu vyrazit.

Pro vodu lze sejít k prameni ze sedla Homôľka cca 400 m severním směrem. Zabloudit není kam, dolů k vodě vede vyšlapaná pěšinka.

Co se týče vody, spoléhám na pramen u útulny Ramža a moc vody do zásoby odsud neponesu, abych co nejvíce odlehčila zádům.

Pokračuju pěšinou úbočím Homôľky přes sedlo Havrania poľana a poté úbočím pod Vrbovicou převážně lesem s občasnými výhledy. Trasa míjí dva prameny, ale vody je v obou málo. Část stromů sežral lýkovec, část se válí na chodníku, ale celkem to jde a v protisměru se míjím s těmi, co přespávali na Ramži.

Útulna Ramža je dalším z povolených nocležišť NAPANTu, ale tohle místo nemá hospodáře. Kapacita je cca 20 míst a v lese kolem by se našlo několik hezkých míst ke stanování.

Pramen je o kousek výš, přesně v tom místě, kde je vyznačen na mapě. Ohledně vody k pití trochu váhám, ale k přeprání prádla naprosto ideální. Motorest Čertovica bude, co se týče kvality vody k pití, jistota.

 

Pokračování trasy přes Jánov grúň, Bacúšské sedlo a úbočím Čertovy svatby do sedla za Lenivou je nekonečné.

Kofola byla vynikající, rezeň nic moc. Možná jsem si z těch dvou motorestů vybrala ten horší...

 

druhá část, sedlo Čertovica - Donovaly

 



 

zpět na začátek

copyright Alena