Jizerské hory + Ještědský hřbet 15.-22.7.2017

autem, na elektrokole či pěšky za krásou 
nejsevernějšího českého pohoří

 

část třetí - Smrk

Ze Smědavy vyrážíme po zelené kolem malé nádrže na Černé Smědé a z Předělu po červené turistické značce zpevněnou cestou zamíříme kolem rozcestníku Na Písčinách k Nebeskému žebříku.

Nepostupujeme nikterak rychle, cestu lemují borůvkami obsypané keříky a z okrajů lesa se na nás smějí praváci. Ty tady rozhodně nenecháme :-)

Pohoda končí u Nebeského žebříku - je nutno opustit úzkou asfaltku a strmě vystoupat až na hřeben pod Smrkem. Naštěstí byla tato 630 metrů dlouhá cesta ze žulových stupňů nedávno obnovena, takže to jde docela dobře.

Ještě kousek po dřevěném chodníku a můžeme se kochat na první vyhlídce. Dál už je to pohoda.

Smrk (polsky Smrek, německy Tafelfichte) je s výškou 1124 metrů nad mořem nejvyšší hora české části Jizerských hor. Vlastně je to dvojvrchol, kde vyšší vrchol leží v Česku a o metr nižší Smrek je již na polském území a právě tudy prochází rozvodí mezi Baltským (Smědá -- Nisa -- Odra) a Severním mořem (Jizera -- Labe).

Vzhledem ke své poloze byla oblast kolem hory odedávna předmětem sporů o přesný průběh hranic. Stýkaly se tu hranice tří zemských celků: Čech, Lužice a Slezska.

Už od r. 1858 existoval záměr vystavět na docela plochém zalesněném vrcholu Smrku rozhlednu. Usiloval o ni český železniční podnikatel a příbuzný hrabat Clam-Gallasů, rytíř Karel František Bartos-Sturz ze Sattelbergu. Kvůli pozemkovým nejasnostem však projekt rozhledny od tohoto podnikatele a příležitostného architekta zůstal jen v nákresu. První rozhledna byla postavena až v roce 1892 a věž neudržovaná po roce 1946 se v šedesátých letech zřítila. Její kopie dnes stojí v areálu pražské zoologické zahrady a jmenuje se Obora a druhé dvojče stojí na Moravském kopci v Holčovicích na Bruntálsku.

Dneska zde stojí 23 metrů vysoká ocelová stavba z roku 2003 architekta Jana Dudy. Je volně přístupná a výhled nabízí dokonale kruhový.

Kdo porovnává starší fotografie Smrku se současnými, ten se nestačí divit. Ještě na přelomu tisíciletí bylo temeno hory planinou, z níž čnělo jen pár původních, většinou odumřelých stromů. Spouštěcím mechanismem několika ekologických katastrof bylo uvedení do provozu tepelných elektráren v sousedním Polsku a Německu na začátku šedesátých let. Imisím, škůdcům a větrným kalamitám padla za oběť obrovská plocha lesa. Kolik stovek tun popílku a síry na Jizerské hory spadlo za třicet let, už zřejmě nikdo nespočítá, ale kdeže je ponurý pohled na vysířené Jizerky 80. let! Dnes tu dominuje zelená barva mladých smrků a po ekologické katastrofě zdánlivě není ani památky.

Körnerův pomník zde byl umístěn na počest stého výročí výstupu německého romantického básníka Karla Theodora Körnera (1791-1813). Vrchol Smrku navštívil jako osmnáctiletý mladík 16.srpna 1809 (a není to překlep, zemřel opravdu v 22 letech).

Zpět vyrážíme po stejné trase. Co se dá dělat, máme tam zaparkované auto :-(

 

Rozcestník - část první, rozhledny - část druhá, Jizerka - část třetí, Smrk (tato stránka) - část čtvrtá, Ještěd - část pátá, Velký Štolpich a Frýdlantské cimbuří - část šestá, Josefův důl, Kristiánov a Protržená přehrada

 



 

copyright Alena