Jizerské hory + Ještědský hřbet 15.-22.7.2017

autem, na elektrokole či pěšky za krásou
nejsevernějšího českého pohoří

 

část pátá - Velký Štolpich a Frýdlantské cimbuří

 

Dneska vyrážíme autem - zaparkujeme v Hejnicích u baziliky a vyrazíme pěšky za těmi nejkrásnějšími scenériemi Jizerských hor - na severním svahu Jizerských hor na nás čekají ty nejdivočejší soutěsky v České republice.

 

Hejnice, kostel Navštívení Panny Marie - Ferdinandov - Pod vodopády - Hrazený vodopád - Dvojitý vodopád - vodopád Skok - vodopád Velký Štolpich - U Tetřeví boudy - Nad Černým potokem - Polední kameny - Frýdlantské cimbuří - vodopád Černého potoka - Hejnice, kostel Navštívení Panny Marie, cca 15 km

 

Když aspoň trochu vyjde počasí, nabízí Jizerské hory pěkné výhledy ze skalnatých vrcholů, zádumčivá rašeliniště i průzračně čisté řeky a potůčky. Právě voda je zde důležitějším fenoménem než jinde u nás, protože tohle pohoří patří k nejdeštivějším místům České republiky. Jizerskými horami prochází hlavní evropské rozvodí mezi Baltským a Severním mořem, a zatímco většina vod odtéká skrze Labe do moře Severního, Smědá se vlévá do Lužické Nisy a její vody tak tečou do Baltu.

 

Údolí Černého (Velkého) Štolpichu je opravdovým rájem pro fotografy kaskád a peřejí. Střídající se kaskády a drobné tůňky medové barvy lemuje sytě zelený mech, keříčky borůvčí a především na podzim to musí být nádhera.

Hrazený vodopád, Dvojitý vodopád, vodopád Skok, jeden hezčí než druhý :-)

 

Štolpišská silnice z Ferdinandova pod Jizeru je chloubou někdejšího cestního stavitelství. Stavby silnic v horském prostředí obecně patří mezi náročná inženýrská díla - zde bylo nutno řešit vedení silnice podmáčenými a rašelinnými úseky a největší klesání divokou roklí Štolpichu překonali stavitelé velkou protáhlou zatáčkou. Vybudována byla v roce 1891, ale velkou ránu jí zasadil konec druhé světové války po odsunu Němců a poté povodně v roce 1958.

Další působivá scenérie nás čeká o kousek výš na úbočí skalnatého masivu Ořešníku za rozcestím s červenou značkou z Hejnic na Holubník. Potok tu klesá od Tetřeví chaty přibližně 30metrovou skalní stěnou, na které najdeme řadu kaskád a vodopádů, souhrnně nazývaných Velký (nebo také Černý) Štolpich. Ale chtělo by to vyšší stav vody...

Stoupání máme za sebou, jsme na náhorní plošině. Vrátit bychom se mohli přes vyhlídku na Ořešníku, ale času máme dost a počasí nezlobí - pokračujeme tedy směrem na Polední kameny a Frýdlantské cimbuří.

 

Tahle část trasy by se nejlépe dala charakterizovat větou "od borůvky k borůvce". Obzvlášť v oblasti od sedla se Smědavskou horou bylo opravdu modro :-)

Polední kameny (1006 m) jsou nejjižnějším masivem takzvaného Frýdlantského cimbuří

Parádní vyhlídkové místo:

Terén je občas trošku složitější a pro ty, co trpí závratí, to tady zrovna není.

Ale výhledy stojí za to.

Sestup dolů po kamenech není nic příjemného, ale co se dá dělat.

Na Černém potoce je vodopádů několik, ale nejznámější a nejnavštěvovanější je Vodopád Černého potoka (Dolní vodopád) - 10 metrů vysoký vodopád s velkým balvanem uprostřed.

Jsme dole a je to neuvěřitelné, že na té skalnaté špičce jsme před chvílí byli.

Hejnická bazilika Navštívení Panny Marie je významnou církevní památkou a známým poutním místem. Když věhlas Hejnic jako poutního místa stále rostl a počet poutníků mířících za bájnou Hejnickou madonou nadále vzrůstal, byl koncem 17. století ke kostelu přistavěn ještě františkánský klášter, který byl po rozsáhlé rekonstrukci v roce 2001 otevřen jako Mezinárodní centrum duchovní obnovy.

U zámku ve Frýdlantu jsme zastavili jen na chviličku, už bylo samozřejmě po zavírací době.

Rozcestník - část první, rozhledny - část druhá, Jizerka - část třetí, Smrk - část čtvrtá, Ještěd - část pátá, Velký Štolpich a Frýdlantské cimbuří (tato stránka) - část šestá, Josefův důl, Kristiánov a Protržená přehrada