Moravskoslezské Beskydy 26.-29.6.2026

pěší putování z Jablunkova přes Polomy a Smrk do Ostravice při teplotách atakujících 40°C

 

Je pátek odpoledne a mně se podařilo docestovat bez problémů či zpoždění vlakem z Brna do Mostů u Jablunkova s jedním přestupem ve Svinově a ocitla se v úplně jiném světě. Tady stále ještě vítězí zelená, v Brně nad vegetací zvítězilo sucho. Z Mostů mám v plánu přejít hřeben Velkého a Malého Polomu, došlapat na Bílý Kříž a pokračovat podle chuti a zejména v závislosti na počasí...

 

den první

Mosty u Jablunkova žst. (505 m) - Skalka, tur. chata (900 m) - Čerchlaný Beskyd (945 m) - Velký Polom (1067 m) - kaplička pod Muřinkovým vrchem (945 m), cca 8,5 km, ⬆️ 575 m / ⬇️ 125 m

 

Čeká mne dlouhý výstup s převýšením cca 400 m až k turistické chatě Skalka, ale takhle v pozdním odpoledni je už naštěstí docela příjemně a větší část výstupu mne vede lesem.

Turistická chata Skalka je zavřená, takže limča nebude a kde přesně je určený prostor nouzového nocoviště se mi nepodařilo zjistit ani na jejich webu, ani teď při průchodu kolem chaty. Funguje v režimu „přenocuj a jdi dál“: stan je možné postavit po 18. hodině a nejpozději do 9. ráno musí být pryč. V pravidlech navíc mají, že se musíte nahlásit předem a zaplatit 50 Kč/osoba/noc (na Lysé hoře ani na Pustevnách se za nocleh na nouzovém nocovišti neplatí nic). Ale hledat to místo naštěstí nemusím, spát mám v plánu až o kus dál pod Muřinkovým vrchem.

To největší převýšení mám za sebou, teď už to bude téměř po rovině s výhledy na obě strany.

Konec 19. a první třetina 20. století byly v Beskydech ve znamení rozvoje turistických spolků a tím, co je nejvíce vidět – výstavbou turistických chat. Oblast Beskyd byla zvláštní tím, že na výstavbě chat se podílely spolky českých, polských, německých i židovských turistů a za blízkou slovenskou hranicí i slovenských. Vznikalo z toho soupeření, které kromě nepříjemností přineslo i jeden pozitivní výsledek – větší počet chat, zejména ve slezské části Beskyd.

 

Rozhledna Tetřev (944 m) stojí kousek nad Kamennou chatou na vrcholku s názvem Čerchlaný Beskyd. Objekt byl vystavěn jako vodojem v roce 1924, postupně zchátral a byl využíván dokonce k ustájení domácího zvířectva. V roce 2011 byl podle projektu Ing. Jana Havlíčka přestavěn na rozhlednu. Celková výška rozhledny je 10 metrů a vyhlídková plošina je v pouhých 7 metrech.

Poslední v řadě chat je Kamenná chata. Kdysi tu stával proslulý hotel Tetřev, ale ten roku 1960 vyhořel a ten znovu postavený kvůli restitučním sporům po roce 1989 zchátral natolik, že byl zbourán. Ale zdržovat se tady moc nemůžu, hodinky ukazují 19:45.

Hřeben Velkého a Malého Polomu je zřejmě nejrozsáhlejším v Beskydech. Odděluje Českou a Slovenskou republiku - nejvyšším vrcholem s nadmořskou výškou 1067 m je Velký Polom. Severní a západní úbočí vrcholku je chráněno jako přírodní rezervace a chráněna je i jižní, slovenská část. Severním směrem od rezervace Velký Polom se nachází oblast národní přírodní rezervace Mionší, která byla v roce 2005 částečně zpřístupněna okružní naučnou stezkou veřejnosti.

Za Velkým Polomem následuje celkem nepříjemný sestup do sedla pod Muřinkových vrchem. Kaplička s pramenem vody bývá využívána pro bivak a s fenoménem Stezky Českem už se mi zřejmě nikdy nepoštěstí nocovat tady sama, jako tomu bylo před šesti lety. Trošku strašidelná noc vedle kapličky se zapálenou svíčkou se tentokrát neopakovala - spalo tu minimálně 5 skupinek a u ohně se vykládalo dlouho do noci. Jinak to ani kvůli náletům mušek nešlo, buď jste se mohli nechat zasmradit kouřem nebo si zalézt do stanu a zapnout za sebou moskytiéru :-( Neskutečná otrava...

 

den druhý

kaplička pod Muřinkovým vrchem (945 m) - Muřinkový vrch (978 m) - Čuboňov (1014 m) - Polomka (984 m) - Bílý Kříž, občerst. (887 m) - údolí Černé Ostravice - soutok Černé a Bílé Ostravice (525 m) - Bílá (539 m) - zvonice Martin (785 m) - Kozí hřbety - Lhotská (839 m) - Kociánka (625 m), cca 35 km, ⬆️ 700 m / ⬇️ 1000 m

 

Kaplička pod Muřinkovým vrchem se správně jmenuje Kaplnka Panny Márie Ustavičnej pomoci a byla postavená v roce 1932 na podnět manželů Nárožných v místě původní malé dřevěné kapličky. Poslední mše s účastí kněze a veřejnosti se zde konala na začátku 50. let a tradice byla oživena po roce 1990. V současnosti se zde koná pouť a střetnutí rodáků z osady Olešná-Klin na svátek sv. Petra a Pavla, což je na Slovensku i u nás 29. června.

I tady už si můžete udělat reklamní fotku na Instagram :-(

Muřinkový vrch (978 m) je zalesněný vrchol bez výhledu, turistická značka jej míjí, ale já si na něj vyběhnu.

Stezkaři vstávali brzy a už budou mít za sebou pár kilometrů, ale já si to užívám. Je úplně jedno, kam dneska dojdu. Červená značka směrem na Bílý kříž spoustu vrcholů obchází po vrstevnici, což je pohodlné, ale trochu fádní. Burkův vrch (1032 m) takto podcházím, ale pak už se držím pěšiny mezi hraničními kameny přes Čuboňov (1014 m) a Malý Polom (1061 m) a občas si užívám parádní výhledy, které bych z červené neměla.

Z Polomky (984 m) se na dvou místech otevírají výhledy k severu - pohledu dominuje Travný a Lysá hora.

Prudce jedovatý náprstník červený obdivuju jen z dálky - v České republice je nepůvodní, nicméně šíří se zde od 19. století a na některých místech již zdomácněl. Ale borůvky jsou výborné :-)

Horská osada Bílý Kříž (slovensky Biely Kríž) se rozkládá po obou stranách hranic České republiky se Slovenskem. Jméno osada dostala podle bíle natřeného dřevěného kříže a je ohraničena vrchem Sulov (943 m) na severu a slovenským vrchem Súľov (903 m) na jihu.

Turismus se zde začal rozvíjet už ke konci 19. století. Stavěly/rekonstruovaly se chaty - ve výsledku byly tři: Bílý Kříž, Sulov a Baron. Největšího rozkvětu však zažil Bílý kříž až po válce. Stalo se z něho celostátně známé středisko odborářské rekreace. Komplex tří zotavoven měl kapacitu 220 lidí.

 

Po převratu se zvolil osvědčený československý postup: během nekonečných sporů o to, kdo je vlastníkem, se nejdříve nechá vše zchátrat a rozkrást, aby se potom za nízkou cenu prodávalo. Stavební firmy pak mají práci při opravách a naše ekonomika roste. Svoji vinu na neslavném osudu zotavoven nese i organizace odborů Orea, která chtěla pohodlně žít z přemrštěných nájmů.

A současnost? Hotel Bílý Kříž s plochou střechou z roku 1937 byl na počátku 21. století přeměněn na komplex luxusních rekreačních bytů, které si odkoupili zámožní zájemci a funguje jako apartmánový dům.

 

Hotel Sulov prochází rekonstrukcí a nabízí zatím jen ubytování. Restauraci nahrazuje stylová pergola přímo před chatou s omezenou nabídkou, ale otevřeno naštěstí mají každý den od rána do večera.

"Hotel Baron" vznikl na počátku 30. let na slovenské straně a už je i v mapách oficiálně označen jako zaniklý objekt. Nechal ho postavit bývalý číšník z hotelu Bílý Kříž Adolf Baron z prostředků své zámožné manželky. Na základě její hluboké zbožnosti nechal nad hotelem ještě postavit kamennou kapli. Po válce se hotel jmenoval „Jeleň“ a později se přejmenoval na Kysucu. Až po revoluci se Slováci vrátili k původnímu názvu Baron, takže teď se lze setkat i s názvem hotel Baron Kysuca.

Dokonce existuje dokumentární film Kliatba hotela Baron-Kysuca z cyklu Budujeme Slovensko, který se zabývá právě jeho osudem. Slovenská televize ho v lednu 2026 uváděla jako dokument o „schátralém hotelu Baron“.

Kousek od hotelu Sulov, hned vedle silnice, vytéká z trubky voda označená jako pramen Černé Ostravice. A právě podél Černé Ostravice jsem se rozhodla pokračovat po tzv. Moravské cestě. V zalesněném údolí bude za současných teplot příjemněji než na hřebeni a když dojdu až na Kociánku, budu to mít večer i s koupáním v Čeladence.

 

V příkopu nelze přehlédnout orchideje, ale netuším, zda se jedná o prstnatec plamatý či Fuchsův. Oba se vyznačují nápadným světlým květenstvím s fialovou nebo růžovou kresbou a existencí i čistě bílé varianty.

Černá Ostravice tvořila zemskou hranici mezi Moravou a Slezskem. Stále se silnička po levém břehu nazývá Moravská cesta a ta po pravém břehu Slezská cesta. Ale údolí je to nekonečné, k soutoku Černé a Bílé Ostravice ve Starých Hamrech je to více než 9 km a po asfaltu.

A asfaltové peklo pokračuje - cyklostezka po zrušené železniční trati do Bílé je samozřejmě vyasfaltovaná...

Nad Bílou konečně pokračuju opět lesem, ale pro změnu celkem prudce do kopce, musím nabrat ztracenou výšku.

V těchto místech jsem vlastně ještě nikdy nebyla, ač jinak mám Beskydy prochozené či na kole proježděné křížem krážem.

 

Zvonice Martin stojí přímo na křižovatce turistické a cyklotrasy. Zvonička je taková malá splátka těm, kteří tady žili a kteří už tady nejsou - jméno dostala na památku pasekáře Martina Lukeše (1893-1977).

Využívám možnosti doplnit si vodu a zchladit se u chaloupky opodál. Strašné vedro... Nejradši bych se z toho kýble polila celá...

Pokračuju po naučné stezce, ale na nic extra se netěšte - třeba tohle zastavení popisuje výhled severozápadním směrem z Kozích hřbetů :-(

Ale jinak je tady moc hezky.

Spojení tenkých ponožek a nízkých bot z Lidlu nebylo nejšťastnější. Kombinace dlouhých kilometrů po asfaltu, teploty atakující 40°C a batoh s výbavou k přespání na zádech spolu s dnešní trasou v délce 35 km skončila puchýři na patách i pod prsty. Čím já si je jen večer propíchnu, když nemám jehlu ani sichrhajcku??? Ale v chladné vodě Čeladenky je nožičkám moc dobře...

Spala jsem na tomhle místě už v srpnu 2025. Ale víc fotografií tohoto kouzelného místa bude až zítra, dneska už budu jen odpočívat.

 

pokračování