VN Dalešice 3.+7.9.2022

na paddleboardu

 

první část - 3.9.2022

 

7.9.2022

Zopakovala jsem si autem trasu Brno - Náměšť n/O - přístaviště Třesov a zamířím proti proudu. Je středa a vypadá to, že tady bude ještě liduprázdněji než v sobotu. První zastávkou bude zřícenina hradu Holoubek na pravém břehu, na kterou už v sobotu nevybyl čas.

Hrad Holoubek (též Taubenstein nebo Plešický hrad) byl původně postaven na vysoké ostrožně nad řekou Jihlavou. Dnes je to jen vyvýšenína na břehu Dalešické přehrady a hrad je prakticky ze tří stran obklopen vodou. Masivní okrouhlá věž v čele, jejíž torzo se dochovalo, kryla nádvoří a palác před ostřelováním z planiny nad ním. Hrad založený pravděpodobně pány ze Starče je poprvé zmíněn v roce 1353. A skončil jako Kozlov, v době hromadné likvidace hradů v Pojihlaví před polovinou 15. století byl jako sídlo loupeživých rytířů zbořen.

Více by toho bylo samozřejmě k vidění v zimě, když jsou stromy bez listí.

Opět "parkuju" na skalnatém krčku ostrožny pod zříceninou hradu Kozlov. Ale tentokrát není mým cílem Kozlov, ale vyhlídky nad Kozlovskými skalami.

Trasa pro bezpečný výstup se špatně hledá. Naštěstí je sucho, za mokra by to bylo životu nebezpečné.

Hlavně si zapamatovat základní orientační body, abych stejnou cestou zvládla i sestup :-(

Maxův kříž (nebo taky Maxova skála) je trampské pietní místo. Jeho historie spadá až do roku 1952.

Když šerif Svazu brněnských osad Jiří Hynek zvaný Max (*22.2.1923 - †17.2.1952) zahynul v Rimavské Sobotě ve Vysokých Tatrách na zauzlení střev, byl na jeho památku vztyčen v údolí řeky Jihlavy březový kříž. O tři roky později, tedy v roce 1955, byl kříž zhruba o kilometr přemístěn na místo, kterému se říkalo Na Stříbrňáku. V té době se již u něj konaly první setkání kamarádů k uctění památky zemřelých trampů. Na Stříbrňáku se kamarádi naposledy sešli v roce 1973 - mezi vykácenými a vypálenými říčními stráněmi kvůli připravované přehradě. Poté byl kříž podruhé přemístěn - tentokrát na skály u hradu Kozlova. Vysoko, kam vody Dalešické přehrady rozhodně nedosáhnou.

Vždy v únoru se zde scházejí brněnští a třebíčští trampové a vzpomínají na staré kamarády a osady kolem řeky Jihlavky. Každý rok na skále pod křížem přibývají k pamětní Maxově desce další destičky se jmény těch, kteří odešli na svůj věčný trampský vandr. Icák, Metrák, Gecal, Jára, Řízek, Lajfec, Lopata, Šlajf – to jsou jen některá z desítek jmen. Za každou destičkou se ukrývá jeden trampský příběh.

Jsem pěkně vysoko, ale vrátit se musím stejnou cestou, jinudy to dolů nejde.

A jedna historická před zatopením.

Trošku jsem si to u vody zjednodušila - namísto kilometrového pádlování kolem Kozlova jsem paddleboard jednoduše přenesla těch 5 metrů na druhou stranu uzounké šíje :-)

 

I tihle si dnešní nádherný den skvěle užívají. Tady můžou, ale v okolí pláží jsou vyznačeny úseky plavby pouze ve výtlaku resp. nejvyšší rychlostí 10 km/hod. Jsem si musela vyhledat, co to znamená ve výtlaku - jednoduše řečeno, plavidlo musí plout takovou rychlostí, aby se mu nezvedala příď.

Je akorát čas na obědovou pauzu a zchlazení se, voda má teplotu 19°C :-) Zřejmě letos naposledy...

A opět se bude pádlovat.

Stával zde mlýn, jmenoval se Koněšínský nebo též Mollův. Původně jsem chtěla dojet až po Halířku, ale počasí mi plány překazilo. Obloha se zatáhla neskutečně rychle a radarová mapa hlásila, že proudu vody shora zřejmě neuniknu. Zpátky k autu je to 6 kilometrů... Věci mám v nepromokavém obalu, ale problémem by mohla být zima...

Ale nakonec bouřka tuto oblast lízla jen okrajem. Zatáhlo se, ale vypršelo se to naštěstí pár kilometrů západněji a jižněji.

Zátoka s výhledem na ostrůvek mezi Kozlany a Hartvíkovicemi se jmenuje Lavičky.

V 30. letech minulého století byly Lavičky romantickým rájem třebíčských a brněnských trampů. Osady a chaty zde přibývaly i po válce, než tohle místo zaplavily vody přehrady.

Místo se poté využívalo jako vodácké a skautské tábořiště, v současnosti se tady v létě sice koná záchranářský tábor, ale větší část pozemku je oplocená - soukromá. Zátoka je z poloviny využívána pro kotevní bóje - zaplatit si můžete celosezónní nebo krátkodobé kotvení.

Ale nejvíc mne zaujalo černohnědé zvířátko se světlou skvrnou na bradě. Musela jsem si ho vyhledat - je to norek americký, lasicovitá šelma a u nás nepůvodní druh, který se do volné přírody dostal díky únikům z kožešnických farem a který je schopen v naší přírodě celoročně přežít.

A na závěr pohled z jedné skalní vyhlídky dostupné od auta pěšky.