Oravské Beskydy 22.-25.8.2024

Babia hora a Pilsko

 

předchozí část Oravská Polhora - Babia hora - Javorina

 

den třetí

Jaworzyna/Javorina (1048 m) - sedlo Hliny/Przełęcz Glinne (804 m) - Schronisko PTTK na Hali Miziowej (1274 m) - Pilsko (1557 m) - Schronisko PTTK na Hali Rysianka (1290 m), celkem cca 21 km

 

Ale když jsem se probudila ráno, nevěřícně jsem koukala na dokonale utkanou pavučinu přes téměř celý vchod. Zrovna mi do stanu chtěla vlétnout moucha, takže narazila, zamotala se a chvilku poté se shora spustil pavouk a zřejmě ji dorazil. Docela velkej pavouk :-( Ještěže jsem v noci nevylézala, mohl mi spadnout za krk :-( Nemám ráda pavouky, ale možná právě proto mne tentokrát v noci žádný hmyzák neotravoval...

Pavouk odstěhován, pavučina zlikvidována, žaludek zaplněn vločkovou kaší a vše zabaleno. Je čas vyrazit.

Beskyd/Beskid Krzyżowski (923 m), Studienky/Beskid Korbielowski (954 m), Student/Zimna (938 m), pořád nahoru a dolů.

Nakonec mne čeká dlouhé klesání do sedla Hliny/Przełęcz Glinne (804 m). Zastávku využívám k doplnění pitné vody, vypití jedné kofoly, částečnému dobití mobilu a nákupu sýra - do batohu mi přibyl sýr zvaný bundz (tak trochu připomíná mozzarellu) a jedna "redykołka" - malý placatý sýr vytlačený přes formičku se vzorem. Snědla jsem ho dříve, než jsem ho stihla vyfotit :-)

Doplnit energii bylo nutno, výstup na Pilsko jakoby nemá konce. Ve dvou třetinách odbočuju raději po červené k chatě zvané Schronisko PTTK na Hali Miziowej.

Schronisko PTTK na Hali Miziowej je nejvýše položenou chatou v polských Beskydech. Stojí v nadmořské výšce 1274 m, v létě je nejlepším východiskem pro zdolání hory Pilsko (1557 m) a jsou od ní parádní výhledy směrem na Babí horu.

Nad chatou i pod ní je několik lyžařských vleků a sjezdovek - v zimě se to tady proměňuje v opravdový ráj pro milovníky zimních sportů, ale v létě se nahoru dostanete jen pěšky.

 

Plány na vybudování chaty se zrodily v roce 1906, ale vypuknutí 1. svět. války zdrželo jejich realizaci - chata byla slavnostně otevřena v roce 1930, ale v roce 1953 ji zničil požár. Půl století tady fungovalo provizorium, na své znovuotevření si chata počkala až do roku 2003.

Energie doplněná, jde se nahoru. V ceníku mají i nabídku pro nocleh ve vlastním stanu za 20 PLN/den/osoba (možnost využití turistické kuchyně a sociálního zařízení). Líbila by se mi i možnost postavit stan, nechat v něm batoh a vyběhnout si na Pilsko jen s fotoaparátem, ale hodinky ukazují 13:30, což asi není ten správný čas ke stavění stanu a ani netuším, jestli je místo pro stany nějak přesně určené. A opravdu je příliš brzy, nepůjdu se ptát :-(

Nejvyšší vrchol na polské straně hranice se jmenuje Góra Pięciu Kopców (1534 m), ale ve skutečnosti tohle místo žádným vrcholem není. Na vrchol Pilska (1557 m) je třeba pokračovat ještě 400 m jižním směrem, ale tohle "převýšení" už je brnkačka.

Pilsko, druhá nejvyšší hora celých Beskyd je, podobně jako Babia hora, nepřehlédnutelnou dominantou Oravských Beskyd - okolní vrcholy přesahuje o 200 až 300 metrů. Ve svých vrcholových partiích připomíná velkou kopuli a vrchol je téměř celý zarostlý nepropustnou kosodřevinou s výjimkou ploch kolem vrcholového kříže.

Pokračuju opět podél hraničních patníků - Tanecznik (1325 m), Munczolik (1356 m), Polanica (1337 m), Trzy Kopce (1216 m). Nahoru a dolů po kamenitých lesních cestách, potkávám jen Poláky, tedy pokud se Slováci či Češi nemaskují za polským pozdravem "dzień dobry" či "cześć".

Podobně jako já mají většinou batoh sbalený k přechodu natěžko - těmito místy prochází i Główny Szlak Beskidzki, dálková turistická trasa vedoucí z Ustroně ve Slezských Beskydech do vesnice Wołosate v Bieszczadách. Nejdelší dálková stezka v polských horách - je dlouhá 496 km.

 

Žadný vrchol tady není zadarmo, aplikace mapy.cz s převýšením 3000 m ani trochu nekecá...

Už jen 45 minut a dnes konečně poslední kopec.

Schronisko PTTK na Hali Rysianka stojí v nadmořské výšce 1322 m od roku 1937.

I tady nabízejí v létě možnost přespání ve vlastním stanu - za 30ZL, přičemž v ceně je využití infrastruktury útulku - toalety, sprchy a wrzątek, tj. vařící voda.

 

Ale jak se blížím k chatě, nevěřím vlastním očím. Jsem měla obavu, že se na nocoviště nevejdu, tak jako se to stává na Šumavě. Ale tady to funguje tak, že nejen příslušná vyhrazená a ohrazená plocha, ale celá obrovská louka před chatou je plná stanů a stále přicházejí další a další.

Je to všechno tak trochu z kopce, ale podařilo se mi najít pro ten můj pidistan plošinku těsně na spodním okraji, což znamená, že budu mít sice daleko do chaty, ale můj výhled východním směrem nebude nic omezovat.

Jediný, ale logický zádrhel spočíval v tom, že fronta byla jak na sprchu, tak i pro objednávky. Což jsem nakonec vyřešila koupí Lajčíka v nedaleké salaši.

 

den čtvrtý

Schronisko PTTK na Hali Rysianka (1290 m) - Schronisko PTTK na Hali Miziowej (1274 m) - Pilsko (1557 m) - Sihelné - Oravská Polhora, chata Slaná voda (742 m), celkem cca 20 km

 

Ranní divadlo si málokdo nechal ujít :-) Mnozí sebou měli i stativy, ale já si dnešní východ slunce užívala vleže ve spacáku.

Poté ještě chvilku dospávám.

K snídani si kupuju kávu a "drożdżówku z borówkami", které si tady sami pečou. Částečně dobíjím ze zásuvky v jídelně i mobil - je neděle, musím se rozhodnout, jakým způsobem se vrátím k autu do Oravské Polhory. Moc variant se nenabízí. Ještě kousek po hřebeni západním směrem, poté sejít buď do obce Zákamenné, Novoť či Mútne a místním autobusem s přestupem v Námestově. Těch ale v neděli zrovna moc nejezdí a navíc je půl deváté - Zákamenné je z tohoto pohledu daleko... Nebo se vrátím a přes Pilsko sejdu do obce Sihelné. Buď něco pojede nebo něco stopnu nebo to vezmu polními cestami po svých až do Oravské Polhory.

Nakonec jsem si po velkém váhání zvolila tu poslední variantu v délce 22,5 km, nebudu se vázat na odjezd místních autobusů a čekat přes hodinu na přípoj v Námestově. Stejně k chatě Slaná voda žádný z autobusů nezajíždí :-(

Takže dneska v opačném pořadí Trzy Kopce (1216 m), Polanica (1337 m), Munczolik (1356 m), Tanecznik (1325 m) a opět pauza v chatě na Hali Miziowej. A tentokrát jsem si objednala placki ziemniaczane :-)

A nahoru nemusím po stejné trase - nejhezčí trasa k výstupu na Pilsko je značená od chaty žlutě, přes Rezerwat przyrody Pilsko - rezervace chrání pralesovité karpatské smrčiny a klečové porosty na severních a severovýchodních úbočích masivu. Proplétání se úzkým chodníčkem v kosodřevině se střídá s částečnými výhledy, ale občas mám problém s batohem a karimatkou projít.

Kleč se střídá s borůvkovými plantážemi a tady naštěstí nezmrzly. Ale pak už mne čeká jen nekonečný sestup dolů. Nikde nikdo, raději si na cestu cinkám rolničkou :-( Ale jednu dvojici jsem nakonec během téměř dvou hodinového sestupu potkala. Mluvili polsky, jak jinak :-)

V Sihelném mám neskutečné štěstí - na autobusové točně se zrovna otáčí autobus. Když se s ním svezu na křižovatku Rabča, rázc. Sihelné, ušetřím si 4 kilometry šlapání pod Sihelnianským hrádkem.

 

Řidič patřil k těm zvědavým a upovídaným a mé putování zhodnotil kroucením hlavou a slovy, že on by se ztratil :-)

 

Šlapat od rozcestí přes Oravskou Polhoru po chodníku v největším horku nebylo nic, co bych si chtěla zopakovat, ale aspoň mi náladu vylepšila zmrzlina.

 

Přibližně v půli cesty mezi Oravskou Polhorou a chatou Slaná voda stojí od roku 2019 přímo u cesty rozhledna. Pojmenovali ji Trchovnica. Spodní část má z betonu, horní ze dřeva a horní vyhlídkové patro v 16 m. O moc víc, než ze silnice, z ní vidět není :-( A přiznávám bez mučení, tohle byla moje první navštívená rozhledna, u které jsem byla, ale na kterou jsem nevylezla... Příšerné horko a k autu ještě daleko...

V autě na mne čeká čisté oblečení na převlečení, v potoce umývám aspoň nohy, v bufetu u chaty Slaná voda čepují kofolu, ještě nezbytná fotografie na obří židli a nezbývá než vyrazit. Je 19:00, plánovaný dojezd do Brna 22:30. S pauzou na kafe bych mohla být před jedenáctou doma.

Bylo to na pohodu, slunce zmizelo za mraky, provoz nesrovnatelný s čtvrtečním odpolednem a poslední třešničkou byl pro mne můj první průjezd po estakádě nad Tomkovým náměstím :-)

 

Suma sumárum 67 km, převýšení 3600 m nahoru, 3400 m dolů. Nebylo to snadné, ale určitě se sem vrátím - někdy příště projdu zbytek Oravských Beskyd a navážu na Kysucké Beskydy, tj. z Oravské Polhory/sedla Hliny do Skalitého přes Velkou Raču.