hřebenovka Velké Fatry 10.-15.8.2023

turčianský a liptovský hřeben

 

Velká Fatra má srovnatelnou nadmořskou výšku jako Krkonoše, to je však jediné, v čem jsou si tyto hory podobné. Velká rozloha, málo rekreačních center a chat, chybějící lanovky a dlouhé nástupy do hor činí z Velké Fatry oázu nedotčené a divoké přírody. Když si čtu články o návštěvnosti na Sněžce, nějak to nechápu...

Oblast z Kraľovej studně na Ostredok, s nadmořskou výškou 1596 m nejvyšší vrchol pohoří a liptovský hřeben už znám z několika výšlapů - tentokrát je mým hlavním cílem západněji položený turčianský hřeben, málo navštěvovaná zalesněná divočina s řadou velice krásných úseků s nádhernými scenériemi i výhledy. A protože pojedu autem, naplánovala jsem si to jako okruh z Ľubochně do Ľubochně. Dalo mi to hodně práce, ale výsledek je geniální :-) Hlavně nezapomenout na rolničku :-)

Z Brna vyrážím autem směr Trenčín. Zakoupila jsem si elektronickou desetidenní dálniční známku za 10€ a zdržení mne čekalo jen při průjezdu přes Chřiby, kde doprava řízená semaforem jedním pruhem přičetla k naplánovaným tři a půl hodinám téměř půlhodinové zpoždění.

 

Je pozdní odpoledne, v místním CBA dokupuju zásoby a vypadá to, že auto můžu zdarma ponechat na parkovišti mezi Malým a Velkým parkem. Dokonce bude částečně kryto před celodenním sluncem ve stínu stromů.

 

den první

Ľubochňa - sedlo Príslop

 

Ľubochňa (448 m) - historická vodná elektráreň - Ľubochnianske sedlo (701 m) - Vyšné Rudno (1056 m) - Magura (1059 m) - Vyšné Rudno (1056 m) - sedlo Príslop (935 m), cca 10,5 km/4 hod, převýšení nahoru 674 m / dolů 176 m

 

Vyrážím do Ľubochninského sedla samozřejmě proti proudu Ľubochnianky po zelené, ne po červené přes Kopu. I tak toho budu mít určitě dost... Jídlo mám přesně spočítané, aby byl batoh co nejlehčí, a zároveň mám velké štěstí, že uplynulý týden propršel - prameny tentokráte nebudou vyschlé.

 

Vydatný pramen se nachází pár metrů od cesty na ulici Pod Orlíkom. Vyvěrá v kamenném návrší, které vytváří dojem jeskyně a okolí studničky je hezky upravené.

Zelená spolu s naučnou stezkou mne vede kolem historické vodní elektrárny a poté kolem jejího náhonu.

Část trasy vede úsekem, kterým vedla úzkokolejná lesní železnice, postavená až do konce doliny především za účelem svozu dřeva. Patřila k nejstarším na Slovensku (1903-1904) a jako první a jediná z nich byla elektrifikovaná. Při rozhodování o elektrifikaci rozhodlo to, že Ľubochňa byla oblíbeným lázeňským místem pro zdravé horské prostředí s čistým vzduchem.

 

Kousek za posledními domy pohodová procházka končí. Čeká mne výstup do Ľubochnianského sedla. Poprvé propotím triko, je to téměř 300 výškových metrů.

Kdysi tudy vedla obchodní cesta z Turce na Liptov. Šipka označená voda mne dovedla k vydatnému prameni a upraveným posezením včetně ohniště. Tady, s nádhernými výhledy na vrcholky Malé Fatry, by se zřejmě dalo i přespat. Sedlo odděluje masív Kopy (1187 m) a Tlstého dielu (990 m) a je nejnižším místem západní větve Velké Fatry. Jeho identifikace je snadná, v prostoru sedla a na obou jeho svazích byl vykácen široký pás lesa pro vedení dvou paralelních vedení vysokého napětí z vodní elektrárny v Krpeľanech.

Pěšina pokračuje vzhůru, občas lesem, ale převážně po zarostlých loukách zbarvených dozlatova jako obilné lány při žních a stále nabírám výšku. Krásná hřebenovka s jednou odbočkou - na Nolčovskou Maguru. Loukami plných bodláků a bedel.

Vyšlo mi to tak akorát. Přede mnou je sedlo Príslop a do západu slunce chybí 45 minut. Cestou jsem nepotkala živou duši, tak to jsem tedy zvědavá, jak bude obsazená koliba či turistický přístřešek.

Z Nolčova vede Veľkou dolinou a poté až do sedla silnička. Kolibu Príslop zbudovalo v roce 2010 Urbár a pozemkové společenství z Nolčova v místě, kde se každoročně pořádá na přelomu června a července celoslovenská soutěž v kosení pod názvem Nolčovská kosa. Koliba je kousek pod sedlem - plno zřejmě nebude, ale já si stejně raději postavím stan. A využiju již zbudovaného ohniště, nejsem v národním parku, ale v jeho ochranném pásmu. Každopádně koliba a nedaleký přístřešek včetně zdroje vody může rozhodně lépe posloužit k bivaku při přechodu turčianské větve než oficiálně povolené Svrčnícké sedlo, kde kromě pramene vody nic není.

Zapálit oheň po týdenních deštích nebylo vůbec snadné, ale nakonec se zadařilo. Určitě odrazuje medvědy :-) Nad hlavou mám vesmírné divadlo. Meteorický roj Perseid má sice vrcholit až v noci z 12. na 13. srpna, ale hvězdy padají i dnes a letos tuhle podívanou ani neruší Měsíc. Ale do teplé letní noci to má docela daleko, po západu slunce se prudce ochladilo, vůbec nefouká, padla rosa a stan je mokrý zvenku i zevnitř. Třicítky mne v těchto nadmořských výškách nebudou trápit ani přes den. Je třeba se přiobléct a zalézt do spacáku. Bez větru se nehne ani lísteček - neuvěřitelné ticho... Pokud nepočítám ty v kolibě, nepotkala jsem na trase nikoho.

 

 

den druhý

sedlo Príslop - Malý Lysec

 

 

sedlo Príslop (935 m) - Chládkové (1240 m) - Kľak (1394 m) - Svrčnícké sedlo (1175 m) - Vyšná Lipová (1220 m) - sedlo Široké (1132 m) - Jarabiná (1313 m) - Jarabinský prameň - Malý Lysec (1297 m) - sedlo Žlebiny (1093 m) - Lysec (1381 m) - sedlo Žlebiny (1093 m) - Malý Lysec (1297 m), cca 19 km / 8 hod, převýšení 1500 m nahoru / 1150 m dolů

 

Ráno vstávám o půl sedmé, vstávat na východ slunce tady nemá smysl, protože směrem k východu je sedlo souvislé zarostlé lesem. Balím totálně mokrý stan a vlhký spacák, během dne se bude sušit. I snídat se bude až někde nahoře na sluníčku.

 

Stoupám a stoupám. Lesem a bez výhledů, změna proti včerejšku. Přímo u pěšiny roste několik kruštíků. Aplikace Pl@ntNet tvrdí, že je to s pravděpodobností 30% kruštík růžkatý. Každopádně kruštík to je :-)

První vhodné místo k pauze na sluníčku s výhledem je až skalka se spoustou netřesků na vrcholu zvaném Chládkové (1240 m). Ze sedla Príslop to sem byla cca hodina a 300 výškových metrů. Začínám tušit, že tahle hřebenovka rozhodně nebude procházka po vrstevnici. Čeká mne hodně členitý terén. Sluníčko svítí a vydatně hřeje již nyní v dopoledních hodinách, voda bude důležitá.

Přede mnou je Kľak, s nadmořskou výškou 1394 m nejvyšší a nejvýraznější vrchol turčianského hřebene. Na vrcholových skaliscích se daří řadě chráněných vápnomilných rostlin, na jaře to musí být opravdu paráda. Kruhový rozhled stojí za to - hřeben Malé Fatry jako na dlani, výrazný Velký Choč či zubaté Západní Tatry a všude kolem zalesněné hřebeny Velké Fatry.

Na vrchol vede několik tras. Ať již údolím Kľackého potoka z Ľubochnianské doliny z rozcestí Raková, tak po hřebeni anebo od západu z Turčianské kotliny z obcí Podhradie či Sklabinský Podzámok. A právě ze Sklabinského Podzámku došla na vrchol chvilku po mně dvojice starších turistů (nikoho jiného jsem dneska zatím nepotkala). Dali jsme se do řeči, a když jsem vysvětlila, co mám v plánu, dostala jsem spoustu dobrých rad ohledně zdrojů vody, málo prošlapané pěšiny či snadného sejití z cesty a hlavně jsem dostala vodu a okurky. A obojí přišlo vhod, díky ještě jednou, jestli si to čtete :-)

Pobyla jsem nahoře docela dlouho, stačila si vysušit stan, spacák i karimatku a schroupat jednu okurku. Ale je čas vyrazit - trasu vidím přímo pod sebou.

Nevýrazný Svrčník (1241 m), Svrčnícké sedlo (1175 m), Vyšná Lipová (1220 m), sedlo Široké (1132 m) a poté další třináctistovka - výrazná Jarabiná (1313 m) s výhledy.

Jarabiná je borůvkový ráj...

Při sestupu mne odbočka navádí k Jarabinskému prameni. Teď už vím, že jsem si měla uvařit oběd na Jarabiné a tady doplnit plnou láhev, ale chybami se člověk učí. Až si později uvařím oběd na Lysci, nebude kde ji doplnit a pak mi bude voda chybět :-(

Mezi Kľakem a Jarabinou jsem potkala tři!!! lidi, singl kluka a mladý pár. Medvědy či jiná zvířata žádná, cinkání jsem na zarostlé pěšině rozhodně neodbývala.

 

Cestou na Lysec značka snad poprvé vynechala jeden vrchol. 1265 m vysoká Kopa se obchází po vrstevnici, ale jinak se značka drží uzoučkého hřebene s obrovským převýšením na obě strany. Malému Lysci do třináctistovky, kterých je v pohoří celkem 37, chybí 3 metry, ale loučka na vrcholu nabízí fantastické výhledy. Výhledy k severozápadu jsou sice zastíněny vzrostlými buky, ale ve zbytku pokocháte výhledy od nápadného Borišova, přes rozložitou Ploskou a skalnatý Čierny kameň až po dominantní Rakytov. Tam všude se ocitnu zítra, resp. pozítří...

Nejvyšší čas k pozdnímu obědu. A musím se rozhodnout co dál. Jestli pokračovat přímo k chatě pod Borišovem nebo si "odskočit" na Lysec.

Vybrala jsem si variantu Lysec. Monumentální travnatý vrchol těsně nad horní hranicí lesa je sevřený Hornojasenskou a Belianskou dolinou a leží mimo hlavní hřeben. V mapě to vypadá jednoduše, necelé 4 kilometry... Ale když ztrácím výšku sestupem do sedla Žlebiny a kopíruju terén nahoru/dolů přes dva hrbky, nepřipadá mi to zas tak jako dobrý nápad.

 

Poté, co v sedle Žlebiny ztrácím turistickou značku, protože se zde ve velkém těžilo, nadávám si podruhé. A aby tomu nebylo dost, potřetí si nadávám při prudkém výstupu přes NPR Lysec. Moc často se tudy nechodí, louky se nekosí a pěšina je zarostlá bodláky či jinými pichláky. Poněkolikáté budu z ponožek tahat zapíchaná semena trav, ale to platí pro celý turčianský hřeben, ne jen pro tento výstup po modré. Nikde nikdo, nadávám si počtvrté... Celkově 200 výškových metrů dolů, 300 nahoru a poté to samé zase zpátky na hlavní hřeben. Ale přece to teď neotočím...

Po hodině a půl mne na vrcholu Lysce čeká překvapení - nejsem tam sama a ta hezčí polovina dvojice se ke mně hlásí jako k nejoblíbenější blogerce. Bomba, po selfíčku na Velkém Polomu mám další fotografii s fanouškem Toulek :-) A zdravím tímto Helenu i Jakuba :-)

 

Z vrcholu Lysce (1381 m) se otevírá nádherný výhled prakticky všemi směry, přestože k severozápadu a severu je zčásti omezen menšími smrkovými porosty. Výhledy jsou velkolepé, před námi defilují jako na dlani vrcholy Tlstá (1373 m), Borišov (1510 m), Ploská (1532 m), Čierny kameň (1479 m), Rakytov (1567 m), v dáli na jihu i Ostredok (1596 m), nejvyšší vrchol celé Velké Fatry. Se zoomem lze rozeznat jednotlivé vrcholy Západních Tater a nad Turčinskou kotlinou se táhne hřeben Lúčanské Malé Fatry s dominujícím vrcholem Kľak ve tvaru zubu, ale takto navečer je hodně v protisvětle.

Nádherný je i hřebínek směřující k východu a spojující Lysec s hlavním hřebenem Velké Fatry v blízkosti vrcholu Malý Lysec (1297 m).

Nabízí se jen dvě varianty. Přespat tady nebo se vrátit na Malý Lysec? Je půl šesté, do západu slunce to stihnu zpátky na Malý Lysec a ušetřím tak zítra ty dvě hodiny. Jde se na to... A pěkně svižně, žádné zdržování...

 

Opět se kochám na Malém Lysci pohledem směrem na Rakytov, Čierny kameň, Ploskou a Borišov, ale tentokráte v posledních paprscích slunce. Krajina se barví do měkkých červených tónů. Vody mám tak akorát k večeři, zítra musím ke snídani nějakou někde získat. Ale noc bude v pohodě, nejsem tady sama. Na rovném plácku kousíček od vrcholu si postavila své dva stany ještě čtyřčlenná rodinná skupinka. A jídlo zavěsila na strom :-) Já sebou štangli salámu nenosím a nemyslím si, že nějakého medvěda zlákají Deli tyčinky, vločkové kaše, Jerky v původním obalu či kolínka nebo bramborová kaše.

Na východě už se temní, ale západní obzor se stále rýsuje v žlutooranžové záři. I dnes po západu slunce padla rosa a prudce se ochladilo. V noci není vidět žádná světla měst - o to více vyniká Mléčná dráha, stříbřitý pás přímo nad hlavou mezi Altairem v Orlu a Denebem z Labutě. A opět padají hvězdy...

 

den první a druhý: Ľubochňa - sedlo Príslop - Malý Lysec, tato stránka

den třetí: Malý Lysec - salaš pod Suchým vrchem

den čtvrtý: salaš pod Suchým vrchem - Smrekovica

den pátý: Smrekovica - Ľubochňa

den šestý: Šípská Fatra