Bílé Karpaty 6.-9.4.2024

pěšo/kolmo toulání okolím Radějova letos podruhé

 

první část - na kole z Hodonína k Radějovu a výšlap přes Čupy a Radějovskou oboru

 

pondělí, na kole přes Žalostinou a Kobylu

Marně se snažím naplánovat pěší výšlap přes Vojšické louky až na Kobylu. Těch kilometrů je prostě moc. Mezi Radějovem a rekreační oblastí Lučina hromadná doprava zrovna často nejezdí a šlapat to po asfaltu mne neláká. Vyrazím tedy na kole, až tak moc ty elektrony šetřit nemusím, zítra mne do Brna požene bez námahy vítr v zádech.

 

A protože je pondělí, je obchod v Radějově otevřený a k snídani bude tahle kokosová ňamka :-)

Druhá zastávka - Jiříkovec a památný dub.

Původně jsem plánovala, že se od dubu vrátím, ale nakonec mne vyježděná cesta dovedla až nahoru k hranici NPR s výhledem na Travičnou.

Modrá značka vede až na Bukovinu, ale ta poslední část je napříč vrstevnicemi lesem :-( Ale když už jsem tady, zajedu až ke studánce - má krásné jméno, jmenuje se Maminčina.

A když už jsem tady, zkusím dojet až na konec té zpevněné cesty. Třeba bude nějaká cesta pokračovat dál k hranici.

Nevede, ale když už jsem tady, přece to nezabalím. Ke hranici je to jenom kousek...

Protáhla jsem to kolo blátem, mokřadem, obešla pár spadlých stromů a napojila se na červenou :-))) Že jsem se takto neplánovaně dostala nakonec až na Žalostinou, to mne opravdu potěšilo. Ale nahoře jsem se nezdržela dlouho. Vítr zesílil nad únosnou mez :-(

Vodu jsem doplnila v Bílé studni a pokračovala po hřebeni až na Kobylu.

V závětří lesa bylo možno i na chvíli spočnout, ale v místech nechráněných před jihovýchodním větrem bylo opravdu nepříjemně. Výhledy zřejmě opět ovlivňuje saharský prach, ale tentokrát je to mnohem horší v jihozápadní části republiky.Ale naštěstí je ve vyšších vrstvách atmosféry a přízemní koncentrace ovlivňuje jen nepatrně.

Nejvyšším místem trasy byla Žalostiná a teď už to vlastně bude jenom z kopce. Kobyla 584 m, Výzkum 439 m, vodní nádrž Lučina 288 m, Radějov 225 m. Cca 12 km z kopce :-) Dohromady dnešní okruh měřil 36 km.

A zbytek dne takto :-)

 

úterý, na kole z Radějova do Hustopečí

Přesně naplánované to dneska nemám. Prostě zamířím směrem k Brnu a až mne nebude bavit šlapání a či mne začne tlačit čas, tak se naložím i s kolem do vlaku. Díkybohu za ty nízkopodlažní soupravy :-)

 

Ale pro začátek dne samozřejmě snídaně a ještě vyzkouším, nakolik mi vítr dovolí vzlétnout. Během dne už dron určitě nikde nevytáhnu.

S větrem v zádech to pojede i bez přípomoci :-)

Váté písky, území chráněné jako národní přírodní památka, se nachází z obou stran železniční tratě Přerov-Břeclav v pruhu širokém až 60 m a dlouhém 5,5 km mezi železničními stanicemi Rohatec a Bzenec-Přívoz v oblasti Bzenecké doubravy, což je název z dnešního pohledu podivný. Duby tu totiž nejsou - celá oblast je osázená borovicovými lesy.

Ale kdysi dávno tady býval hustý dubový porost. Jenže v 18. století došlo vlivem člověka k výraznému odlesnění oblasti intenzívní pastvou, mýcením i neřízenou těžbou. Zdejší písky pocházejí ze sedimentů řeky Moravy a místy dosahují mocnosti až 30 m a na otevřených plochách se začaly vytvářet písečné duny a písek se dostával větrem až do polí. Tehdy vzniklo pojmenování Moravská Sahara a započaly snahy o zvládnutí téhle ekologické katastrofy - o opětovné zalesnění.

 

Dlouho se nedařilo, ale na počátku 19. století bylo území úspěšně osázeno borovicemi pod vedením Jana Bedřicha Bechtela (1800-1868). Volný zůstal jen ten protipožární pás podél železnice.

Původně jsem si chtěla z dronu natočit meandry Moravy, ale vítr mi létat nedovolí :-(

 

Občerstvení v místě zvaném salaš Rúdnik bylo samozřejmě zavřené, ale v hospodě U Letochů vaří levně, dobře a rychle.

Přímno naproti hospodě je Habánský sklep, který slouží jako muzeum habánské historie. Sklep pochází ze šestnáctého století a byl součástí dvora, kde místní novokřtěnci, tedy příslušníci reformního křesťanského hnutí, žili a pracovali.

Další mou zastávkou je vrch Náklo (265 m), nejvyšším bod Ratíškovické pahorkatiny mezi obcemi Dubňany, Ratíškovice a Milotice. V poslední době se dostává do povědomí v souvislosti s nepravděpodobnými hypotézami o možném ústředí Velkomoravské říše. Na vrcholu kopce stojí od roku 2004 dubový liliový kříž k uctění příchodu Cyrila a Metoděje a sochy velkých osobností Moravy odhalených vždy při pouti, které se pravidelně konají v den svatých bratří.

Ale ať už zde bájný Veligrad, hlavní sídlo moravských knížat a králů, byl nebo ne, z vrcholu je krásný výhled na blízké okolí Milotic i na panorama Chřibů, Ždánického lesa a Bílých Karpat. Ale dneska je to s výhledy slabší.

 

Na úbočí kopce Náklo leží přírodní rezervace Horky u Milotic, největší naleziště hlaváčku jarního na Hodonínsku. To správné období už bylo tak před měsícem, ale ještě je na co koukat. Jen s fotografováním je to samozřejmě problém - na dlouhých stoncích a ve větru :-(

Snědek hřebenitý roste v ČR přirozeně jen v nížinách jižní Moravy - ve světlých lesích, po příkopech, na mezích a na písčinách. Podél cyklostezky z Milotic do Svatobořic jich bylo opravdu hodně.

2 km musím přežít po hlavní silnici a pak na mne čeká Moravské Toskánsko po cestách mezi vinicemi.

 

Už jste slyšeli pojem Moravské Toskánsko? Tak se jmenuje silně zvlněná krajina jihozápadně od Kyjova - v okolí Šardic, Svatobořic-Mistřína, Stavěšic, Strážovic, Karlína a Žeravic. Fotografové o tomto místě dobře vědí, snímky lánů polí, barevných ploch, které se dotýkají nebe, lákají lovce snímků z celého Česka i zahraničí. Zkuste si to zadat do vyhledávače a můžete se kochat, protože moje snímky jsou jen obyčejné. Pro tu správnou nádheru zde musíte být na správném místě a v ten správný čas. Těsně po svítání či před západem slunce, když stíny vytváří z kopců plastickou krajinu, když zjara lány hýří barvami, do daleka svítí kvetoucí stromy nebo naopak na podzim, když kopečky vystupují z mlžného oparu. Pro dnešek nic z toho neplatí :-( Šardické biopásy už odkvetly, obloze vládne šedivá a výhledy kazí opar ve stylu saharského prachu :-(

Nemám na tohle místo štěstí :-( Bez důkladného plánování to tady nejde.

 

Pokračuju mezi vinohrady přes Michálky (247 m) nad Hovorany do Terezína, do Kobylí a nahoru na Kraví horu nad Bořeticemi.

Vlaky z Hustopečí jezdí ve všední dny každou půlhodinu a stihla jsem i první letošní zmrzlinu :-) Celkem 75 km převážně s větrem v zádech.