VN Dalešice 3.+7.9.2022

na paddleboardu

 

Paddleboarding se mi zalíbil natolik, že jsem si ve výprodeji zakoupila paddleboard vlastní. Od stejné firmy, jako byl ten z půjčovny, ale o kousek větší - Hydro-Force Aqua Cruiser s rozměry 320 cm x 76cm x 12 cm tj. 10,6 stop. Právě tento jsem si vybrala především proto, že má extra velkou úložnou plochu - gumicuk je na přídi i na zádi. Vepředu budu vozit sandály, vzadu bágl se svačinou a fotoaparát :-)

Léto končí, podzim se už nějakou dobu hlásí o slovo chladnými rány, ale sluníčko by mělo ještě hřát. Váhám nad mapou nad cílem celodenního výletu. Tak jednoduché jako na obrovském parkovišti u pláže v Rokli na Brněnské přehradě to nikde nebude... Dalešice, Vranov nebo Nové Mlýny? Nechci jet autem extra daleko a musím nalézt místo k zaparkování tak, abych to měla k vodě blízko.

 

Z porovnání plusů/mínusů vyšla vítězně Dalešická přehrada - po dálnici na sjezd k Velké Bíteši je to nejrychlejší, mapy.cz to spočetly na 58 km/45 minut a u přístaviště v Třesově u Stropešínského mostu se dá, doufám, stále ještě zaparkovat.

Dalešická přehrada leží na řece Jihlavě a je to přečerpávací vodní nádrž, z čehož plyne taková zvláštnost - hladina během dne kolísá až o 2,5 m :-) Tady to lze kontrolovat online.

Její součástí je dolní nádrž Mohelno, která zároveň slouží jako zdroj technologické vody pro JE Dukovany a celkový instalovaný výkon činí 4x120 MW (záměrně byl dimenzován tak, aby v případě náhlé poruchy dokázal nahradit jeden blok jaderné elektrárny Dukovany).

 

Dalešická přehrada byla postavena v letech 1970 až 1978. S objemem 127 mil. m³ patří k největším u nás - větší už je jen Orlík, Lipno. Nechranice, Slapy, Švihov, Slezská Harta a Vranov, ale co se týče maximální hloubky 85,5 m, žebříček vede. Vzdutí hladiny je dlouhé 22 km - sahá až k obci Vladislav. Zároveň se pyšní nejvyšší přehradní hrází u nás (100 m) a druhou nejvyšší sypanou hrází v Evropě (vyšší je hráz přehradní nádrže Gura Apelor v Rumunsku 168 m).

 

Téměř padesát let už uplynulo od chvíle, kdy malebné údolí Jihlavy začalo mizet pod vodní hladinou. Zmizela spousta trampských osad i starých mlýnů a pil (Třebenický, Mollův, Chroustovský, Zarážkův, Vlasákův, Stropešínský či Hartvíkovický). Břehy tvoří z části lesnaté stráně, většinou ale příkře se zvedající skalní útvary s řadou vyhlídek a zřícenin hradů. Navzdory zatopení okolní břehy neztratily punc romantiky.

 

Vím, nemá se to, ale internetové stránky se časem přeskupují či mizí a odkazy přestávají fungovat - nechci to riskovat, a proto historické fotografie ze stránek obce Popůvky sem raději vždy vložím napřímo.

 

 

3.9.2022

Přístaviště Třesov je umístěno těsně vedle Stropešínského mostu. Jsem vlastně na ideálním místě, cca v polovině přehrady, doleva je to cca 10 km k hrázi, doprava cca 10 km do Vladislavi.

 

Vody cca 2 metry chybí a docela od jihovýchodu fouká. Bude lepší, když vyrazím proti větru než opačně, protože to by mi mohly chybět síly k návratu a tady nejezdí podél břehu autobus jako v Brně. Tady se lze v případě nouze pouze svézt lodní dopravou (v září jen o víkendu).

Vyrážím tedy doleva ve směru toku pod most a poté mělčinou spojující pravý břeh s ostrovem. Při mém ponoru si to mohu dovolit :-) Popádluju podél pláže a autokempu Wilsonka až k Wilsonově skále.

Někde hluboko pode mnou jsou zbytky pilířů z původního mostu přes řeku u Hartvíkovského mlýna.

Areál kempu Wilsonka leží na pozemcích patřících původně k majetku Hartvíkovického mlýna. Tento historický vodní mlýn (Loupalův, Fialův, Kuchynkův) stával od nepaměti na levém břehu řeky nedaleko brodu, později mostu na cestě spojující Náměšťsko s Hrotovickem. Mlela se zde pšenice, žito, šrotovalo se obilí a dělaly se kroupy. Zastavil se v roce 1950 a samotná mlýnská usedlost byla zbourána před zatopením přehradou. Zůstaly z něj pouze dva kříže - první kříž z roku 1838, který stál před mlýnem, byl při napouštění přehrady přemístěn na louku k tzv. Hartvíkovické pláži a druhý kříž stojí v Hartvíkovicích před farou.

 

To pole vpravo na historických snímcích je dnešní pláž.

Obeplouvám ostroh a už vidím Wilsonku. Výška Wilsonovy skály byla původně více než 100 metrů, což z ní činilo nejvyšší skalní útvar v údolí řeky Jihlavy. Lákala horolezce a trampy, pro které to bylo oblíbené místo. Dnes se ale zhruba 45 metrů skály nachází pod vodní hladinou.

Dám si chvilku pauzu na břehu, ale nahoru na vyhlídku nepolezu - na vrcholu skaliska se nachází vyhlídka obehnaná zábradlím.

Vyhlídka je přístupná z obce Hartvíkovice po žluté značce (okružní vycházková trasa) nebo přímo z kempu. Nad vyhlídkou bylo v roce 2021 umístěno dřevěné srdce, jeho autorem je hartvíkovický rodák Vlastimil Sedláček.

A taky jsou nahoře k vidění zbytky hradu Kokštejn (též Kufštejn). Hrad byl vybudován ve druhé polovině 14. stol., zřejmě many třebíčského kláštera, jako protiváha blízkých Čalonic. Dnes jej připomínají jen terénní pozůstatky, zničen byl v rámci hromadné akce moravských stavů proti loupeživým sídlům ve 40. letech 15. století. Ale fotografie výhledů z Wilsonky si musíte vygůglit :-) Namísto toho nabízím historický pohled:

Po odlesnění před napouštěním přehrady.

Vracím se zpátky ke Stropešínskému mostu. Tady u dnešního Hartvíkovského ostrůvku stával Stropešínský (nebo také Vlasákův) mlýn a napravo z vody vystupují úžasná skaliska.

Jsem zpátky u přístaviště Třesov. Mám za sebou cca 6 km a vítr se zklidnil. Časově jsem na tom výborně, je půl druhé, takže pokračovat můžu ještě kousek směrem ke Kozlovu.

Když skalní ostroh, na němž byl vystavěn hrad Kozlov, obklopila voda, stal se z něj ostrovní hrad. Ale jak hladina přehrady kolísá, při nízkém stavu se z vody vynořuje úzká skalnatá šíje, která hradní ostrůvek opět spojuje s protilehlým břehem a lze k němu tedy dojít i suchou nohou.

Není zrovna jednoduché zde "zaparkovat". Ale nakonec se zadařilo a pak jsem vyrazila po skalách aspoň kousek nahoru. Času už moc nemám, podrobnější průzkum si musím nechat na příště.

V době hospodářského rozkvětu za vlády markraběte Jana Jindřicha iniciovali v polovině 14. století klášterní manové stavbu několika hradů na území sevřeném mezi řeky Jihlavu a Oslavu. Vždy je situovali jako protiváhu vůči šlechtickým sídlům na opačných březích řek. Tak tady vznikl Kozlov proti Holoubku. Doklady nejsou, ale z analogií lze soudit na jeho zánik v době hromadné likvidace hradů v Pojihlaví před polovinou 15. století, protože sloužily jako sídlo loupeživých rytířů.

Nejvyšší čas se vrátit. Kozlovské skály prozkoumám příště. A taky zříceninu hradu Holoubek na protějším břehu.

 

Stropešínský most je z roku 1979. Železobetonová konstrukce o třech mostních polích nesených dvěma pilíři dosahuje délky 260 metrů a výšky 20 až 25 metrů nad hladinou podle stavu vody.

 

druhá část - 7.9.2022

 

 



 

zpět na začátek

copyright Alena