hřebenovka Jeseníků ze Skřítku přes Praděd do Koutů 13.-14.12.2025

třetí adventní neděle zalitá sluncem

 

Útěk z městké mlžno-šedé klasiky s vypnutými barvami bude tentokráte snadný - budu se toulat pěšky, takže mi budou stačit jen pořádné boty. Je půlka prosince, ale Jeseníky jsou zcela bez sněhu a předpověď slibuje teplotní inverzi a sluníčko po oba víkendové dny.

 

motorest Skřítek (bus) - Ztracené kameny - Pecný - Jelení studánka - Vysoká hole - Ovčárna - Praděd (nocleh) - Ovčárna - Vysoká hole - Františkova myslivna - Dlouhé Stráně - Mravenečník - Medvědí hora - Kouty nad Desnou (žst), celkem 37 km

Kombinuju části hřebenovky Hrubého Jeseníku mezi Ramzovou a Skřítkem s variantami přes Brannou či Dlouhé Stráně nebo Karlovu Studánku už spoustu let. Nejvíc podobnou jsme šli tuhle variantu ze Skřítku s noclehem v hotelu na Pradědu v říjnu 2010, ale tehdy jsme se potřebovali vrátit k autu, což znamenalo variantu vrátit se po stejné trase. Od té doby to kombinuju raději s použitím jízdního řádu. Branná, Ramzová, Kouty i Šumperk mají výborné vlakové spojení s Brnem.

 

den první

V pátek večer jsem se sbalila a budík nachystala na 4:00. Rychlík Bouzov vyjíždí z brněnského hlavního nádraží v 5:22 a ve vytopeném kupé se příjemně dospává brzké vstávání. Venku je tma a taky mlha, koukat stejně není na co. Ale tentokrát to bylo s řádnou dávkou stresu - probudím se, vlak stojí, za oknem šedivé budovy. Kouknu na hodinky, vytřeštím oči a kompletně se proberu. 7:50!!! Jsem v Šumperku a zaspala jsem to o 10 minut. Jsem se taky mohla probudit až s průvodčím při cestě zpátky :-(

Autobus do Rýmařova přes sedlo Skřítek odjíždí naštěstí až 8:25 a autobusové nádraží je hned vedle. Stíhám i kafe z automatu, už žádné spaní!!!

Je 9:01, jsem v sedle Skřítek (876 m), které odděluje Hrubý Jeseník od Hraběšické vrchoviny. Nade mnou konečně modrá obloha a mne čeká hodně netradiční třetí adventní víkend - po sněhu ani památka. Jen kapky vody a jinovka v trávě se takhle po ránu krásně třpytí.

Čeká mne dlouhé stoupání, péřovka půjde do batohu.

Vyhlídkový skalní útvar Ztracené kameny se nachází v nadmořské výšce 1250 m a za sebou mám tři nejhorší kilometry - furt do kopce.

Ukázková inverze. Svobodínská paseka (828 m) nad Klepáčovem a v dáli se rýsuje Suchý vrch a Bouda nad Červenou Vodou, masiv Králického Sněžníku (32 km), Černá stráň a severně trojvrchol Mravenečníku, Dlouhých strání a Vřesníku.

Na Pecném (1330 m) trochu profukuje, ale jinak je na sluníčku příjemně.

Pokračuju neznačenou pěšinou na Břidličnou horu (1358 m). Tady se to může, NPR Praděd se zákazem vstupu mimo značené cesty začíná až v sedle u Jelení studánky.

Z oblačného moře vystupuje východním směrem jen silueta nejvyšších vrcholků Beskyd - Radhoště, Kněhyně, Smrku, Lysé hory a Travného.

Nádhera téměř bez lidí. Ostatní zřejmě právě zápasí o poslední parkovací místo u nákupáků. Třetí adventní víkend dělá divy, situace se změní až po vánočních svátcích.

U Jelení studánky doplňuju vodu.

Voda je třeba, mám sebou vařič a na otestování novinku - polské mrazem sušené jídlo společnosti LYOFOOD koupené přes Allegro. Koupila jsem jich více do zásoby na léto, takže snad to nebude chutnat jako za trest pro špatné rozhodnutí.

Pork stew neboli vepřový guláš na polský zálesácký způsob - maso, zelený hrášek, mrkev a na zahuštění ječné kroupy. Stačí nalít do sáčku až po příslušnou rysku vařící vodu, počkat 10 minut a může se jíst. V sušeném stavu váha 83 g, po rehydrataci 370 g a 1394 kJ.

Pauza v závětří na sluníčku byla fajn, ale je třeba pokračovat, týden před slunovratem jsou dny opravdu krátké.

Vysoká hole, obrovská travnatá pláň, po které se prohání vítr, je vlastně se svou nadmořskou výškou 1463 m druhou nejvyšší horou Moravy. Jihovýchodní svahy spadají do ledovcem vytvořeného Velkého kotle, pramenné oblasti řeky Moravice a botanicky nejcennější části CHKO Jeseníky. Na vrcholové plošině stojí dřevěná bouda a raně barokní hraniční kámen z roku 1681 z pískovce určující hranici tří dřívějších jesenických panství - Bruntálské, Loučné a Janovické.

Petrovy kameny (1438 m) tvoří vedlejší vrchol Vysoké hole a jsou z botanického hlediska unikátním místem evropského významu. Přežívají zde relikty z doby ledové - řada vzácných lišejníků a mechů, vrba bylinná a zejména dva jesenické endemické druhy: zvonek jesenický a lipnice jesenická a proto je vstup na vrcholovou skálu a do jejího okolí zakázán.

15:52, slunce zrovna zapadá.

Tak už žádné zdržování se, rychle dolů. Tentokráte nespím na Figuře ani na Kurzovní, musím došlapat až na vrchol Pradědu.

Ubytování v hotelu Praděd, tj. přímo ve vysílači v turistickém pokoji se osmi palandami bylo ze všech nabídek v oblasti Ovčárny cenově nejvýhodnější. Celá rezervace proběhla online a za nocleh se snídaní jsem zaplatila 950 Kč. Pokoje jsou v suterénu a okénko je tedy pod stropem. Můžete si vychutnat pocit, že bydlíte v bunkru pro VIP turisty, ale takhle v zimě na jednu noc naprosto v pohodě :-) Bylo tam čisto a teploučko a na chodbách rozsvěcují automatická čidla.

Nejprve večeře a pak vyrazím ještě na chvilku ven. Den jsem trávila pohybem, zhřeším hranolkama s tatarkou.

Obloha je plná hvězd a dnes zrovna vrcholí meteorický roj Geminid - vrchol je odhadován mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní, ale to budu každopádně spát. Je příšerná zima, asfalt kolem vysílače namrznul a děsně to klouže.

 

pokračování - neděle