hřebenovka Nízkých Tater 19.-23.7.2022

ze Šumiaca na Donovaly v letných horúčavách

 

druhá část sedlo Čertovica - Donovaly

 

První část cestopisu skončila v sedle Čertovica v motorestu u smaženého řízku a dvou kofol. Vyrážím tedy opět do kopce, ale s plným žaludkem padla na mne únava. Chtělo by to na chvilku se natáhnout někde ve stínu. Ten je dneska vzácný, ale nakonec se zadařilo :-) S postupujím odpolednem a s nabíráním nadmořské výšky už konečně nebude tak příšerné vedro. Průměrné denní teploty v Brně šplhají na 34°C.

A tady už se předvádí Štiavnica (2025 m) a Ďumbier (2046 m), nejvyšší vrcholy Nízkých Tater.

Štefánička neboli plným jménem Chata generála Milana Rastislava Štefánika stojí v sedle pod Ďumbierem v nadmořské výšce 1740 m. Vybudována byla v letech 1924-1928 a je nejdéle provozovanou vysokohorskou chatou v Nízkých Tatrách. Chata nabízí ubytování v šesti osmipostelových pokojích, v ceně jsou raňajky, ale nad cenou 35€ osoba/noc se vám možná podobně jako mně protočí panenky.

A pár fotografií z úbočí Ďumbieru z podvečerní procházky:

 

den čtvrtý

 

Štefánikova chata pod Ďumbierom (1740 m) - Ďumbier (2043 m) - Chopok - Dereše (2004 m) - Chabenec (1955 m) - Ďurková (1625 m), cca 18 km/7,5 hod., +900 m / -1000 m

 

Ďumbier (1740 m), nejvyšší vrchol Nízkých Tater mám tentokrát jenom pro sebe.

Výhledy kazí typicky letní opar, ale stejně je to nádhera. Severní svahy padají do ledovcových kotlů Bystré a Ludárové doliny 500 m vysokými stěnami.

Kruhový rozhled zahrnuje prakticky veškerá pohoří středního a severního Slovenska - Tatry, Chočské vrchy, Poľanu, Veporské a Stolické vrchy. Za výborných podmínek se přidává Oravská Magura, Oravské Beskydy s Babí horou, Krivánská Fatra, Vtáčnik, Sitno či Kékes v Maďarsku. Zkuste Peakfinder :-)

Při sestupu se na stezce opět pohybují kamzíci, ale nejmilejší bylo setkání s rozhledumilovným svištěm.

Pokračuju přes Demänovské sedlo na Chopok. Lidí jako máku, lanovka jezdí z obou stran.

Využívám civilizačních vymožeností - na WC teče teplá voda a plním žaludek vynikající fazulačkou v nádherně zrekonstruované Kamenné chatě.

Dlážděný chodník mne dovede na Dereše. Severním směrem se terén prudce svažuje do Derešského kotle, který dále na severu přechází do Demänovskej doliny. Mírnější jižní svahy padají do Vajskovskej a Bystrej doliny.

Skalka (1980 m) tvoří boční hřeben - je součástí rozsochy, která vybíhá jižním směrem z Kotlísk (1937 m) v hlavním hřebeni.

Ale tady, při výstupu na vrchol Kotliská momentálně končí legrace. Bouřkové mraky ovládly oblohu směrem na Chopok, občas se blýskne a z nebe se sypou centimetrové kroupy :-( Na řadu přichází pláštěnka a výš nepolezu, dokud to neodezní.

Z Chabence (1955 m) už je jen kousek po travnatém hřebeni k útulně Ďurková. Chata postavená v roce 2002 na základech staré vyhořelé chaty poskytuje stravování a ubytování s vlastním spacákem (kapacita 40 lidí se dá rozšířit na 60 spaním v jídelně). WC je latrína před chatou a k prameni vody je to od chaty cca 150 metrů. Vlastníkem je Klub slovenských turistov v obci Jasenie a za možnost postavit si stan platím 2€.

 

den pátý

 

Ďurková (1625 m) - Zámostská hoľa - Latiborská hoľa - Košarisko - Velká Chochula - Prašivá - Hiadelské sedlo - Kozí chrbát - Donovaly (971 m), cca 27 km/9,5 hod., +950 m / -1600 m

 

Opět vstávám brzy, dneska mám před sebou nejdelší etapu až k autobusu do Donoval. Ale kdyby náhodou bylo zle a nedařilo se, útulna v Hiadeľském sedle to jistí.

O kousek dál zvoní kravské zvonce, ale nikde žádný bača nebo pes. Jsou tady úplně samy?

Zámostská hoľa, Latiborská hoľa, Veľká hola... Nádherný travnatý hřeben táhnoucí se od východu k západu bez zbytečných výškových ztrát typu sedlo Priehyba či sedlo Čertovica.

Památníček pod Košariskem připomíná období SNP, kdy zde 9.1.1945 zahynulo v lavině při pomoci partyzánům 5 obyvatel z Liptovské Lúžné.

Veľká Chochula (1753 m) je v této části Nízkých Tater vrcholem nejvyšším. Ale s kocháním je docela problém - když se zastavím, slítne se kolem mne hejno nepříjemných breberek :-(

Následující fotografie je ze sedla pod Malou Chochuľou (1719 m).

Posledním vrcholem je Prašivá (1652 m).

Při pohledu k východu mám před sebou celou prošlou trasu.

Nízké Tatry končí v Hiadeľském sedle, takže směrem na západ už to nejsou Nízké Tatry, ale Starohorské vrchy a více vpravo Veľká Fatra.

Sestup do Hiadeľského sedla je nekonečný, ale horší to mají protijdoucí. Slunce pálí a není se kde schovat, už se těším do lesa.

Dobírám vodu, uzobávám pár malin a kontroluju čas. Je 13:00, vypadá to, že autobus s odjezdem z Donoval v 17:33 stihnu naprosto v pohodě - mám před sebou ještě 9 km (3 hod.).

 

Výstup na Kozí chrbát kolmo přes vrstevnice je brutální, ale ještě horší je šlapání otevřenou krajinou přes Handliarku na Kečku se sluncem nad hlavou.

Možná jsem měla raději zamířit z Hiadeľského sedla k autobusu v Korytnici, ale teď už mi nezbývá nic jiného než pokračovat. Z dálky je slyšet hřmění a stíhám to tak akorát - průtrž mračen přečkávám pod střechou u kostela.

Nákupem v obchůdku zaháním hlad i žízeň, autobus přijíždí načas a auto v Banské Bystrici stojí tam, kde jsem ho ponechala. Je půl sedmé, za 4 hodiny budu doma.

 



 

zpět na začátek

copyright Alena