Moravskoslezské Beskydy 26.-29.6.2026

pěší putování z Jablunkova přes Polomy a Smrk do Ostravice při teplotách atakujících 40°C

 

první část, z Mostů u Jablunkova do údolí Čeladenky

 

den třetí

Spalo se nádherně, ani blížící se úplněk pod korunami smrků mne v noci nerušil.

V tůňce se dalo i plavat :-)

Místo to rozhodně není neznámé, postupně se to tady cachtání chtivými rodinkami s dětmi docela zaplnilo. Je čas vyrazit. Přes Plucnarku a poté po žluté na Martiňák, kde si dám něco k obědu.

Čeká mne rozpálený asfalt až pod Skurečenu.

V hospůdce Pod Starým bukem je naštěstí otevřeno a dokonce tady funguje i nabíječka elektrokol, takže si mohu jednoduše dobít mobil.

Původní plán vzal ráno za své. S těmi puchýři toho moc nenachodím... Naordinovala jsem si odpočinkovější den, ale teď mi připadá, že i dojít přes Čertův mlýn na Pustevny je prostě nereálné :-( Mnohem jednodušší bude vrátit se zpátky k Čeladence - když dám dneska nožičkám pauzu, zítra by mne mohly donést až na Smrk a dolů do Ostravice k vlaku :-(

 

Kociánka (625 m) - Bařiny (825 m) - Martiňák, chata (791 m) - Kociánka (625 m), cca 8 km, ⬆️ 230 m / ⬇️ 230 m

 

Takže odteď už jenom na pohodu... Mám v sobě oběd, mám dobitý mobil a taky mám doplněnou pitnou vodu.

A opět nádherný večer u Čeladenky.

 

den čtvrtý

Kociánka (625 m) - hotel Srdce Beskyd (694 m) - Smrk (1276 m) - Ostravice žst., celkem 15 km,⬆️ 650 m / ⬇️ 850 m

 

Většina našich hor je přeasfaltována, takže k hotelu Srdce Beskyd musím zase po asfaltu.

 

Když v roce 1980 Železárny a drátovny Bohumín vybudovaly megalomanské rekreační středisko Srdce Beskyd uprostřed lesů, zainvestovaly obří sumu. A jak to tady vypadá dnes? Ošuntělá, oprýskaná budova, informace na webu zoufale zastaralé, hotel zavřený a ani výdejní okénko už pár let nefunguje.

Pokračuju neznačenou cestou podél hotelu, ale nebyl to nikterak geniální nápad. Typická zkratka, delší a horší stezka... Daličanská ráztoka se postupně zužovala a cesta zmizela na úrovni hadic napojených v potoce. Nezbylo než vyšplhat lesem kolmo na vrstevnice a tak se napojit na červenou.

Ve dvou třetinách stoupání na Smrk stojí Hubertka. Lovecký zámeček či vzhledem spíše loveckou chatu si v roce 1910 nechal v Podolánském revíru vystavět tehdejší olomoucký arcibiskup František Saleský Bauer a dnes je ve vlastnictví Lesů ČR. Je veřejnosti nepřístupná, ale lze tu posedět a doplnit vodu z vydatného pramene. Využívám toho - pod stromy je moc příjemně.

Smrk je po Lysé hoře druhou nejvyšší horou Moravskoslezských Beskyd. Vrcholové části hory v minulosti vážně poškodily imise, ale postupně se obnovující les už začíná přerůstat starý mrtvý porost.

A konečně jsem nahoře. Nikde nikdo, je znát, že je pondělí, potkala jsem směrem nahoru jediného osamoceného běžce.

K jedné vyhlídce se dostanete přímo z vrcholu, druhá je pak kousek pod vrcholem.

Kamenné mohyly jsou věnovány památce Jana Palacha (nová deska byla umístěna při 50. výročí Palachova úmrtí) a Johna Lennona.

Čeká mne dlouhý a místy i prudký sestup do Ostravice. Kolem vyhlídky v sedle pod Malým Smrkem, kolem studánky Tajemná Řásnovka a pod Bučacími vodopády. Cca 850 výškových metrů.

Už jsem téměř dole, ale nakonec právě ta sestupová část mezi chatami v Ostravici se zdá nekonečná...

Vlak z Ostravice do Frýdlantu má kvůli horku zpořdění, přípoj ve Frýdlantu sice počkal, ale ten v Kunčicích samozřejmě ne. Téměř hodinu musím přežít na ostravském hlavním nádraží do odjezdu dalšího žlutého vlaku :-( A slovo "přežít" bylo docela na místě, klimatizaci tam nemají ani v čekárně. Vedro k zalknutí v hale i v těch spojovacích chodbách k jednotlivým nástupištím...

 

Pro porovnání - takto vypadala zeleň v Brně:

A moc příjemné bylo zjištění, že Regiojet za částečně nefunkční klimatizaci ve vlaku v pátek z Brna do Svinova vrátil na účet polovinu jízdného. Bez nutnosti o kompenzaci žádat, prostě naprosto automaticky :-)