okolí Branné 18.-21.2.2026

rozloučení s letošní zimou

 

část druhá, Dalimilova rozhledna a Staré město pod Sněžníkem

 

Branná, nám. (645 m) - nad Kronfelzovem (780 m) - Malé Vrbno (606 m) - Větrov (918 m) - Staré Město p.Sněžníkem (525 m) - Jelen (799 m) - Šléglov, kaple (730 m) - Branná, nám. (645 m), cca 23,5 km, ⬆️ 778 m / ⬇️ 778 m

 

Snídaně byla vynikající a sněhu je tak akorát na pohodové toulání. Vyrážím nalehko — vlakem jsem tentokrát nepřivezla ani běžky, ani sněžnice, a protože se dnes vracím na stejné ubytování, v batohu mám jen termosku s čajem a malou svačinu. Po asfaltce z Branné mířím na Kronfelzov.

Původně zemědělská osada vznikla koncem 18. století na místě, které bývalo součástí neproniknutelného pohraničního hvozdu. Jméno dostala podle tehdejšího děkana z Branné Josefa rytíře von Kronthal. Původní název Hüttendorf („chatrčová vesnice“) nebyl zrovna lichotivý — brzy tu stálo deset domů a žilo kolem čtyřiceti obyvatel výhradně německy mluvících. Živili se zemědělstvím, prací v lese a také v okolních grafitových dolech.

Ve 30. letech byla kolem Kronfelzova budována linie pohraničního opevnění. Přímo nad obcí měla vyrůst velká dělostřelecká tvrz (tři pěchotní sruby, dělostřelecká věž, minometná věž a vchodový objekt, velikost osádky byla plánována na cca 561 mužů), která byla později z plánů opevňovacích prací z časových a finančních důvodů vyškrtnuta. Po roce 1945, kdy bylo odsunuto téměř veškeré původní obyvatelstvo zdejšího kraje, hrozilo Kronfelzovu, že zanikne podobně jako některé okolní obce. Naštěstí vesnice nezpustla úplně a chalupáři v 60. a 70. letech ji doslova zachránili. Díky nim si Kronfelzov uchoval svůj původní ráz a dnes tu funguje penzion Baďurka i malá sjezdovka.

Lesní svážnice mne svedla do Adamovského údolí. O kousek výš proti proudu Telčavy stávala osada Adamov (Adamsthal) založená roku 1688 u železné hutě a hamru. Dnes ji připomínají už jen zbytky v terénu a tiché údolí, které si příroda vzala zpět.

Na soutoku Vrbenského potoka a Telčavy stojí kamenný kříž — jediné, co připomíná Lesní Mlýn (Buschmühle). Býval tu mlýn a malý kostelík. Kříž nechal roku 1898 postavit Konrád Rösner se svou ženou Marií Annou. Poslední mlynář, Rudolf Rösner (nar. 1899), po odsunu dožil v Německu.

Pokračuji směrem k Malému Vrbnu. Silnice se vine podél Vrbenského potoka a jinudy to nejde. V okolí se kdysi těžil grafit i železná ruda, fungovala tu sklárna, mlýn i pila. Po roce 1945 ale poloha na hranici a drsný terén nové osídlence příliš nelákaly. Adamov zanikl úplně, Velké i Malé Vrbno byly roku 1976 připojeny ke Starému Městu. Dnes tu stojí jen několik desítek domů, převážně rekreačních.

Napříč pastvinami nabírám ztracenou nadmořskou výšku. Neveselá představa, tohle hluboké údolí Vrbenského potoka, budu muset překonat ještě jednou při zpáteční cestě.

Dalimilova rozhledna na Větrově je samozřejmě takhle v únoru zavřená a ještě navíc nefotogenicky zabedněná :-( Letos se otevírá o víkendu 21.-22.3.2026.

Stavbu nechal postavit pan Dalimil Mika jako vzpomínku na bývalý symbol regionu a nová stavba po něm dostala své jméno. Jde o přesnou kopii rozhledny, která kdysi stávala na Králickém Sněžníku - věž je z kamene s vyhlídkovou plošinou ve výšce 17 a 28 m.

Čerstvý prašan napadl před pár dny a vrstva nemá pořádný podklad, na běžkách bych to raději nezkoušela.

Starý kopec (Altenberg) je další z osad, které po válce zanikly. Zůstal z ní jediný dům...

Jsem v nejnižším místě dnešní trasy, opět u Vrbenského potoka.

V České republice je osm obcí jménem Staré Město, ale jenom jediné z nich je obklopeno věncem hor. K odlišení od ostatních míst se stejným názvem je proto někdy označováno také jako Staré Město pod Sněžníkem - leží mezi Králickým Sněžníkem, Rychlebskými horami a Hrubým Jeseníkem na říčce Krupá a žijí zde necelé 2 tisíce obyvatel. Historie města sahá do druhé poloviny 13. stolení a až do konce druhé světové války a následné deportace původních obyvatel bylo osídleno převážně německým obyvatelstvem.

Pozdně renesanční budova radnice je z roku 1619 a funkce věže byla určitě strážní. Staré Město vzniklo na staré obchodní stezce vedoucí z Moravy Kladským průsmykem do Slezska. Nemělo hradby, a tak potřebovalo nutnou ochranu. Za malý poplatek se v čase otevírací doby TIC dostanete až nahoru na vyhlídku.

Sehnat pečivo k večeři byl docela problém, ale nakonec se zadařilo a já mohu spočinout v cukrárně U Otesánka. Staroměstské máslové trubičky jsou vyhlášené, ale u mne vyhrává klasická koňaková špička.

Čeká mě ještě část Staroměstské pevnostní stezky. A v rámci možností budou i daleké výhledy.

Linie těžkého opevnění v této oblasti začínala na Maliníku a táhla se přes Sušinu, Kutný vrch až k Šeráku. Celkově mělo být na této zhruba 25km dlouhé obranné linii vybudováno 64 izolovaných pěchotních srubů a jeden izolovaný dělostřelecký srub.

 

V podúseku přes Kutný vrch byly nakonec vybetonovány jen 3 sruby: StM-S 32 "Krajní", StM-S 33 "Lesík" a StM-S 34 "Svah", ale žádný z nich nebyl zcela stavebně dokončen. U zbývajících byly zahájeny jen přípravné práce (vrtání studen a hloubení výkopů) - celkem jich mělo být v podúseku Kutný vrch 11.

 

Pěchotní srub StM-S 33 "Lesík" funguje jako muzeum.

O kousek výš se otevírá pohled k Dalimilově rozhledně.

Pěchotní srub StM-S 34 "Svah" stojí na místě s nádherným výhledem. Vyzbrojen byl více, osádku mělo tvořit 46 mužů.

V podúseku Staré Město bylo vyprojektováno a postaveno 44 řopíkůve dvou sledech za linií těžkého opevnění. Vzdálenost prvního sledu od linie TO se na Staroměstsku pohybuje kolem 150 až 500m. Druhý sled je vzdálen dalších cca 100 až 500m od sledu prvního.

Ale už se nesmím nikde zdržovat, slunce zapadlo za hřebenem Sušiny a Podbělky a já mám do cíle ještě 5 kilometrů.

Malá kaplička nad Šléglovem má v historii zapsánu krásnou legendu o dvou řeznických tovaryších, kteří se zamilovali do stejné dívky. V hádce se poprali a navzájem se smrtelně zranili. Mělo se to stát právě zde a kaple byla postavena na jejich památku. Podle kroniky Šléglova tady kdysi měly stát kaple dokonce tři a jejich úkolem bylo také poskytovat ochranu poutníkům při cestě za nepříznivého počasí, zejména v zimě.

Zvedl se vítr a chůzi řádně znepříjemňuje, ale za chvilku už budu klesat lesem a kolem sjezdovek po silnici už dojdu bezpečně i po setmění.

 

Zítra budu pokračovat přes Vozku na Šerák, Windy slibuje modrou oblohu a spoustu slunce.