Parque Nacional da Peneda-Gerês 9.-16.9.2025

pěší putování severem Portugalska po GR50

 

Porto - Pitões das Júnias/Fiães do Rio - Fiães do Rio/Cabril - Cabril/Ermida - Ermida/Gerês - Gerês/Campo do Gerês - Guimarães - Praia de Angeiras

 

Zní to možná překvapivě, ale Portugalsko má jen jeden národní park. Parque Nacional da Peneda-Gerês leží na severozápadě země a je to téměř liduprázdný kraj. Jeden z posledních opravdových přírodních rájů Evropy jako by vzdoroval všudypřítomnému postupu civilizace.

 

Jádrem parku jsou dvě pohoří: Serra da Peneda na severu a Serra do Gerês na jihu. Výškou připomínají Krkonoše (nejvyšší vrcholek, Nevosa, měří 1545 m), ale tím podobnosti končí. Dálková trasa označená jako GR50 v délce 187 km se skládá z 19 etap o průměrné délce 10 km - cestovka Kudrna nám z toho vybrala 74 km a rozplánovala je na pětidenní putování. Bude nás 12, výbavu si poneseme na zádech a budeme spát v kempech ve vlastních stanech a zajišťovat si jídlo z převážně místních zdrojů.

 

Ale abych to vzala úplně od začátku 🙂

 

Spousta otázek... Letíme v úterý. Co já si mám nabalit, když předpověď počasí na nejbližší dny vypadá takto??? A i v případě, že by nám to nezkomplikoval přechod této fronty, nemuselo by to být o nic lepší. Do národního parku zasahuje výrazný vliv Atlantského oceánu (pobřeží je vzdálené necelých 100 kilometrů) a návětrné svahy NP Peneda-Gerês jsou nejdeštivějším místem celého Portugalska.

Teplý spacák či letní spacáček??? Váhou se tyto dvě varianty liší o 1 kilogram, ale protože se má v horách teplota k ránu pohybovat kolem 5-7°C, balím nakonec ten teplejší. Jsem zmrzlík a když se v noci zimou nevyspím, moc si tenhle zájezd neužiju.

 

Co proti dešti? Membránovou bundu, kalhoty, nepromokavý obal na batoh či raději nepromokavý pytel dovnitř, pláštěnku, deštník...

 

S oblečením jsem nakonec hotova docela rychle - jedna mikina, jedno triko z merina na den, druhé na noc, jedny krátké a jedny dlouhé kalhoty, merino spodky na noc, neprofuk bunda a proti dešti pláštěnka + deštník. Vyzkouším jak v praxi funguje tvrzení, že merino nesmrdí...

 

Co budu jíst??? Váhu batohu potřebuju maximálně omezit a máme slíbené kavárničky či obchůdky s cenami na podobné úrovni jako u nás. Tak tedy dobře, žádný vařič, kromě hrnku na kafe žádné nádobí a jen zásoba křupavého müsli pro všechny případy.

 

S fotoaparátem, nabíječkou, náhradními bateriemi, čelovkou, lžicí, kapesním nožem, náhradními ponožkami, spodním prádlem, hygienickými potřebami v malých tubách a mobilem spolu se základní trojkou (stan 1,7 kg, karimatka 350 g, spacák 1,1 kg) můj batoh o objemu 35 litrů váží 8 kg. To moje osteoporóza zvládne :-)

 

Do Portugalska poletíme pravidelnou přímou linkou rakouských aerolinií Vídeň - Porto. Nebudu si to komplikovat, využiju možnost hromadného odvozu do Vídně a i letenku si nechám koupit cestovní kanceláří.

Okénko je klasicky opatlané, žádná paráda tyhle fotky nejsou.

Z letiště jedeme do centra města metrem. Rychle se ubytujeme v hotýlku v prťavých dvoulůžkových pokojích a poté nás průvodkyně Štefka bere na prohlídku města.

Porto je druhé největší město Portugalska. Jeho populace čítá cca 250 tis. obyvatel, ale v celé metropolitní oblasti jich žijí zhruba 2,4 miliony lidí. Je to město, které dalo Portugalsku jeho jméno – od samého počátku (kolem roku 200 př. n. l. ), kdy se nazývalo Portus Cale, a později se stalo hlavním městem hrabství Portucalense, z něhož Portugalsko vzniklo. Je to město známé po celém světě pro své víno, mosty a moderní i starobylou architekturu - historické centrum je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.

Za jedno odpoledne se toho moc stihnout nedá a škoda, že nám na barevné fasády a všudepřítomné kachličky nesvítilo sluníčko :-( Jsou opravdu všude - na fasádách i v interiérech domů, kostelů, klášterů, na nádražích, v hospodách a obchůdky se suvenýry jsou jich plné. Připomínají dávnou arabskou přítomnost na Pyrenejském poloostrově - ornamentální vzory typické v Íránu a severní Africe byly v Portugalsku postupně od renesančních časů nahrazovány modrobílými obrazy s mytologickými, biblickými a historickými scénami.

Štíhlá věž na posledním snímku je Torre dos Clérigos, kostelní věž vysoká 76 metrů a přístupná jako rozhledna (nejvyšší kostelní věž v Portugalsku).

 

Stavba kamenné trojlodní baziliky biskupské katedrály Sé de Porto začala ve 12. století. Jádro stavby se západním dvouvěžím se dochovalo v románském slohu, další části, zejména kapitula s křížovou chodbou, byly přestavěny v gotice a baroku. V té době bylo Porto sídlem portugalských králů.

Po zaplacení vstupného jsem se dostala nejen do kostela, ale i na věž.

V úzkých uličkách je jednoduché se ztratit.

Porto působí autenticky – staré domy s oprýskanými fasádami střídají kavárny a vinárny plné života. Schodiště k vyhlídce Miradouro da Vitória jsem našla až napodruhé.

Nejvyšší čas najít něco k jídlu :-( Francesinha je nejznámější pokrm moderní kuchyně. Skládá se ze sendviče plněného různými druhy masa (obvykle hovězím masem, klobásou, čerstvou klobásou a šunkou) a přelitý sýrem a speciální omáčkou. Ale já si nakonec vystačím jen s bagetou a sýrem. Není čas někde vysedávat...

Obchodním cestám procházejícím Portem bylo překážkou hluboké údolí řeky Douro; mosty, jež přes něj vedou, jsou neodmyslitelnou dominantou města.

 

Potřeba trvalého přechodu mezi oběma břehy řeky Douro pro přepravu osob a zboží vedla v roce 1806 k výstavbě mostu Ponte das Barcas. Most se skládal z 20 člunů spojených ocelovými lany a mohl se otevírat ve dvou částech, aby se přizpůsobil říční dopravě. Nárůst dopravy si vyžádal výstavbu trvalého mostu, což vedlo k výstavbě visutého mostu Ponte do Pensil v roce 1843. Tento most byl o několik let později demontován po otevření mostu D. Luís I. v roce 1886 (dochovala se jen dvojice kamenných pilířů, dnes sloužící jako kulisa přístavní kavárny). Je to nejstarší dochovaný most ve městě. Obě patra, dolní a horní původně sloužily pro silniční spojení, dnes po horní části jezdí metro a vedou chodníky pro pěší.

Takže zase schody, přece se nahoru nevyvezu lanovkou. Chůze tu rozhodně není pro lenochy.

Na protějším břehu řeky, ve čtvrti Vila Nova de Gaia, se nacházejí slavné sklepy, kde zraje portské víno, sladké fortifikované víno, které se vyrábí z hroznů pěstovaných v údolí řeky Douro a po staletí se skladuje a vyváží právě z Porta.

 

Stačila chvilka a bylo po výhledech.

Na jemné mrholení ve větru deštník moc nefungoval.

Nejvyšší čas se vrátit do hotýlku pořádně se vyspat, ráno nás dvě dodávky odvezou do hor a začne naše pětidenní putování po horách – podle předpovědi s deštěm.

 

pokračování - Pitões das Junias/Fiães do Rio