Bílé Karpaty, Žalostinská vrchovina 27.10.2024

z Lučiny na Žalostinou

 

Předpověd počasí je tentokráte neúprosná - nízká inverzní oblačnost se na většině území udrží po celý den a šance zahlédnout sluníčko je pouze na horách. Ale naštěstí nemusím až tak daleko - když si ráno prohlížím satelitní snímek, jasno je i v oblasti Bílých Karpat. Autem jsem tam za 1,5 hodiny :-)

 

parkoviště Lučina (290 m) - Návdavky - Bukovina (584 m) - Žalostiná, rozh. (625 m) - Bílá studna - Kobyla (584 m) - Vojšické louky - Čertoryje (443 m) - parkoviště Lučina (290 m), cca 17 km

100 km v neděli ráno po posunu času a po dálnici bez kamionů bylo naprosto v pohodě a liduprázdné bylo i parkoviště u vodní nádrže Lučina. Je placené, ale částka 50Kč/den je přijatelná a cena benzínu se momentálně pohybuje pod částkou 35Kč/litr.

Ano, ty dvě tečky - opravdu se tu dvojice otužilců koupala :-)

 

S dohledností je to slabší, ale jinak nádhera. Vyrážím po modré směrem na Bukovinu. Západním směrem nízká oblačnost kopíruje Chřiby, východním hřeben Bílých Karpat.

Podzimní listí přináší do krajiny nádherné barvy. Stromy se oblékají do pestrých odstínů červené, oranžové, žluté a hnědé, které září v jemném slunečním světle a vytvářejí nádhernou atmosféru. Šustění suchého listí pod nohama ji ještě umocňuje.

Solitérní stromy v oblasti Čertoryje stojí roztroušeně na rozlehlých loukách a když do nich zasvítí podzimní slunce, jejich osamělá krása ještě více vyniká.

Na Bukovinu stoupám kolem plotu obory po pěšině označené jako cyklotrailová trasa. Žádného cyklistu jsem tu nepotkala a pěšina nevypadala zrovna používaně. Ale škoda, že do obory se v tuhle roční dobu nesmí (uzavřená je v období jelení a daňčí říje 1.9.-15.11. a v době kladení mláďat 1.-30.6.) - prošla jsem ji v dubnu a klidně bych si to zopakovala v podzimních barvách, mně se tam moc líbilo.

Vrchol Bukoviny je pokryt lesem a rozhledy žádné nenabízí. Nad stromy jsem se dostala jedině s dronem.

Volně přístupná dřevěná rozhledna s vyhlídkovou plošinou ve výšce 4,5 m na Žalostiné stojí od roku 2009. Jsem momentálně přesně na rozhraní jasné oblohy a šedivé nízké oblačnosti a podle toho to tady vypadá. Před studeným větrem se schovávám za maringotkou radioamatérů a pouštím na výzvědy dron.

Vítr od severovýchodu je opravdu nepříjemně studený a tak se tady moc dlouho nezdržuji a pokračuju přes Tri kopce

Ze studánky Bílá studna by se člověk dneska neosvěžil - ta trocha stojaté vody pitná nebude :-( Ještěže mám termosku s horkým čajem.

Přidávám pár fotografií z výšky:

Pokračuju na Kobylu (584 m).

Medvědi? To myslí vážně nebo je to jen preventivně pro sichr??

Jednou z neznačených cest si zkracuju cestu k Vojšickým loukám.

Slunce pár minut po čtvrté zmizelo v šedi a prudce se ochlazuje. Nevadí, v autě si zatopím :-)